Zneužívání slabostí: pro-kremelská propaganda ve střední a východní Evropě

Ruská snaha ovlivňovat veřejné mínění a domácí události v jiných zemích mezi těmi, kteří se pokouší kontrolovat mysl jiných, vystupuje do popředí. Kreml, jehož kroky jsou stále asertivnější, se nyní může spolehnout na širokou síť agentů, kteří pomáhají šířit poselství a prosazovat politické cíle Moskvy. Jedná se jak o etablovaná světová média, továrny na trolly, užitečné idioty a sympatizující národní politiky, tak extrémistické strany a antisystémové organizace, které přispívají k podkopávání a rozdělování západní společnosti. Země, které se nacházejí pod dezinformačními útoky proruských médií, se tak potýkají s otázkou, jak na danou situaci vhodně reagovat.

Vlády západních zemí nikdy nebudou schopné zakázat všechny pro-kremelské hlasy, aniž by se tím zpronevěřily svým vlastním zásadám svobody projevu. Je občasně možné uzavřít některé ruské státem kontrolované mediální plátky, jako v Lotyšsku v případě Sputniku, či odepřít akreditaci ruským novinářům, jako tomu bylo nedávno v České republice. Nicméně neexistují žádné legální nástroje – ani politická vůle, která by je vytvořila – které by utišily každého rozčileného bloggera či nespokojeného občana. A i pokud by existovaly, v konečném důsledku by byly spíše kontraproduktivní.

Lokalizovaným verzím proruských médií, tedy domácím plátkům, které podporují pohledy, které jsou blízké postojům Kremlu, je ještě obtížnější čelit. V České republice a na Slovensku se nachází více než 100 „alternativních webů“, které se objevily od roku 2014. Ačkoli zdůrazňují svoji nepřináležitost k Moskvě, opakují tentýž prozápadní narrativ, který prosazuje Sputnik, RT a další kremelští propagandisté. Umlčet je se jeví být téměř nemožné.

Jinou často diskutovanou protistrategií je odhalování a uvádění na pravou míru nejrůznějších lží, falešných fotografií, videí a zjevných argumentačních trhlin, které se objevují v proruských médiích. Napříč Evropu se začala objevovat celá řada skvělých iniciativ – jako například ukrajinská fact-checkingová platforma StopFake a týdenní zpravodaj Disiformation Review vydávaný East StratCom při EU – které díky nezměrnému úsilí svých zakladatelů a přispěvatelů již přinesly pozitivní výsledky. Podařilo se jim upoutat pozornost veřejnosti i politiků a dokonce vnést otázku proruské propagandy na politickou agendu některých západních zemí.

Avšak navzdory veškerým úspěchům, kterých se podařilo dosáhnout, schopnost přesvědčit tu část publika, která je nejnáchylnější, je velice omezená. Jakmile se debata začne dotýkat strachu a bezpečnosti občanů, logika a racionalita ustupuje stranou. Případem tohoto fenoménu je jeden z kandidátů na americký prezidentský úřad Donald Trump, jehož popularita roste navzdory tomu, že se jeho tvrzení téměř na každodenní bázi odchylují od pravdy. Jiným příklad může být Spojené království. Bylo nesčetněkrát dokázáno, že migranti z východní Evropy jsou přínosem pro britskou ekonomiku. Ale jakmile se příznivcům Brexitu podařilo vnuknout britským občanům xenofobii a předsudky, taková argumentace se již pro ty, kteří hlasovali pro odchod, stala bezvýznamnou.

Proruská média také převzala tento trend. Podle nedávné studie Masarykovy univerzity v Brně, která podrobila výzkumu 2660 článků vydaných na několika českých proruských webech, každý pátý článek (19 %) podněcuje nenávist, každý čtvrtý (27 %) vzbuzuje strach a téměř polovina (48,5 %) vyjadřuje určitou úroveň pobouření. Výsledky výzkumu zaměřeného na migrační krizi dokládají ještě znepokojivější emoční přitažlivost českých proruských médií. Více než polovina článků (53 %) vštěpovala strach, 20 % podněcovala nenávist a 19 % vyjadřovala rozhořčení v nejrůznějších podobách.

Spolu s migrační krizi se pro-kremelská propaganda stala sofistikovanější a obtížněji vyvratitelnou. Jeden nedávný titulek slovenského výrazně proruského konspiračního časopisu Zem & Vek, který zněl „Sexuální džihád a pasivita evropských vlád“ trefně ilustruje současnou strategii uplatňovanou prokremelskými hlasy v regionu: nejprve zveličují a přehánějí hrozbu, aby následně poukázali na neschopnost politických elit tomuto nebezpečí čelit. Daleko pozadu jsou časy, kdy ruská média potřebovala falešné obrázky k vytvoření konspirací – politické divize a neschopnost odpovědět na současné výzvy zcela postačují.

Cesta kupředu

Ve věku hybridních hrozeb, kde je nepředvídatelnost novou normou, se západní politici potřebují stát inovativnější ve svých strategiích. Je zcela nezbytné, aby expertní komunita začala diskutovat, jak vybudovat společnost, která je odolná vůči takovým manipulacím. Takový přístup je udržitelnější protistrategií vůči kremelské propagandě než snaha umlčet všechny prokremelské hlasy jednoduše proto, že nikdy nebudeme schopni je všechny zakázat.

Klíč k úspěchu (pokud se uskuteční) spočívá v pochopení, že pro-kremelská média tíhnou k vykořisťování, spíše než v technikách a metodách, které používají, protože pokud ne Kreml, pak jakýkoli jiný aktér, který má za cíl manipulování druhými, může využít těchto slabin. Úsilí Kremlu vrazit klín do západní společnosti spoléhá na stejné emoce a skutečnosti jako konstantní lhaní Donalda Trumpa, flagrantní xenofobie příznivců Brexitu a rétorika používaná mnoha protisystémovými a extrémistickými skupinami napříč Evropou.

Bohužel kvůli mnoha nedostatkům a zranitelnostem je Západ snadným terčem. Vzdělávací systémy mnoha zemí střední a východní Evropy jsou podfinancované, od pádu socialismu neprošly reformou, a vytváří tak společnost, která je zranitelná vůči propagandě a manipulacím. Tento fakt ještě znásobuje dopad na politický řád, který se tomuto trendu částečně přizpůsobuje přijetím určité formy manipulativního populismu.

Digitální revoluce minulých dvaceti let přinesla trvalé změny do způsobu, jakým se členové společnosti učí, komunikují a organizují. Avšak formální vzdělávání mnoha evropských zemí nenabízí žádné kurzy kritického myšlení. Správné použití sociálních médií a schopnost rozlišit mezi věrohodnými a nevěrohodnými internetovými zdroji mají zásadní význam, avšak málokdy se tyto dovednosti vyučují ve školách. Bez schopnosti kritického zhodnocení zdrojů mohou frustrovaní a zrazení jednotlivci věřit téměř čemukoli, co najdou online, včetně očividných absurdit.

Povšechní znalost moderní historie se měla stát výstrahou již dávno. Na Slovensku většina základních a středních škol končí s výukou dějin u druhé světové války. Disproporční počet hodit je věnován prehistorickým dobám namísto posledních 60 let. Jak můžeme očekávat, že veřejnost pochopí důležitost poválečných aliancí a událostí studené války, když se tak málo času věnuje tomuto historickému kontextu? Proč by mladí lidé neměli být náchylní k jednoduchým odpovědím, když komplexita současného světa není součástí školního kurikula?

Mezitím s sebou četné vnější šoky a vnitřní tlaky nesou rostoucí podporu extrémistům a „alternativním“ stranám, které jsou často podporovány z Kremlu. Je téměř klišé říci, že elektorát téměř ve všech rozvinutých demokraciích ztrácí důvěru ve středové a mainstreamové lídry. To je evidentní při pohledu na Británii, USA či kontinentální Evropu.

Takto narušená důvěra může být přebudována pouze skutečným úsilím politiků postavit se nespokojenosti veřejnosti – žádná média či iniciativa občanské společnosti nedokáže nahradit tuto roli. Úspěch pravicového slovenského extrémisty Mariana Kotleby, jehož strana nedávno vyhrála 14 křesel v parlamentu, může být vysvětlen jen jeho schopností oslovit obyčejné lidi. Ve srovnání s velkým počtem kandidátů v dobře padnoucích oblecích podporovaných celými týmy PR expertů Kotleba podnikl cesty do vzdálených oblastí, hovořil s místními o jejich obavách a vybudoval si značnou podporu pro vstup do slovenského parlamentu. Tato metoda se ukázala být velice účinnou taktikou pro získávání masové podpory občanů, kteří se často cítí distancovaní od politických elit.

Putin sice není vedoucí osobností, která stojí za slabostmi a problémy západu, ale ví, jak jim čelit a obrátit je ve svůj prospěch. Tuto skutečnost dokládá případ ruských dezinformací, neboť média spojená s Kremlem využívají každé příležitosti k poukázání na nedostatky západních demokracií. Budování silné, sebevědomé a vzdělané společnosti, která bude pozitivně pohlížet na své politiky a demokratické instituce, je nejobtížnějším dlouhodobým řešením, jak čelit proruským dezinformacím – ale zcela bez pochyb se jedná o nejefektivnější.

Autor: Ivana Smoleňová, pro Intersection