Zdroj: Olena Removska, pro Krym.Realii
Ruský úřad pro dozor v oblasti telekomunikací, informačních technologií a masmédií, známý jako Roskomnadzor, podal trestní oznámení na šéfredaktora krymskotatarských novin Qırım Bekira Mamutova za to, že noviny v jednom svém čísle zmínily Medžlis (parlament) krymskotatarského národa, aniž uvedly, že je v Rusku registrován jako extremistická organizace. Roskomnadzor redakci již předtím zaslal několik upozornění.
V roce 2016 ruský Nejvyšší soud Krymu a poté i Nejvyšší soud Ruské federace rozhodly o zařazení Medžlisu na seznam extremistických organizací. Toto rozhodnutí považuje za nezákonné jak samotný Medžlis, tak i stát Ukrajina. V roce 2017 se Mezinárodní soudní dvůr OSN rozhodl uplatnit dočasná opatření vůči Rusku a požadoval, aby byl zákaz zastupitelského orgánu Krymských Tatarů zrušen. List Qırım je vůbec prvním periodikem v krymské tatarštině na Krymu od deportace Krymských Tatarů v roce 1944. První číslo vyšlo 7. července 1989. O tom, proč přesně jsou tyto nezávislé noviny pronásledovány, byla řeč ve vysílání Rádia Krym.Realii.
Šéfredaktor listu Qırım Bekir Mamutov rádiu Krym.Realii řekl, že zmínka o Medžlisu vůbec nepocházela z novinového článku.
„Nejde o článek, jak se píše v protokolu Roskomnadzoru, ale o referát Generálního tajemníka OSN, který byl tajemníkem přednesen na počátku září 2020. My jsme tento podle našeho názoru velmi důležitý dokument zveřejnili 14. října bez jakýchkoli škrtů, zkratek, komentářů či vysvětlivek. Článek je něčí myšlenka, kde novináři mohou události hodnotit, ale zde byla prezentována fakta spojená s událostmi na Krymu za poslední rok – článek obsahoval kolem 60 bodů. Řekl jsem to u soudu a soudkyně se mě zeptala, jestli jsem situaci vysvětloval Roskomnadzoru. Řekl jsem, že jistě, ale oni v mém protokolu přesto neopravili článek na referát. Trváme na tom, že jsme ruské zákony neporušili. Mimochodem, zástupce Rosomnadzoru se k soudu nedostavil a soudkyně se kvůli tomu rozhodla odročit soudní jednání o tři týdny.“
Bekir Mamutov zdůrazňuje, že podobné referáty a reporty OSN redakce Qırım zveřejňovala i dříve.
„V legislativě Ruské federace týkající se sdělovacích prostředků je jasně napsáno, že pokud jde o přetisky jiných článků, pak je redakce zbavena odpovědnosti za jakékoli formulace v nich obsažené. Nejzajímavější je, že António Guterres v tom referátu dvakrát říká, že je Medžlis zakázaný, takže je tam fakticky uvedeno to, co požaduje Roskomnadzor. Mimochodem, do roku 2014 byly naše noviny významně podporovány z ukrajinského státního rozpočtu, přesto jsme ale nezažívali žádné zásahy do redakční politiky. Myslel jsem si, že za prezidenta Viktora Janukovyče se o to budou pokoušet, ale ani za něj se nic takového nedělo, ačkoli jsme vládě věnovali většinou kritické články. Po roce 2014 byly dotace zastaveny, začali jsme vycházet jednou týdně místo dvakrát, ale redakční politika se nezměnila.“
Bekir Mamutov podle svých slov již u soudu vyložil stanovisko novin i všechny své argumenty a nyní čeká na odpověď opačné strany procesu. Pokud Roskomnadzor tento případ vyhraje, hrozí týdeníku pokuta ve výši od čtyř do pěti tisíc rublů.
Expertka z analytického centra SOVA Marija Muradovová se domnívá, že ruské úřady využívají požadavek uvádět, že jde o zakázanou organizaci, k porušování svobody projevu.
„Tuto normu, podle které je trestné neuvádět informaci o zákazu určité organizace, jde o část druhou paragrafu 13.15, považujeme v našem centru za nadměrné omezení svobody projevu. Domníváme se, že sdělovací prostředky by měly být trestány za propagandu misantropické ideologie, nikoli za pouhou zmínku organizace, která, řekněme, takovouto ideologii vyznává. Často lze navíc už z kontextu článku poznat, že jde o organizaci, jež propaguje násilí. Známe několik podobných případů, kdy jsou sdělovací prostředky popotahovány na základě tohoto paragrafu neprávem, to znamená i přesto, že k danému trestnému činu nedošlo. Například v roce 2017 byl krymskotatarský aktivista Rustem Minanov pokutován nikoli jako redaktor média, nýbrž jako soukromá osoba, za sdílení příspěvku na své facebookové stránce. V textu příspěvku byl opět zmíněn Medžlis.“
Marija Muradovová upozorňuje, že paragraf 13.15 se týká vyloženě médií a vlivných blogerů, Minanovova stránka však nebyla ani jedním z toho.
„Navíc Medžlis byl zapsán na seznam organizací soudy označených za extremistické teprve v roce 2017 a Minanovův příspěvek byl zveřejněn v roce 2016, kdy Medžlis v seznamu nefiguroval. Podle našeho názoru jej tedy formálně nebylo možné postavit před soud. A to nemluvíme o tom, že samotný zákaz Medžlisu podle názoru centra SOVA nebyl opodstatněný a byl diktován politickými motivy. V případě listu Qırım nejspíš soud formálně uzná skutkovou podstatu trestného činu, ale je to docela absurdní, protože z kontextu referátu Generálního tajemníka OSN je naprosto jasné, o jakou organizaci, tedy Medžlis krymskotatarského národa, se jedná. Celkově se mi zdá divné pokutovat za podobné zmínky. Bohužel v podobných případech soudy často dají za pravdu Roskomnadzoru. Zdá se mi, že tato norma slouží také jako nástroj politického nátlaku.“
Marija Muradovová konstatuje, že jelikož jde o svobodu projevu, stížnosti na podobné represe ruských úřadů přijímá Evropský soud pro lidská práva.
Členka Medžlisu krymskotatarského národa Gayana Yükselová je přesvědčena, že ruské úřady na anektovaném Krymu důsledně prosazují politiku likvidace nepohodlných médií.
„Tyto kroky Roskomnadzoru mě vůbec nepřekvapují. Za sedm let okupace bylo na Krymu zaznamenáno více než 500 případů porušení práv novinářů. Je jasné, že většina z nich se odehrála v letech 2014–2015 a nyní na poloostrově prakticky žádná nezávislá média nezbyla, represe však přesto nekončí. Neustále žijeme v očekávání nových trestních stíhání a stížností na novináře, kteří tam zůstali a pokračují ve své činnosti. Na Bekira Mamutova se bohužel snesla celá palba represí: jde o další pokus ho zastrašit, zahnat do kouta. Už byl donucen opustit práci na Krymské technické a pedagogické univerzitě a nyní ho, jak to tak pozoruji, chtějí připravit i o noviny, které dlouhá léta vedl.
Gayana Yükselová si stěžuje, že počet médií na Krymu se od roku 2014 výrazně snížil a z krymskotatarských médií zůstala kromě novin Qırım pouze ta, jež jsou pod kontrolou ruských úřadů, jako je televizní kanál Millet, rádio Vatan Sedası a list Meraba.
Zdroj: Olena Removska, pro Krym.Realii
Ruská anexe Krymu
V únoru 2014 obsadili ozbrojení lidé v neoznačených uniformách budovu Nejvyšší Rady Autonomní republiky Krym, vlády Atonomní republiky Krym, simferopolské letiště, trajektový přejezd v Kerči a jiné strategické objekty a také zablokovali akce ukrajinských vojenských jednotek. Ruská vláda zpočátku odmítala přiznat, že se jedná o vojáky ruské armády. Později prezident Ruska Vladimir Putin přítomnost vojáků ruské armády přiznal.
16. března 2014 se na území Krymu a Sevastopolu konalo „referendum“ o statusu poloostrova, které většina zemí světa neuznala. Na základě jeho výsledků byl Krym připojen k Rusku. Ukrajina, Evropská unie ani USA výsledky hlasování v referendu neuznaly. Dne 18. března ruský prezident Vladimir Putin oznámil „připojení“ Krymu k Rusku.
Mezinárodní organizace prohlásily okupaci a anexi Krymu za nezákonnou a kroky Ruska odsoudily. Západní země na Rusko uvalily hospodářské sankce. Rusko fakt anexe popřelo a označilo ji za „obnovení historické spravedlnosti“. Ukrajinská Nejvyšší rada oficiálně vyhlásila 20. únor 2014 datem zahájení dočasné okupace Krymu a Sevastopolu Ruskem.
Text připravil Vladislav Lencev.
