„V probíhajícím konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem by se členské státy Evropské unie měly jednoznačně postavit za Ukrajinu a podpořit ji proti jakémukoliv vydírání ze strany Ruska včetně využívání dodávek surovin jakožto strategické zbraně. I přes oficiálně vyhlášené, ale nedodržované příměří by představitelé EU neměli podlehnout dojmu, že se situace uklidňuje, neboť konflikt v Donbasu je stále tragickou realitou a může kdykoliv dále eskalovat. V momentě, kdy neexistuje vůle k dodávkám vojenského materiálu, by měl existovat přinejmenším konsensus na tvrdém postoji vůči Rusku. Jeho součástí jsou i ekonomické sankce, které by neměly být v žádném případě uvolněny do doby, než se reálně přestane v Donbasu válčit a než bude Donbas i s anektovaným Krymem plně reintegrován zpět do Ukrajiny. V tomto směru je pro Evropskou unii největší výzvou udržet si konzistentní postoj a rychle reagovat na jakékoliv eventuální další vyhrocení konfliktu. Evropská unie musí působit jednotně a nedávat Rusku záminky k tomu, aby byla vnímána jako slabá, což je zadání i pro novou šéfku evropské diplomacie Federicu Mogheriniovou.
Tento úkol platí i pro vlády jednotlivých členských států, jejichž postoj a rétorika některých politiků mnohdy podkopává snahy Evropské unie o jednotnou zahraniční politiku, což je primární důvod toho, proč je EU často ruským režimem vnímána jako slabá. Konkrétně v českém prostředí se jedná o přebírání ruské propagandistické rétoriky a zpochybňování sankcí vůči Rusku. Příkladem chování, kterému je nezbytné se vyhnout, je označování konfliktu v Donbasu jako „občanské války“ nebo legitimizace samozvaných útvarů v Donbasu účastí na „pozorovatelské misi“ během jejich „voleb“, které se zúčastnil senátor Jaroslav Doubrava. Nejen že podobné výroky a kroky podkopávají snahy Evropské unie, ale zároveň dávají ruské propagandě do rukou další materiál, který ruská státní média často a ráda využívají. Podpořit Ukrajinu v této oblasti je o to snazší, neboť to nevyžaduje žádné skutečné náklady, ale pouhou opatrnost při veřejném vystupování, která ale zcela zjevně mnohým evropským politikům chybí. V tomto ohledu pověst České republiky uvnitř Evropské unie značně trpí kvůli rozporuplným výrokům prezidenta Zemana. Hlava státu navíc zcela ovládá mediální diskurz, do kterého nedostatečně vstupuje ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Přitom z oficiálních prohlášení MZV dostupných na webových stránkách ministerstva nelze nabýt dojmu, že by vláda s prezidentovou interpretací konfliktu souhlasila,“ zdůrazňuje Michal Lebduška.
***
Michal Lebduška se ve svém policy paperu zabývá situací po ukrajinských parlamentních volbách na podzim 2014 a rolí Evropské unie v transformačním procesu na Ukrajině. Poukazuje přitom na rizika spojená s přejímáním ruské rétoriky a snahou českého prezidenta ovládnout mediální diskurs v zemi.
Autor: Michal Lebduška, Asociace pro mezinárodní otázky (AMO)
