Zdroj: The Insider
Devatenáctého prosince se konala každoroční tisková konference ruského prezidenta Vladimira Putina. Během konference, která trvala více než 4 hodiny, Putin mystifikoval ruskou veřejnost nejméně desetkrát. Představujeme vám ty nejkřiklavější příklady.
Ivan Golunov a náhle zahájené trestní stíhání
„Chci oznámit, že bylo z práce propuštěno pět lidí z příslušných služeb ministerstva vnitra. Byli propuštěni z orgánů ministerstva vnitra. Se všemi z nich bylo zahájeno trestní řízení.“
Toto Putinovo prohlášení velmi překvapilo Sergeje Badamšina, advokáta Ivana Golunova, který o trestním stíhání zmíněných pěti propuštěných zaměstnanců policie, kteří se podíleli na falsifikaci případu investigativního novináře, nic nevěděl. Později se obhájce dovolal hlavnímu vyšetřovateli celého případu a sdělil ruskému zpravodajskému webu RBK, že trestní řízení bylo údajně zahájeno den před konáním prezidentovy tiskové konference. Případ však zároveň nebyl otevřen vůči pěti osobám, které zmiňoval prezident, nýbrž ve věci překročení služebních pravomocí. „V současnosti nejsou ještě, pokud já vím, ani podezřelí,“ prohlásil Badamšin.
O dvojitém trestu WADA a Olympijské chartě
„Toto rozhodnutí je v rozporu se zdravým rozumem i s právem. Proč? Protože rozhodnutí učiněná v souvislosti s dopingem byla přijata vůči účasti našich sportovců pod neutrální vlajkou na minulé olympiádě a nyní znovu za to samé.“
Putin opakuje zprávy ruských televizních stanic, o kterých web The Insider již psal. Ve skutečnosti je nové rozhodnutí Světové antidopingové agentury (WADA) trestem nikoli za ty přestupky, za které byl ruský tým diskvalifikován ze zimních olympijských her 2018 v Pchjongčchangu, nýbrž za nesplnění podmínek návratu k normálnímu pracovnímu režimu.
Jednou z podmínek bylo poskytnutí databáze Moskevské antidopingové laboratoře Světové antidopingové agentuře. Rusko s touto podmínkou souhlasilo a databázi předalo, ale nedodrželo přitom stanovený termín, tedy do konce roku 2018, databáze byla fakticky předána až 17. ledna 2019. Bylo rozhodnuto, že za toto zpoždění Rusko potrestáno nebude, nicméně se ukázalo, že databáze neodpovídá té, kterou roku 2017 agentuře WADA předal informátor (podle všeho Grigorij Rodčenkov).
Samo o sobě to ještě neznamená podvod, neboť nelze v podstatě vyloučit, že informátor do své databáze nezanesl nějaké změny. Právě proto WADA požadovala oficiální databázi, získanou od zástupců Ruska. Dělat nějaké závěry pouze na základě databáze od Rodčenkova by bylo samozřejmě nekorektní. Avšak poté, co byl zmíněný nesoulad mezi dvěma verzemi databáze odhalen, pověřila WADA svůj vyšetřovací tým (I&I — Intelligence and Investigations Team), aby provedl datovou analýzu. Analýza následně ukázala, že oficiální databáze byla změněna, a to během několika posledních dnů před odevzdáním databáze. To je poměrně podstatný fakt, když si uvědomíme, jak Rusko jakékoli machinace v údajích odmítalo a snažilo se ze všeho obvinit právě Rodčenkova.
„Rozhodnutí WADA je v rozporu s Olympijskou chartou. Tým země nemůže, nesmí vystupovat pod neutrální vlajkou, pokud neexistují faktické námitky proti úřadujícímu olympijskému výboru. Tak to stojí v Chartě. Pokud WADA nyní nemá výhrady k našemu Národnímu olympijskému výboru, pak má národní tým vystupovat pod svojí vlajkou.“
Olympijská charta však neřeší situaci, kdy Mezinárodní olympijský výbor (M.O.V) na doporučení agentury WADA přijímá rozhodnutí o sankcích vůči té či oné zemi. O právu sportovců vystupovat pod svou národní vlajkou a o používání národních symbolů obecně není v chartě ani slovo. Charta však zároveň říká, že Mezinárodní olympijský výbor „může podle svého uvážení kdykoli přihlášku [o účasti na olympijských hrách] zamítnout bez udání důvodů“.
O trestním stíhání za policejní zločiny
„Otázka ‚své lidi nezradíme‘ je naprosto nesprávná. Protože ano, takové případy se nejspíš stávají, kdy nadřízení někoho kryjí, přímí nadřízení. Ale opakuji znovu, samy bezpečnostní služby fungují dostatečně efektivně. A značný počet trestních stíhání, a že jich je mnoho, mnohá jsou vedena proti zaměstnancům policie, jsou založena na materiálech vlastních bezpečnostních služeb.“
Trestní stíhání proti policistům se v Rusku skutečně někdy vedou, avšak statisticky je to velmi vzácné. V roce 2016 byl například novelizován paragraf 299 ruského trestního zákoníku, který posiluje trestní odpovědnost osob činných v trestním řízení za falsifikaci případů. Od té doby však nikdo nebyl na základě tohoto paragrafu odsouzen. Mnohem častěji je trestní řízení proti policistům zahájeno z jiných důvodů – například v Ingušsku bylo zahájeno trestní řízení proti 13 policistům za nesplnění příkazu poté, co odmítli rozehnat účastníky demonstrace proti dohodě o hranici s Čečenskem, která se konala v Magasu ve dnech 26.–27. března.
Ruský nezávislý list Novaja Gazeta dříve publikoval přehled případů, kdy policisté ponižovali, bili a mučili zadržované, avšak nebyli nijak potrestáni.
O tom, jak se Ukrajině nedávají peníze
„Chtějí pomoci Ukrajině udržet tranzit [plynu].“ Zrovna jsem říkal kolegovi z Ukrajiny: my také chceme zachovat tranzit, máme na tom každopádně zájem a budeme na tom pracovat. Jestli chtěli pomoci, měli jí raději dát peníze. Proč nedají Ukrajině peníze? Měli by jim dát možnost dotovat. Podívejte se, nedávají jí téměř žádné peníze, pouze poskytují garance možných úvěrů, ale to nejsou ‚živé‘ peníze – není to skutečná podpora. A MMF, kterému vládne USA, požaduje zrušení všech slev na energetické zdroje.“
V září 2019 vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová oznámila, že balíček finanční pomoci, jenž Ukrajině poskytla EU za posledních 5 let, byl největším za celou historii sjednocené Evropy. Přesnou částku neuvedla, ale konstatovala, že díky této pomoci se Ukrajina dokázala „dostat z krize na novém základě“. V březnu 2018 schválila Evropská komise návrh nového programu makrofinanční pomoci Ukrajině až do výše 1 miliardy eur na podporu hospodářské stabilizace a strukturálních reforem. Ještě předtím byl v roce 2015 schválen program makrofinanční pomoci EU Ukrajině ve výši 1,8 miliardy EUR výměnou za splnění určitých požadavků na uskutečnění reforem. To jsou naprosto „živé“ peníze, nikoli „garance možných úvěrů“, o kterých hovořil Putin.
Podle agentury Interfax – Ukrajina získala Ukrajina v letech 2015–2019 od EU a jejích členských států finanční pomoc v celkové výši 18 miliard eur. Spojené státy v letech 2014–2019 poskytly Ukrajině přímou finanční pomoc ve výši nejméně 2,1 miliardy amerických dolarů a garance úvěrů ve výši 3 miliardy USD.
O tom, jak SSSR nenapadl Polsko
„Sovětská vojska vstoupila do Polska v souladu s těmi protokoly. Upozorňuji na následující okolnost: vojáci přišli, ale přišli poté, co polská vláda ztratila kontrolu nad svými ozbrojenými silami a nad tím, co se dělo v Polsku, a byla sama už někde v oblasti polsko-rumunských hranic.“
Toto tvrzení ruská média velmi ráda opakují. Ve skutečnosti nejvyšší představitelé Polska, vedení prezidentem Ignacym Mościckým, zůstali po německé invazi ve východní části země neobsazené Německem a opustili zemi po překročení hranice s Rumunskem až po invazi sovětských vojsk v noci ze 17. na 18. září 1939.
O žádosti německých úřadů o vydání Zelimchana Changošviliho
Christian Ash, Der Spiegel: „Problémem, který velmi trápí a dráždí Německo, je otázka vraždy občana Gruzie čečenské národnosti Zelimchana Changošviliho. Mezi informacemi z Moskvy a Berlína jsou přímé rozpory. (…) V Paříži na tiskové konferenci po normandském summitu jste řekl, že ruská strana opakovaně nastolovala otázku vydání tohoto člověka. Německý ministr zahraničí nedávno znovu potvrdil, že ruská strana o nic nežádala ani prostřednictvím ministerstva vnitra, ani jinou cestou. Kdo má tedy pravdu – oni, nebo vy?“
Vladimir Putin: „On i já, protože o těchto otázkách se diskutovalo na úrovni tajných služeb několikrát. „Oficiální žádost prostřednictvím státního zastupitelství jsme skutečně nepodávali, naše příslušné úřady to považovaly za zbytečné, protože dostávaly v zásadě záporné odpovědi.“
Veřejnost samozřejmě nemůže znát podrobnosti spolupráce tajných služeb. V tomto případě však existuje důvod o pravdivosti této informace pochybovat, protože Německo v minulosti Rusku příznivce radikálního islámu podezřelé z terorismu vydalo několikrát.
V září 2017 byl například Rusku vydán Abdula Omarov, který bojoval na straně jedné z ozbrojených skupin v Sýrii. V srpnu 2018 byl z Německa do Ruska vyhoštěn Murat Kalmykov, který také bojoval v Sýrii. V září 2019 vydalo Německo devatenáctiletého rodáka jedné z kavkazských republik, jehož jméno zůstává utajeno. Je obviňován z verbování dospívajících do řad teroristů prostřednictvím sociálních sítí.
Stávající procedura při vydávání občanů navíc nepředpokládá žádnou „diskusi na úrovni tajných služeb“ – německé tajné služby zkrátka nejsou oprávněny činit taková rozhodnutí samostatně, a nemohly proto dávat žádné „záporné odpovědi“.
K platům lékařů v souladu s květnovými dekrety z roku 2012
„Výše platů v medicíně je dokonce větší než výše platů v jiných sociálních sférách a obecně ukazatelé, které stojí v dekretech z roku 2012 odpovídají tomu, co bylo stanoveno (dochází k odpovídajícímu zvýšení mezd).“
Není to poprvé, kdy Putin neříká veřejnosti pravdu o platech lékařů. Připomeňme, že podle květnových vyhlášek z roku 2012, do začátku roku 2018 by platy lékařů měly být 200 % průměrné mzdy v regionu, u zdravotnického personálu je to 100 %. Podle údajů Ruského statistického úřadu byly tyto cíle v roce 2018 splněny ve všech 85 regionech země, naproti tomu zpráva Účetní komory Ruské federace uvádí, že dekret nebyl dodržen v 50 z 85 regionů Ruska. Novináři z RBK však ukázali, že plat zaměstnanců ve třetině státních nemocnic a klinik v roce 2018 byl nižší než průměrná mzda v regionu, a ve více než 100 zdravotnických institucích za stejný rok dokonce klesl.
Je paradoxní, že důvodem poklesu platů lékařů byly právě květnové Putinovy dekrety o jejich navýšení. Tajemník meziregionální odborové organizace zdravotnických pracovníků „Dejstvije“ (Akce) Andrej Konoval, vysvětlil webu The Insider, že údaje o platech jsou navyšovány na patřičnou úroveň pouze na papíře tím, že se snižují počty zaměstnanců, kteří jsou zároveň nuceni k přesčasům.
Pokus o splnění Putinových dekretů dostal mnoho institucí a regionů do složité situace. V únoru tohoto roku například náměstkyně guvernéra Kemerovské oblasti pro sociální rozvoj Jelena Malyševová uvedla, že zdravotnické instituce v regionu nadělaly 1,7 miliardy rublů dluhů v důsledku úvěrů, které si vzaly na zvýšení platů lékařů v souladu s prezidentovým nařízením.
O zákoně o suverénním ruském internetu
„Svobodný internet a suverénní internet – tyto koncepty si navzájem neodporují. Zákon, který jste zmínil, má jediný cíl: předcházet negativním důsledkům možného odpojení globální sítě, jejíž správa je z velké části umístěna v zahraničí. Právě o toto jde. V tomto spočívá naše suverenita, abychom měli vlastní zdroje, které lze využít, a abychom nebyli odříznuti od internetu. To je jediný smysl tohoto zákona. Nejedná se proto o žádná omezení, neznamená to uzavření internetu a ani to nemáme v úmyslu.“
Ve skutečnosti jsou podle zákona 90-FZ provozovatelé na linkách překračujících státní hranici povinni instalovat zařízení pro analýzu a filtraci datového přenosu. Do zvláštního registru musí být zapsány i vnitrostátní výměnné body, a provozovatelé musí používat pouze tyto body. Federální úřad pro dohled nad komunikacemi a médii Roskomnadzor má pak zajistit „centralizovanou správu“ ruského internetu a omezit přístup na zakázané stránky. Jak by toto mohlo pomoci v boji proti odpojení od vnější sítě, Putin nevysvětlil. (stejně jako se k danému problému nevyjádřil premiér Medveděv na své tiskové konferenci na začátku prosince).
Odborníci z komise RSPP pro informační a telekomunikační technologie již dříve uvedli, že žádné riziko odpojení země od globální sítě neexistuje, protože 11 DNS serverů, které umožňují prohlížení internetu, se nachází v Rusku. Žádný stát, včetně Spojených států, nemůže zcela převzít kontrolu nad připojením k těmto kořenovým serverům.
O případu účastníka moskevských protestů Konstantina Kotova
Po tiskové konferenci se korespondent televizního kanálu Dožď obrátil na Putina, který právě opouštěl místnost, s otázkou o případu Konstantina Kotova, odsouzeného na základě takzvaného „dadinovského“ paragrafu č. 212.1 ruského trestního zákoníku – „Opakované porušení stanoveného postupu pro organizaci nebo průběh protestu, shromáždění, demonstrace, průvodu nebo manifestace“. Putinova odpověď se nedostala do federálního vysílání, ale dostala se do vysílání televize Dožď:
„V mnoha zemích jsou mnohem přísnější opatření za podobná porušení zákona. Za nepovolené veřejné akce, a to včetně uzavření hranic, hrozí v některých zemích až 10 let vězení. U nás je všechno mnohem mírnější, i když, samozřejmě… Možná to udělal opakovaně? Mimochodem, ve všech právních systémech se za opakovaná porušení zákona nese přísnější odpovědnost. Nicméně se na to podívám.“
Na základě paragrafu 212.1 byl v roce 2015 odsouzen ke třem letům vězení účastník protestních akcí Ildar Dadin a odsouzen na tři roky vězení. Šlo o první rozsudek v historii Ruska podle tohoto paragrafu. V roce 2017 Ústavní soud RF přijal po přezkoumání Dadinovy stížnosti rozhodnutí, ve kterém doporučil „zanést do §212.1 trestního zákoníku Ruské federace změny, jež by zajistily vyjasnění normativních důvodů pro kvalifikaci trestného činu podle daného paragrafu a výši trestů za jeho spáchání,“ a požadoval přezkum Dadinova trestu. Poté byl trest zrušen, trestní řízení bylo zastaveno a Dadin rehabilitován.
Podle usnesení Ústavního soudu je uložení trestu odnětí svobody možné „pouze za těch podmínek, že porušení stanoveného postupu pro organizaci nebo průběh protestu, shromáždění, demonstrace, průvodu nebo manifestace znamenalo ztrátu pokojné povahy veřejné akce (…) nebo způsobení či skutečnou hrozbu způsobení škody na zdraví občanů či majetku fyzických nebo právnických osob, na životním prostředí, veřejném pořádku, veřejné bezpečnosti nebo jiné ústavně chráněné hodnotě.“
Avšak žádné změny do paragrafu 212.1 zákonodárci nezanesli a v roce 2019 byl na jeho základě odsouzen na 4 roky vězení Moskvan Konstantin Kotov. Celé jeho provinění spočívalo v úmyslu přijít na nepovolenou protestní akci, které se ani nestačil zúčastnit: byl zadržen, jakmile opustil metro. Dříve byl Kotov několikrát zadržen za účast na pokojných akcích, které vůbec nesplňovaly kritéria pro aplikaci paragrafu obsažená v usnesení Ústavního soudu přijatého v důsledku Dadinovy stížnosti.
O tom, že na Ukrajině nejsou ruská vojska
„A konečně, pokud jde o stažení zahraničních vojsk – žádná cizí vojska tam nejsou. Je tam místní milice, místní domobrana, která se skládá z místních obyvatel. Neustále se mě ptají: A odkud mají tanky, dělostřelectvo? Poslouchejte, na mnohých místech na světě probíhají různé koflikty a bojové operace, také používají tanky, dělostřelectvo a tak dále. Odkud je berou? Zřejmě od těch struktur, států, které s nimi sympatizují. Ale to je jejich technika, ne zahraniční – na to bych vás chtěl upozornit.“
Nyní tedy můžeme Vladimiru Putinovi pogratulovat – v roce 2019, 5 let po invazi ruských vojsk na Ukrajinu, konečně přiznal, že v Donbasu jsou ruské tanky. Toto přiznání mu však dalo práci. Ve fantastické vizi světa, kterou Putin společnosti představil, se tanky magicky objevily v zóně konfliktu a automaticky se z nich staly tanky „ukrajinských separatistů“. Jak a na jakém základě tyto tanky překračovaly státní hranice Ukrajiny, už nevysvětlil. To však není nejzajímavější. Ještě zajímavější je fakt, že § 353 ruského trestního zákoníku zakazuje „plánování, přípravu, rozpoutávání či vedení agresivní války“, přičemž v úmluvě o definici agrese, uzavřené v Londýně 4. července 1933, již Rusko samo uznává, se píše, že za napadajícího je považován ten stát, které se dopustí jednoho z činů v tomto dokumentu vyjmenovaných, například (…) „podpory ozbrojených skupin organizovaných na jeho území, které vtrhnou na území jiného státu“. Na základě § 353 ruského trestního zákoníku by tak Vladimiru Putinovi mohlo hrozit až 20 let vězení.
Zdroj: The Insider
