Ruská státní média mají problémy s důvěryhodností, a vědí to.
Podle průzkumu vedeného v roce 2019 ruskou nezávislou výzkumnou organizací Levada Center, 50% Rusů věří, že informace od státem kontrolovaných televizních kanálů, hlavního zdroje zpráv pro většinu Rusů, nedůvěryhodné. Toto číslo každý rok stoupá, zároveň s tím roste důvěra v nezávislé weby a sociální média jako alternativní a důvěryhodnější zdroje. Tento vývoj představuje pro prokremelské dezinformační zdroje problém, vymyslely však mazané řešení.
Od zrníčka k úrodě
Prestižní zahraniční média nemají ve zvyku podporovat či propagovat, prokremelské dezinformační narativy. Dezinformační zdroje proto jen suše a bez důkazů opakují, že zahraniční média je ve skutečnosti podporují a sdílejí stejné názory na jednotlivé problémy, třebaže tomu tak vůbec není.
Tak se ke čtenáři může dostat informace, že šéfredaktor týdeníku The Economist tvrdí, že OSN prosazuje pochybné politiky, deník The Guardian prohlašuje, že na Covid-19 by mohlo v další dekádě zemřít 80 % lidstva, deník Die Welt označuje bílé přilby za “pseudo obránce lidských práv”, a obviňuje je ze zpronevěry, časopis The Foreign Policy navrhuje různé scénáře svržení Lukašenky, týdeník Newsweek potvrzuje americký státní převrat v Íránu, deník Die Welt (opět!) vysvětluje Evropskou unií organizované protesty po celé Východní a Jižní Evropě, a přední polský bezpečnostní expert svým spoluobčanům vysvětluje, že by se měli bát ruských raket. Všechno tohle jsou příklady dezinformací, které vyvrátilo EUvsDisinfo.
Modus operandi manipulací
Tak, jak jsme došli k tomu, že vynikající, důvěryhodné redakce podporují prokremelské linie? Vede k tomu několik kroků lstivé choreografie. Nejdříve prokremelské dezinformační zdroje vyhledají v uznávaném časopise článek, do kterého je možné během překladu podstrčit vypůjčený narativ, aniž by to vzbudilo podezření.
Následně dezinformační zdroje napíší svůj vlastní text v ruštině, v němž předstírají, že citují původní článek, avšak ve skutečnosti zahrnují skutečnosti a příběhy, které jsou buď velice zavádějícím překladem původního sdělení, nebo dokonce úplnou falsifikací. Další častou technikou je vložení nesouvisejících vět, jako by byly nepřímou citací z původního článku, tyto části textu v něm však nikdy nebyly. Tadááá. Nyní je vytvořen dojem, že prestižní zahraniční média podporují smyšlený narativ.
Následně je článek přeložen z ruštiny do různých jazyků a publikován v jednotlivých médiích prokremelského dezinformačního ekosystému, často v marginálních publikacích nebo blozích jako je News Front. Článku jsou v jednotlivých médiích přiřazeny jiné nadpisy a občas jsou tyto články na sebe propojeny linky, odkazy nebo reklamou jednotlivých webových stránek, čtenář má tedy pocit, že tutéž informaci přináší řada rozličných zdrojů, a tudíž může být hodnověrná.
Za pomocí tohoto textového inženýrství, můžete například tvrdit, že lidé se dobrovolně nechávají infikovat za pomocí kontaminovaných testů na COVID 19 (v češtině zde), a že toto tvrzení podporuje uznávaný deník The Telegraph. Stejně tak lze za pomocí této strategie z novinových sloupků (publikovaných v NPR) bývalých velvyslanců Spojených států na Ukrajině, kteří ve svých příspěvcích vyzívají Rusko ke stažení svých sil z krymského poloostrova, vytvořit tvrzení, že tři američtí diplomaté otevřeně vyhrožují Rusku (v maďarštině zde). V neposlední řadě lze touto metodou z nepodložené citace ruského důstojníka v článku v The National Interest proměnit v článek potvrzující, že ruské rakety Avangard mohou zničit jakoukoliv obranu Spojených států (ve španělštině zde).
Diagnostika je náročná
Naneštěstí je tento modus operandi obtížné detekovat. Odhalení vyžaduje jak ostražitost, tak vůli kontrolovat fakta, včetně dostatečné znalosti několika jazyků, aby bylo možné postřehnout výmysly v angličtině, ruštině a třetím jazyce, do kterého je příběh přeložen. Rozpoznání těchto vytvořených příběhů vyžaduje čas a také energii, proto je prokremelské dezinformační zdroje tak často využívají,
Obvyklí podezřelí?
Adeptem na toto překrucování je InoSMI, (internetový mediální projekt vlastněný Russiya Segodnya, páteřní společnost RT), který překládá články ze zahraničích médií do ruštiny. Podle výzkumníků z Ghent University, během krymské krize v roce 2014, InoSMI běžně překrucovalo články z deníků The Guardian, The Wall Street Journal, Le Monde a Le Figaro prostřednictvím “výběrového přibližování, posunů v překladech a vizuálních strategiích” k vytvoření “diskursu bližšího oficiálním stanoviskům Kremlu než je původní soubor dat”.
Výzkumníci poznamenali, že “v přeložených materiálech, je Rusko vyobrazeno jako mocný a úctyhodný hráč na globální scéně, a do popředí je popostrkována morálně nejednoznačná pozice Západu, který je plný rozporů a konfliktů.“ InoSMI od té doby pokračuje ve svých překladatelských a manipulativních křížových výpravách a vypouští články nízké kvality o Ukrajině ve francouzštině nebo švédštině, které jsou následně reprodukovány ostatními ruskými médii, jen aby byly opětovně přeloženy a parafrázovány v News Front nebo Sputniku.
Na škále rafinovanosti je tato technika rozhodně méně nápadná, než vymýšlení neexistujícího člena britského parlamentu, který podporuje vaši verzi dění na Krymu nebo padělání chatů Bellingcat.
