Na začátku roku francouzský prezident Emmanuel Macron oznámil, že se připravuje nový návrh zákona, jehož hlavním cílem je podstatně zesílit boj proti lživým informacím. Prezident slíbil vytvořit „právní mechanismus na ochranu demokratického života před dezinformacemi“.
K rozhodnutí vypracovat návrh zákona vedlo masové šíření nepravdivých informací během voleb v USA, a také referenda ve Velké Británii о Brexitu — vystoupení z Evropské unie. Emmanuel Macron navíc nechce, aby se opakovala dezinformační kampaň, která proti němu byla namířená během prezidentských voleb v roce 2017.
Myšlenku návrhu zákona „O spolehlivosti a důvěryhodnosti informací“ představila francouzská ministryně kultury Francoise Nyssenová v únoru 2018. Očekává se, že návrh zákona francouzskou informační legislativu kardinálně nezmění, ale adaptuje ji na epochu digitálních technologií.
Stávající právní úprava ve Francii
Ve Francii existuje zákon „O svobodě tisku“, který fakticky definuje nepravdivou informaci. V zákoně se uvádí, že nepravdivé informace, jakkoli šířené nebo reprodukované prostřednictvím lživých, vykonstruovaných a zfalšovaných zpráv a výroků lživě připisovaných třetím osobám, které narušily nebo mohly narušit veřejný pořádek, se trestají pokutou ve výši 45 tisíc eur. Totéž jednání se trestá pokutou ve výši 135 tisíc eur, pokud šíření nebo reprodukce nepravdivých informací mohly svou povahou podkopávat disciplínu nebo morálku armády nebo bránit národním vojenským snahám.
Definice lživé informace je tak podle francouzské legislativy docela úzká. Pro trestní stíhání pro šíření nepravdivé informace je navíc třeba, aby tato informace narušila nebo mohla narušit veřejný pořádek.
Předchozí pokusy
22. března 2017 ve Francii senátorka Nathalie Goulet podala návrh zákona о boji proti falešným zprávám, který však nebyl přijat. Ten by stanovoval vnesení změn do zákona „O svobodě tisku“, který ukládá pokuty ve výši od 15 do 100 tisíc eur za šíření lživých informací na internetu. V návrhu zákona se uvádělo, že v případě zveřejňování, šíření a reprodukce lživých zpráv se ukládá trest v podobě odnětí svobody na jeden rok nebo pokuty ve výši 15 000 eur.
Takový trest by mohl být uložen vydavatelství, televizního kanálu, vyhledávači nebo sociální síti. Trest se zvyšuje na pokutu 75 tisíc eur nebo podmíněné odnětí svobody na tři roky v případě, že by se šíření nepravdivé informace dopustil státní orgán nebo státní zaměstnanec.
Pokuta se zvyšuje na 100 tisíc eur, v případě, že nepravdivou informaci šířila skupina osob. Podle návrhu zákona se stanovuje třídenní lhůta pro zablokování nepravdivé zprávy.
Současně Nathalie Goulet předložila ještě jeden návrh zákona – vytvoření instituce internetového ombudsmana. Problém spočíval v tom, že pokud se poskytovatelé internetu setkají se žádostí o odstranění nebo zablokování obsahu, mohou se projevit jako nedostatečně kompetentní. V takovém případě vede chaotické blokování informací na sociálních sítích ke značnému omezení svobody slova v zemi.
Kompetencí internetového ombudsmana by bylo posuzovat zákonnost obsahu na sociálních sítích. Návrh zákona stanovoval, že sociální sítě, které dostanou od třetích osob stížnost s požadavkem zablokovat nebo odstranit nějaký příspěvek, by se v případě spornosti mohly obrátit na internetového ombudsmana. Ten by měl sedm dní na definitivní vyhodnocení příslušného obsahu.
Co stanovuje návrh zákona?
Plánuje se, že návrh zákona bude mít dva vektory – sociální sítě a média. Během celostátní předvolební kampaně (tedy pět týdnů před volbami) by měl mít regulátor — francouzská Nejvyšší rada pro audiovizuální média —právo jednostranně pozastavovat nebo rušit platnost licence jakémukoli médiu, které je pod vlivem zahraničního kapitálu, pokud dojde regulátor k závěru, že toto médium šíří nepravdivé informace.
Útvary, které jsou odpovědné za informační bezpečnost, mají také právo požadovat od platforem (YouTube, Facebook atd.) zveřejnění jména sponzorů internetových článků nebo informačních kampaní, zaměřených na ovlivňování hlasování prostřednictvím lživých argumentů. Tyto stránky také budou muset uvádět výši částek, investovaných do takovýchto dezinformačních kampaní.
Soudy budou projednávat žaloby pro šíření nepravdivé informace ve zrychleném režimu.
Ohrožuje zákon svobodu slova?
Francouzská ministryně kultury Francoise Nyssenová v jednom ze svých rozhovorů zdůraznila, že tento zákon nebude znamenat konec svobody slova ve Francii. „Když nepoctivé peníze pronásledují dobro, tedy když falešné zprávy pronásledují skutečné informace, už se nejedná o svobodu tisku.“ Ministryně se domnívá, že tento zákon by naopak měl poskytovat ochranu před rizikem soukromé cenzury, v případě, že sociální sítě jednají podle svých vlastních pravidel. „Rozhodnutí Facebooku zablokovat účet po zveřejnění fotografie obrazu „Původ světa“ malíře Gustava Courbeta ilustruje možná rizika v případě absence legislativního základu.“ řekla Francoise Nyssenová.
Případ se zablokováním fotografie obrazu na Facebooku se opravdu stal ve Francii precedentem. V roce 2011 sdílel francouzský občan na své stránce na Facebooku odkaz na článek o historii obrazu „Původ světa“, a také zveřejnil její fotografii. Společnost Facebook vyhodnotila obrázek jako pornografii a příspěvek odstranila, a poté zablokovala osobní účet francouzského uživatele. V reakci na to francouzský občan podal na sociální síť žalobu za porušení svobody slova, ale případ se dostal před soud až po dlouholetých právních sporech o jurisdikci.
Společnost Facebook pět let bránila projednání případu francouzského soudu, což odůvodňovala tím, že všichni uživatelé podepsali dohodu o řešení právních sporů u kalifornských soudů. V únoru 2016 odvolací soud v Paříži rozhodl, že by případ měl být projednán ve Francii.
15. března 2018 francouzský soud rozhodnul, že Facebook neplnil své smluvní povinnosti, když zrušil účet uživatele bez předchozího varování. Jak však prohlásil advokát žalující strany, soud neprojednával přímo otázku cenzury na Facebooku ani otázku, zda byla porušena svoboda slova. Rozhodnutí v tomto sporu však zatím není definitivní – francouzský občan podá v případu odvolání.
A přestože výše uvedený případ neilustruje přímo proces regulace dezinformačního obsahu, politici jej rádi uvádí jako příklad s cílem dokázat nutnost přijetí zákonů, které by regulovaly sociální sítě celkově.
Určitě to bude fungovat?
Je opravdu těžké předpovědět, zda bude mechanismus blokování falešných zpráv, navržený francouzskými politiky, fungovat. Ohledně této otázky jsou tu poměrně velké pochybnosti, a nejsou bezdůvodné.
Za prvé, jak již bylo řečeno, návrh zákona nebude zavádět novou definici nepravdivé informace, ale pouze zjednoduší mechanismus podávání žaloby k soudu na základě stávající definice. Ale vzhledem k tomu, že francouzské soudnictví na tom už teď není zrovna nejlépe, budou soudy během předvolební kampaně zahlceny žalobami za šíření falešných zpráv. Může to vést buď k tomu, že soudy buď většinu případů vůbec projednat nestihnou, nebo budou naopak překotně vynášet velké množství zákazů bez hlubší analýzy zákona.
Zároveň i projednávání případu ve zrychleném režimu zabere poměrně velké množství času, zatímco zprávy na sociálních sítích se šíří velice rychle a stejně rychle také ztrácí na aktuálnosti. Informace nejspíš už druhý den přestane být „breaking news“, a její zakázání za týden bude už zajímat jen málokoho. Za tu dobu nezablokovaná lživá informace během voleb stihne splnit svůj hlavní účel – ovlivnit názory voličů.
Za druhé je definice nepravdivé informace ve stávajícím francouzském zákoně poměrně úzká. Rozhodnutí francouzských soudů ji navíc ještě zúžila. A přestože ve Francii, stejně jako na Ukrajině, není precedenční právní systém, to, jak si soudy zákony vykládají, hrají důležitou roli pro praktickou aplikaci práva.
Podle rozhodnutí francouzského Nejvyššího soudu nepodložená tvrzení ani tvrzení, která poškozují dobrou pověst, pod pojem „nepravdivé zprávy“ nespadají.
V mnoha rozhodnutích francouzských soudů se také uvádí, že pod pojem „nepravdivá informace“ nespadá například zpráva, která se ukázala jako lživá, ale byla „pravděpodobná“ nebo obsahovala jednotlivé nepravdivé „detaily“.
Odvolací soud v Paříži ve svém rozhodnutí uvedl, že aby byl trestný čin šíření lživé informace projednán, musí být zveřejněné fakty takové, které uvádějí v omyl, jsou chybné nebo nepřesné, jejich zveřejnění mohlo narušit nebo narušilo veřejný pořádek a autor nejednal v dobré víře. Navíc je nutné dokázat, že ten, kdo zprávu zveřejnil, věděl, že je lživá.
Co si může vzít Ukrajina ze zkušenosti Francie?
Zatím je těžké pochopit, co konkrétně bude stanoveno ve francouzském návrhu zákona, a jak je známo, podstata často tkví v detailu. Současně, pokud můžeme soudit podle sdělení francouzské vlády, myšlenka zveřejnění údajů o zadavatelích reklamy a částkách, které za šíření informací zaplatili, je dost zajímavá.
Na Ukrajině by bylo skutečně potřeba zdokonalit legislativu v oblasti transparentnosti zadavatelů reklamy – je nutné zveřejnit informace ohledně financování takovýchto materiálů, a také uvádět, které fyzické nebo právnické osoby si takové materiály objednávají a platí.
Kromě toho je nutné zajistit vyšší transparentnost pro vydavatelství tištěných médií i internetová média. Bylo by zcela logické rozšířit požadavek zveřejnit vlastnickou strukturu, který se v současnosti vztahuje na televizní kanály, i na tištěná a elektronická média. Vlastnická struktura by měla být snadno dostupná na stránkách samotného elektronického zdroje. Tištěná a elektronická média totiž také ovlivňují názory lidí а během předvolební kampaně mohou být zneužita k manipulacím.
Co se týče procesu zrychleného projednávání sporů о šíření nepravdivých informací, na Ukrajině by nejspíše nebyl efektivní, protože v takovém případě budou obě strany představovat své argumenty, a soud bude potřebovat určitý čas, aby se s nimi seznámil. Dokonce i když půjdeme cestou projednávání sporů na dálku, tak, jak je to na Ukrajině stanoveno pro případ žalob o neoprávněném poskytnutí veřejné informace, zabere celý proces velké množství času, což je v podmínkách šíření informace kritické.
Autor: Anna Rožkova, pro Stopfake.org.
