Povstalecké doněcké úřady na konci listopadu sebraly akreditaci pro organizaci Člověk v tísni a současně uzavřely sklady humanitární pomoci. Zahraničním pracovníkům bylo rovněž dáno na vědomí, že do 24 hodin musí opustit teritorium tzv. Doněcké lidové republiky. Vše doprovází důkladná mediální kampaň, které má za úkol situaci ospravedlnit a maximálně ji využít v rámci vnitřní (ruské, separatistické) propagandy.
Věnujme se nejprve 25ti minutové reportáži. Ta ukazuje mnohé a nese název „Благотворительный Фронт“ (v překladu Dobročinná fronta). S reportáží přichází ruská státní celoplošná televize TV Centr (TVC).
Pro představu o obsahu vztahujícímu se k České republice, se divák dozví např. události o masovém mítinku proti průjezdu kolony armády USA, o pražském mítinku proti agresivní politice NATO, Prezident ČR vystoupil za zrušení sankcí proti Rusku, Rusko obvinilo ČR v narušení principu svobody médií.
Prokremelský kanál
Obzvlášť poslední titulek působí poněkud bizarně. Pokud se zaměříme na Press Freedom Index (Index svobody tisku), který sestavuje organizace Reportéři bez hranic. V něm ČR za rok 2016 figuruje na 21. místě na světě. Rusko na 148. z 180 sledovaných zemí.
Pro představu o obsahu TVC lze uvést, že zprávy odporující zájmům Kremlu budou na tomto kanále jehlou v kupce sena.
Takto okomentoval TVC a zmíněnou reportáž Moskevský zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín:
Televize TVC patří k ruským federálním kanálům. „Vznikla v závěru 90. let, kdy byla velmi progresivní, objevila se tam řada zajímavých publicistických pořadů, měli poměrně slušné zpravodajství. To se všechno změnilo, většinovým vlastníkem je od roku 2012 město Moskva.” Nové vedení televize vyhodilo podle Dorazína stovky novinářů, kteří nesouhlasili s novým prokremelským kurzem kanálu.
„Je to sedmý nejsledovanější kanál v Rusku. Ze strany televize nešlo o žádnou nepromyšlenou akci, byla si vědoma toho, že to bude mít velký dopad na sledovanost. Ostatně, dokument byl každých pět minut proložen velkou porcí reklamy, takže na tom televize taky hodně vydělala,“ říká Martin Dorazín.
Pomoc nebo špionáž?
Samotná reportáž začíná položením několika otázek: „Pomoc nebo špionáž? Kdo se obohacuje na cizím utrpení?“ Posléze pro umocnění situace a emočního vtažení diváka následují tragické příběhy lidí.
Vyobrazen je i památník 2. světové války s rudou hvězdou na vrchu. Reportér uvádí, že na rudou hvězdu Ukrajinci střílejí, ale nemohou se do ní trefit. Střely tak dopadají na okolní domy. Jakýsi mystický rámec ochraňující rudou hvězdu je v reportáži naplněn.
Poté se téma stáčí k „nevyplněným slibům“. Představitelka místní administrativy Irina Dikun vysvětluje: „Nám slibovali i Slováci, od kterých do teď čekáme humanitární pomoc. Přijeli i lidé z Řecka, Německa, Ameriky, ale zatím vidíme pomoc pouze z Ruska.“
Téma „nevyplněných slibů“ pokračuje dále. K němu se přidává zpochybňování činnosti Člověka v tísni (ČvT). Reportér se vydává do sídla ČvT, kde u vstupu dochází ke sporu s osobou prezentující se jako „náčelník domu“.
Vše je stylizováno do podoby, kdy jsou pracovníci ČvT prezentováni v negativním světle, nechtějí s novináři mluvit a záměrně cosi skrývají. Zatímco moskevští novináři jdou zjistit pravdu.
Po krátkém rozhovoru s představitelem ČvT o způsobu realizace humanitární pomoci se téma stáčí opět jinam. A to k řediteli ČvT Šimonu Pánkovi. Ten je prezentován jako „revolucionář“, který důkladně sledoval události na kyjevském majdanu.
Tenkrát v Čečně
A opět střih, tentokrát k Čečensku a k událostem z roku 2004. Tehdy v budově pod patronací ČvT měl být podle ruských novinářů sklad zbraní, na místě se měly tvořit falešné dokumenty a scházet teroristé. „Od té doby je ČvT v Rusku zakázán,“ uvádí reportér.
Reakce Člověk v tísni:
Jedna ze zaměstnankyň organizace tehdy bez vědomí kohokoli a v rozporu s pravidly Člověka v tísni ukryla ve sklepě centra Iman, které Člověk v tísni provozoval, svého bratra. Ruská armáda pak toto centrum přepadla a bratra zaměstnankyně zneškodnila.
“Člověk v tísni v souvislosti s tímto případem nikdy nebyl vyšetřován. V soudním procesu se zaměstnankyní figuroval pouze jako svědek, kterého soud navíc nikdy nepředvolal,” vysvětluje Šimon Pánek.
“Úřady nám zároveň slíbily, že pokud se během vyšetřování neukáže žádné zapojení Člověka v tísni, registraci nám obnoví. To se skutečně stalo rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti Ruské Federace v roce 2007,” dodává.
I tehdy bylo zavírání centra spojeno se zmanipulovanými záběry ruské televize, které ukazují zbraně, jež se údajně v centru našly. “V centru byly ve skutečnosti pouze šicí stroje, počítače a jedna tiskárna, které jsme využívali při kurzech. Všechny zbraně sem byly přivezeny jen pro účely natáčení a pak zase odvezeny,” vysvětluje Šimon Pánek archivní záběry, které se opět objevily i v reportáži TVC.
I zde se projevuje princip zdokumentování „navezených zbraní“. Ten byl např. využit v dokumentárním filmu ruského státního mediaholdingu VGTRK o událostech srpna 1968 v Československu.
V něm byly ukazovány zbraně, které měly podpořit údajnou kontrarevoluci. Tu ale odvrátila včasná „bratrská pomoc“ vojsk Varšavské smlouvy.
Zloděj v roli svědka
„To, že se přes kanály humanitární pomoci předávají zbraně a peníze není dávno novinka,“ uvádí reportér a pokračuje s vysvětlením, že poskytování humanitární pomoci je pouze zástěrkou pro špionáž. V ilustračním záběru tak nesmí chybět pohled na transportní letadlo americké armády.
V reportáži dále vystupuje jistý Alexandr Tyškevič. Ten je prezentován jako bývalý pracovník ČvT, který se nyní skrývá a na organizaci chce podávat žalobu. Tyškevič prohlašuje, že se jedná pouze o byznys a kritizuje práci ČvT.
Většinu humanitární práce dělají místní zaměstnanci, kteří nejlépe rozumí situaci lidí na místě a bez nichž by pomoc nebyla možná. I mezi stovkami zaměstnanců Člověka v tísni se však občas najdou nečestní lidé.
“To je případ našeho bývalého zaměstnance Alexandra Tyškeviče, který vážně porušil etický kodex Člověka v tísni, když příjemci pomoci vyplatil jen část finanční pomoci a zbytek ukradl. Ke krádeži, na kterou je několik svědků, se nakonec přiznal a finanční obnos vrátil. Z tohoto důvodu mu byl nejdříve zkrácen úvazek a nakonec mu nebyla prodloužena smlouva,” říká Šimon Pánek.
“Alexandr se s Člověkem v tísni dvakrát soudil na Ukrajině. V obou procesech soud rozhodl ve prospěch Člověka v tísni a verdikty jsou konečné,” dodává Pánek k důvěryhodnosti člověka, který dostává v reportáži ruské televize prostor.
Pomoc jen vyvoleným?
Po vstupu Tyškeviče následuje opět téma „nevyplněné sliby“, kdy ČvT „podvedl“ potřebné.
K tomu se vyjadřuje představitel Doněcké lidové republiky Denis Pušilin. Mluví o manipulaci lidí, kteří potřebují pomoc z důvodu „blokády ze strany Ukrajiny“.
„Manipulace podle slov Pušilina vypadá tak, že humanitární pracovníci nejdříve telefonují lidem a označí místo a čas výdeje humanitární pomoci. Pozvou 500 lidí a zásilek přivezou pětkrát méně. A to je ona horká půda pro nepokoje obyvatelstva a možnost počítat s novými granty,“ dodává reportér.
Člověk v tísni se snaží pomoci co největšímu počtu lidí, přesto nemůže pomoci všem. Proto má jasná kritéria, která předem komunikuje s příjemci pomoci i úřady. Seznam příjemců pomoci primárně dodávají místní samosprávy, tým Člověka v tísni poté přímo na místě seznamy ověřuje a domácnosti navštěvuje.
“Větší šanci získat humanitární pomoc tak mají například senioři, nemocní lidé nebo lidé s postižením, rodiny s mnoha dětmi, matky samo živitelky nebo domácnosti z oblastí, kde se stále aktivně bojuje,” vysvětluje Šimon Pánek.
“Každý tak ví, zda pomoc dostane a případně, z jakých důvodů je odmítnut. Někdy se také stává, že starostové slíbí pomoc bez našeho vědomí celé vesnici a nakonec jsou překvapeni, když dorazí jen nejpotřebnějším rodinám,” vysvětluje Pánek.
Tyškevič vysvětluje možná korupční schémata a následně je představen jakýsi zadržený lékař Jakov Rogalin. Ten se měl obohacovat prodejem dětské výživy deklarované jako humanitární pomoc. Nechybí ani zmínka o jeho spolupráci s ukrajinským generálem Rubanem. Práce zadrženého Rogalina nemá s působením ČvT v Doněcku nic společného, ale obratným manipulováním se záběry to divákovi nemusí být zřejmé.
Bílý konvoj jede
Námět přechází na „bílý konvoj“. Ten je termínem používaným pro ruské kamiony vezoucí humanitární pomoc. Záběry ukazují plné kamiony humanitární pomoci a jejich vykládku. Za ruskou pomoc s dávkou emocí děkuje obyvatelka Doněcku Jana Orešina. Následují záběry na děti. Vše je doprovázeno dramatickou hudbou.
Pokračuje se kapitolou údajně dokazující „pochybnou a spekulativní“ pomoc ze strany ČvT doplněnou o vysvětlení, že z balíků s potravinami byly odstraněny masové konzervy. Ty měly být dle pracovníka skladu určeny ke zničení.
Pušilin je ale podle reportéra přesvědčen o tom, že nejde o zničení, ale o korupční schéma. Potraviny byly podle Pušilina vyváženy z teritoria „DLR“ a „humanitární pomoc byla realizována“ na ukrajinské straně.
Po nálezu několika poškozených konzerv v potravinových balíčcích Světového potravinového programu (WFP), které Člověk v tísni distribuoval, donor stáhl konzervy z celé zásilky a ze skladu Člověka v tísni je odvezl.
Vše doplňuje Tyškevič s tím, že lituje dobrovolníky, kteří nevědí, že doopravdy nepomáhají, ale plní vyšší zájem. Dotyčný rovněž uvádí, že k jeho osobnímu emailu měli přístup osoby z Ukrajiny, ČR a Turecka.
Razie za účasti státní televize
Poté v reportáži dochází k zásahu v kanceláři ČvT v Doněcku. Do budovy vtrhnou maskovaní ozbrojenci. Pozoruhodné na věci je, že zásahu se účastní i samotná televize TVC.
V našich končinách z podobných zásahů můžeme v médiích vidět dokumentaci označenou jako „policejní záběry“ apod. Těžko si lze představit, že by např. v ČR souběžně s ozbrojenou zásahovou jednotkou do objektu vstupoval štáb cizí televize.
Nicméně v Doněcku to možné je.
“Novinářka, která reportáž v TVC připravovala, přišla před několika dny do kanceláře Člověka v tísni v Doněcku spolu se skupinou ozbrojenců, sama ve vojenské uniformě a s maskou na obličeji. Natáčela zásah v kanceláři i později zapečeťování skladu humanitární pomoci,” říká Šimon Pánek.
“Velmi pravděpodobně na příspěvku pracovala už o pár dní dříve, když točila rozhovory s našimi zaměstnanci a vydávala se za nezávislou novinářku. Nepřekvapilo nás, kdyby se objevila další obvinění a útoky. Stejné diskreditační kampaně byly vedené proti několika respektovaným mezinárodním humanitárním organizacím, které pracovaly na území, jež nejsou pod správou ukrajinské vlády,” dodává.
Např. v roce 2016 došlo k vypovězení organizace Lékaři bez hranic. Ta byla obviněna ze „sbírání údajů o obraně“ a z „nelegální dodávky psychotropních látek“ (pozn. autora).
Neprůstřelná vesta jako důkaz
Na záběrech se objevují ve skříni nalezené přilby a neprůstřelné vesty. Věc je komentována jako „nečekaný nález“.
Člověk v tísni bere jako svou základní povinnost péči o zaměstnance a zajišťuje podmínky pro jejich práci. “Naši zaměstnanci rozdávají pomoc v nejvíce postižených oblastech a tam kde se bohužel stále střílí. Kolegové tak mají povinnost nosit neprůstřelné vesty a helmy, které slouží k ochraně jejich života a zdraví. Zbraně jsou ale zároveň přísně zakázány,” říká Šimon Pánek.
“Pokud někdo vyvozuje z toho, že u nás našel modré přilby a neprůstřelné vesty, že jsme špioni, tak by se měl víc seznámit s naší prací a především s oblastmi, kde lidem doručujeme pomoc,” říká Šimon Pánek a odkazuje na toto video. (od 00:26)
K věci se vyjadřuje i zpravodaj Martin Dorazím:
Akreditaci měli porušit tím, že měli ve skříních schované neprůstřelné vesty a přilby. To je samozřejmě nezbytná pomůcka každého, kdo tam pracuje, protože jezdit zejména po okrajových částech Doněcka je nesmírně nebezpečné. Probíhá tam válka.
TVC to označila za nepřímý důkaz toho, že nejde o humanitární pracovníky, ale téměř o jakési špionážní důstojníky. Jde vážně o úsměvný důkaz,” myslí si moskevský zpravodaj.
Citlivé údaje
Dále je ČvT obviněn ze sběru osobních údajů, na který „podle zákona nemá právo“. S ironickým hlasem je reportérem proneseno: „Čemu se divit? U pomoci přece musí být adresát.“
“Tyto údaje po nás vyžadují donoři a auditoři, kteří po skončení projektu kontrolují, zda vše proběhlo v pořádku. Všichni příjemci jsou však předem upozornění, že jejich údaje můžeme poskytnout třetím stranám, pokud je po nás budou chtít,” říká Šimon Pánek.
“Člověk v tísni běžně poskytuje donorům pouze obecné statistiky o příjemcích pomoci. Citlivá data jako je číslo pasu s donory normálně nesdílíme. Může si je vyžádat pouze audit,” dodává.
“Sesbírané údaje nám především pomáhají v tom, aby se pomoc opravdu dostala nejpotřebnějším lidem. Tímto způsobem také můžeme vyloučit zdvojování pomoci a po distribucích kontrolovat naši práci, případně nechat vše ověřit externí kontrolu,” vysvětluje Šimon Pánek.
“Úřady takzvané Doněcké lidové republiky od počátku ví, jaké informace o příjemcích pomoci sbíráme a vše schválily. Zároveň souhlasily s tím, že finální seznamy příjemců pomoci budou k dispozici úřadům, Člověku v tísni i donorům,” dodává.
V závěru reportáže vystupuje bývalý generál ukrajinské kontrarozvědky SBU Alexandr Treťjak se slovy: „Věřte, že sbírat takové informace je jedním z úkolů, které dávají tajné služby nevládním organizacím.“
Dále Treťjak utvrzuje v tom, že „oni (ČvT) vedou protistátní činnost proti našemu mladému státu a to je na 100 %“. „Tam nejsou tací lidé, kteří by souhlasili s naší ideologií a s našimi pohledy a co by poskytovali pomoc,“ doplňuje Treťjak.
Treťjak již v roce 2015 veřejně prohlásil, že přechází na stranu „DLR“ (pozn. autora).
“Od začátku našeho působení na východní Ukrajině pracujeme na obou stranách konfliktu a to i přesto, že nám to přináší značné problémy. Děláme to proto, že ctíme neutralitu a nezávislost humanitární pomoci a naši kolegové na místě každý den vidí, že lidé v nouzi žijí na obou stranách bojové fronty,” říká ředitel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek.
“Proto nás mrzí, že nám úřady v Doněcku bez jakéhokoli vysvětlení odepřely přístup k lidem, kteří naši pomoc opravdu potřebují především teď se začínající zimou,” dodává Pánek.
Pánek: O nás, bez nás
V České televizi Pánek rovněž odmítá spolupráci s tajnými službami. Zdůrazňuje apolitičnost celé mise s tím, že pro ČvT v Doněcku pracují především místní lidé, kteří nejlépe znají potřeby regionu a kteří nejsou přijímáni na základě politického názoru.
V závěru reportáže zaznívají slova: „Jedna věc je uvěřit a druhá prověřit. Při rekonstrukci domů šetřili na dodavatelích, porušovali podmínky akreditace, to znamená, že jezdili, kam chtěli, dělali seznamy s osobními údaji obyvatel. To není obvinění, ale konstatování faktů meziresortní komise. Cizince poprosili opustit Doněck kvůli ztrátě důvěry. Důvěry těch, kdo se ukázal v tísni.“
“V dokumentu zaznívá mnoho obvinění proti Člověku v tísni, ale nepředkládá ani jeden důkaz, který by je dokazoval. V reportáži jsme nedostali prostor na obvinění nijak reagovat a způsob, jakým byla připravena, navíc naznačuje, že je součástí kampaně, která má diskreditovat práci organizace v Doněcku,” ohrazuje se Člověk v tísni.
Příběh to byl vskutku strhující plný úhybných manévrů pro ztrátu orientace diváka. Dějová linie se tak přes dětskou výživu a rudou hvězdu dostává až k americkému vojenskému letadlu. Nicméně celková zpráva je srozumitelná. Západ = zlo, Rusko = dobro.
Další ruská média
Tématu se nevěnuje pouze TVC, ale i řada dalších ruských médií. Společnému úsilí přispívá i federální První kanál (ten je např. autorem reportáže o údajném znásilnění 13leté ruské dívky ze strany migrantů v Německu – o případu více zde).
První kanál rovněž přichází se svérázným výkladem událostí v pořadu Воскресное “Время” (v překladu Nedělní „čas“).
V reportáži mimo jiné vystupuje proruský aktivistka Zdeněk Kratochvíl (na obrázku níže). Ten je pravidelným řečníkem do již mnoha ruských médií (ukázka přehledu jeho výstupů např. zde). Dosud komentoval témata z oblasti politické, bezpečnostní a mediální.
Nyní se pro změnu stává odborníkem na problematiku poskytování humanitární pomoci resp. činnosti ČvT a pro První kanál pronáší slova: „Dobročinnost je pouze taková zástěrka. Fakticky jde o vlivovou organizaci, která funguje pouze ve stanoveném směru. Někde se objevuje konflikt a ona si vybírá jen tu v uvozovkách správnou stranu.“
Obecně je pozoruhodná vzájemná přitažlivost ruských médií a několika českých proruských aktivistů, kteří se na nich pravidelně objevují. Stylizují se do role „národních“ mluvčích a vystupují s prohlášeními typu: „Pouze vláda a média jsou proamerickými loutkami, obyčejný lid stojí za Ruskem a za Putinem.“ (Pozn. autora)
Další zajímavý pravidelný řečník např. zde.
Proč Člověk v tísni vadil?
Činnost ČvT je dlouhodobě trnem v oku pro Kreml a jeho mocenský aparát. Již ve výroční zprávě BIS za 2011 se objevuje následující text:
V roce 2011 znatelně zeslábla intenzita aktivit ruských zpravodajců a diplomacie zacílených na získání přímé kontroly a řízení aktivit ruské diaspory v ČR. Významným cílem zájmu ruských zpravodajských složek však zůstává kavkazská komunita v ČR. Tento zájem je do jisté míry, vzhledem k bezpečnostní situaci na severním Kavkaze, pochopitelný, na druhé straně je však nutné zásadně odmítat fakt zneužívání problémů boje proti terorismu a organizovanému zločinu k dezinformačním, a potažmo zastrašujícím kampaním proti českým nevládním organizacím a českým občanům, viz tisková prohlášení FSB útočící na organizaci Člověk v tísni v květnu 2011.
Označení organizace Člověk v tísni za součást al-Qá´idy a kavkazských banditských či teroristických uskupení je další část řetězce dezinformačních aktivit zpravodajských služeb RF proti ČR (poškozování dobrého jména) a jejím bezpečnostním složkám a zároveň další z řady útoků ruské exekutivy proti zahraničním nevládním organizacím působícím na Kavkaze (v případě Člověka v tísni se jedná již o druhé prefabrikované obvinění ze spolupráce s teroristy).
Pro Kreml stejně tak pro loutkovou „vládu DLR“ je činnost ČvT a podobných organizací v jimi kontrolovaných oblastech nežádoucí. V reportáži zaznívá výtka „jezdili, kam chtěli“. Jde tak o situaci, kdy není vítané, aby pracovníci organizace nepodléhající vlivu Kremlu viděli to, co před nimi má zůstat skryto.
Činnost ČvT je pro kremelské a na ně navázané struktury problematická i z hlediska ambicí propagandy. Není žádoucí, aby obyvatelům pomáhala „západní“ organizace rozdělující pomoc např. od EU.
Západ je prezentován pouze jako čisté zlo, „fašismus“ a dobročinnost na místě tuto vizi nahlodává. Konkrétní divák tak získává vysvětlení: „Podívejte se, od nich nic dobrého očekávat nelze. Jsou to pouze špioni a korupčníci, co se na vás obohacují.“
V budoucnu tak lze očekávat vyjádření, že na místě pomáhá pouze Rusko a „zlé“ západní organizace nikoliv. Fakt, že západní organizace byly z území vyhnány, se do poplatných médií zřejmě nedostane.
V neposlední řadě je důvodem pro zrušení činnosti ČvT zájem ekonomický. Po vzniku obou povstaleckých „republik“ došlo k rychlému „znárodňování“. Během něho byly „znárodněny“ nejen restaurace, benzinové pumpy atp., ale i obchody.
Situace se týká např. jednoho z největších ukrajinských obchodních řetězců ATB. Jeho obchody nyní na území „DLR“ nesou název „První republikánský“ a na území samozvané Luhanské lidové republiky působí s názvem „Národní“. Příjmy z prodeje logicky plynou místním vládnoucím elitám.
Níže pro ilustraci reklama s nápisy shora: „První republikánský supermarket, bývalá síť ATB, vráceno státu, DLR: vše pouze začíná!“
ČvT uvádí, že od listopadu 2014 poskytl potravinovou pomoc téměř 570 000 lidem na území pod kontrolou separatistů. Pro téměř 296 000 lidí poskytl přístup k nezávadné pitné vodě a k hygienickým pomůckám (zdroj).
Bezplatným poskytování základních potřeb takto vysokému počtu lidí dochází k výraznému snížení příjmů plynoucím místním elitám.
Česká prokremelská scéna v akci
Téma zaujalo řadu tuzemských prokremelských dezinformačních webů. Věnovali se mu jak projekty, před kterými varují české bezpečnostní složky, tak i prokremelští esoterici šířící kromě poplatné propagandy obsah spadající do oblasti parapsychologie a „kosmických energií“.
V této změti konspiračních teorií se zajímavou konstrukcí přichází člen KSČM Petr Cvalín (přispěvatel na aeronet.cz – podle BIS „zdroj nebezpečné ruské propagandy“, a pravidelný host Miloše Zemana na Hradě), který na svém blogu v článku s názvem Člověk v tísni by měl předložit důkazy, že se věnuje jen humanitární činnosti v závěru zmiňuje: „Není možné, aby humanitární organizace byla opakovaně napadána, že provádí v zahraničí špionážní úkoly. Pokud tomu tak není, tak ať tato organizace jasně předloží důkazy o tom, že se věnuje jen humanitární činnosti.“
Jinými slovy Cvalín tvrdí, že ČvT má předložit důkazy o něčem, co nedělá.
Na tuto zajímavou myšlenku lze reagovat způsobem, že Petra Cvalína můžeme obvinit z toho, že se v listopadu 2013 sešel se zástupci minimálně 8 mimozemských civilizací. A pokud tomu tak není, ať předloží jasné důkazy.
Cvalínova konstrukce budiž charakteristikou argumentační kvality nejen českých prokremelských webů, ale i ruských médií v případu ČvT.
Autor: Roman Máca, pro HlídacíPes.org
