Na východní Ukrajině nelze říci, že by obyvatelstvo – ve smyslu podpory Ukrajiny proti Rusku a separatistům – bylo jednotné. Co je příčinou? Lze to přičíst sledování ruských médií a televizí?
Nejenom mediální přítomnosti Ruska na Donbasu, ale na celé Ukrajině. Ukrajina během pětadvaceti let své nezávislosti neřešila svůj mediální prostor. Poté, co začala ruská invaze, po anexi Krymu a okupaci Donbasu, se Ukrajina ocitla v totálně prohrané informační válce. Teď stojí před výzvou, kdy musí ve čtyřech směrech řešit informační politiku.
První frontou je informační prostor neokupovaných částí Ukrajiny. Druhou je informační prostor v Rusku, třetí frontou je informační prostor na Západě a čtvrtou okupovaném území Ukrajiny a oblast na frontových liniích. Nejhůře jsme na tom na čtvrté frontě – na okupovaném území. Zatím jsme vůbec nevyřešili tento problém. Nejsme tam přítomni, prohráváme informační válku. Válku takzvaně o hlavy lidí.
Strategie Ruska byla taková, že se místní obyvatelstvo používá jako živý štít. Každá rodina nebo téměř každá rodina byla silou či verbováním zatažena do války. V každé rodině jsou mrtví či zranění. Tím se vytvořila i do budoucnosti nenávist k Ukrajině.
Když člověk sleduje hlavní ruská média, hlavně televize, zdá se být ten informační val pevný a neprůstřelný. Jakou Ukrajina má nebo bude mít strategii, odpověď na oficiální ruský výklad událostí?
Ruská propaganda dosáhla takového stupně, že už by se spíše měla nazývat informačním terorismem. Jde jí hlavně o to, aby v Rusku vytvořila obraz vnějšího nepřítele.
Především je třeba říci, že Ukrajina nemá tolik zdrojů, aby mohla ruské propagandě čelit. Ale ani nechceme odpovídat svojí propagandou. Nechceme a ani si nemůžeme dovolit jít na úroveň lží, které produkuje Rusko. Tím pádem budeme v této válce vždy prohrávat.
Naše největší síla by měla být v poskytování pravdivých informací. Pokud jde o propagandu, neměli bychom působit symetricky, ale snažit se vytvořit ve skutečnosti takový stav, který by přesvědčil lidí, že na Ukrajině je lépe než na okupovaném území.
Pokud zlepšíme poměry a vybudujeme takový stát, pak bude ruská propaganda hrát v náš prospěch. V éře internetu nemůže stát používat výmysly ve stylu Goebbelse (nacistický ministr propagandy – pozn. red.). To už není možné.
Rusko jako narkoman neustále potřebuje zvyšovat dávky výmyslů a jednou prostě ty zdroje dojdou. Bude to jako pružina, která jednou povolí a přetrhne se.
Nedávno jsme z ruské strany slyšeli obvinění, že ukrajinští diverzanti zabíjeli na Krymu. Znovu se začalo hovořit o možných plánech na totální válku Ruska s Ukrajinou, o plánech Vladimira Putina vytvořit silou koridor z Krymu na Donbas a tak dále. Jsou tyto hrozby skutečné, nebo jde o nátlakovou hru v té, jak vy říkáte, „informační válce“?
Nebezpečí toho, že se Rusko pokusí vytvořit pozemní spojení s Krymem dalším útokem na Ukrajinu, je reálné. Pořád existuje. Pro Rusko je pořád jedním z největších problémů to, jak dostat dodávky na Krym. Jak s ním spojit ruskou pevninu.
Ale neslučoval bych obvinění z diverze s otázkou snahy vybudovat takový pozemní koridor. Ta kampaň s údajnými ukrajinskými diverzanty souvisí s tím, že se Rusko pokouší z Ukrajiny udělat teroristický stát. Je za tím snaha dehonestovat Ukrajinu v očích Západu.
Na jedné straně lze říci, že Ukrajinec Jevhen Panov udělal chybu. Z nějakých – zřejmě soukromých – příčin se vydal na Krym. Rusko z toho udělalo velkou show, ale každý profesionál na začátku musel chápat, o co jde. Ze záběrů, které poskytla ruská Federální bezpečnostní služba, se dalo vyčíst, že jsou natočené o dva týdny dříve, než Rusko tvrdilo.
Neštěstím je, že to odnáší nevinný ukrajinský občan vězněním v Rusku. Na seznamu zajatců a vězňů je další člověk. Z Krymu je ještě složitější dostat zajatce a vězně zpět na Ukrajinu než z území Ruské federace.
Na Ukrajině se roky diskutovalo tom, že média – hlavně televize – jsou dost poplatná zájmům a názorům svých majitelů. Mění se situace k lepšímu?
Je to samozřejmě aktuální problém. Potřebujeme deoligarchizovat mediální scénu, což se týká především televizních stanic. Nejsme toho názoru, že by se někomu mělo něco vzít nebo něco znárodnit. Mediální prostor obsadili soukromí vlastníci, jejich politika je úzce propojena s jejich finančními zájmy. Je třeba apelovat na morálku majitelů a vyžadovat, aby obsah nepoškozoval Ukrajinu.
Ukrajina je ve válce a mediální trh je zcela otevřený. Jsme pro to, abychom do jisté míry zavedli řekněme něco jako cenzuru, ale v takové míře, která by neovlivňovala svobodu slova. Ovšem představa, že země ve válce má úplně otevřený mediální prostor, je pro současnou Ukrajinu špatná.
Příkladem budiž nedávný případ televize Inter, kde se ukrajinské kontrarozvědce SBU podařilo vyhostit do Ruska produkční, která pracovala v podstatě jako ruská špionka.
Špionka v ukrajinské televizi?
Sama na sebe upozornila, když nevěděla, že je zabírá kamera, a velmi vulgárně se vyjadřovala o Majdanu. Rozběhlo se vyšetřování, které skončilo jejím vyhoštěním.
Autor: Martin Novák, pro Aktuálně.cz
