Propaganda v ruských mediích může svět přijít pěkně draho. Vladimir Putin je toho důkazem.
Ve Velkém sálu úřadu Astrachaňské oblasti pod erbem s královskou korunou a šavlí hledí čtyřicet hlav na ruského prezidenta Vladimíra Putina. V jihoruské metropoli se koná zasedání ruské Rady pro národnostní vztahy. Ruská národnostní politika je dobrá, nechal se slyšet šéf Kremlu a ostatní řečníci mu ve svých projevech přitakávají. Když dojde na téma migrace v Evropské unii, Vladimir Putin náhle vybouchne.
„Viděli jste přeci, co se děje. V jedné evropské zemi migrant znásilnil dítě. Soud ho zprostil viny ze dvou důvodů: špatně mluvil jazykem země, v níž se nacházel, a nepochopil, že hoch, a byl to hoch, byl proti. Nikdo nemůže pochopit, co tam (v Evropě) dělají,“ nechal se slyšet ruský prezident. A jak dodal, Rusko má mnohem hlubší zkušenost s integrací lidí různých národností.
Putin hovořil o případu iráckého migranta, který ve Vídni začátkem letošního roku znásilnil malého chlapce. Násilník byl v létě odsouzen k šestiletému trestu odnětí svobody. Nedávno však rakouský nejvyšší soud rozhodl o opětovném spuštění řízení.
Navzdory tomu, že útočník nebyl propuštěn z vazby a nově mu hrozí až patnáctiletý trest, konspirační weby šíří zprávy o vítězství „multikulti“ nad spravedlností.
Vladimir Putin nečte Aeronet. Ruský prezident nemá internet příliš v lásce. A ani ho nepotřebuje k tomu, aby si plnými doušky vychutnal tak zvané alternativní zpravodajství. Zatímco konspirační weby na Západě tvoří okraj mediálního prostoru, v Rusku jsou pevnou součástí prokremelského mainstreamu.
Například informace o údajném osvobození iráckého násilníka se objevila v hlavní zpravodajské relaci ruského Prvního kanálu.
Ruská provládní média pravidelně a s chutí přináší značně zkreslené informace o situaci v Evropě. Primárně jsou určeny pro ruské obecenstvo jakožto krmivo, které má upevnit víru ve správnou cestu vládního režimu. Někdy se ale nachytá i sám režim.
Začátkem letošního roku zfabrikovaná zpráva o údajném znásilnění migranty ruské dívky Lízy vyvolala diplomatický skandál mezi Ruskem a Německem. Teď se poddal Vladimír Putin.
Ruská propaganda pracuje podle osvědčeného a velmi jednoduchého receptu. K manipulaci využívá vžité stereotypy a předsudky, které jsou vydávány za pravdu. Hra se stereotypy umožňuje obecenstvu snáze přijímat informace a lépe věřit v jejich pravdivost. Svou roli současně hraje skutečnost, že drtivá většina Rusů nikdy v Evropské unii nebo v USA nebyla.
Proto, pokud je ruské obecenstvo přesvědčeno, že pouze postsovětský společenský model fungující v Rusku je ten správný, bez skrupulí přijímá zprávy, že tolerantní Evropu atakují homosexuální migranti.
Funkcí informace v Rusku není informovat, ale zjednodušovat a tendenčním způsobem potvrdit dříve vzniklé představy. Objektivní informace je v konečném výsledku jen na obtíž.
Problém nastává, když se z ruské propagandy stává bumerang, kterému vrhač za vysokými rudými hradbami v centru Moskvy začne věřit. Jedna věc je, když Vladimir Putin uvěřil ve fiktivní rozsudek rakouského soudu, příště to může být horší.
Fantazie ruských novinářů je bezbřehá. Ruská propaganda, která vymyslela ukřižovaného chlapečka v ukrajinském Slavjansku, může třeba přijít se zprávou, že v Evropě staví koncentrační tábory pro Rusy. Nebo že polští dobrovolníci z teritoriální obrany plánují výsadek v Kaliningradu.
Jaká bude reakce Kremlu? Vypálí rakety Iskander na Gdaňsk?
Autor: Jiří Just
Text původně vyšel jako blog na Aktuálně.cz. Na webu StopFake byl zveřejněn se souhlasem autora.
