Aktuálně.cz: Česká televize odvysílala ruský pořad Zapomenutí vůdci. Vy jste si Radě pro rozhlasové a televizní vysílání stěžoval na díl o Berijovi, který se podílel na čistkách ve 30. letech. Proč zrovna na tento díl?
Jan Machonin: Ve stížnosti skutečně byl uveden díl o Lavrentiji Berijovi. Je to třeba ale brát spíš jako část za celek, neboť už z debaty, která se u seriálu rozvinula, vychází najevo, že problém se týká všech dílů seriálu. Principy, na kterých je seriál postavený, neodpovídají standardům historické práce, a dokonce ani historické popularizace. A to se netýká jenom tohoto dílu, ale celého seriálu.
Tento díl považujete za nejhorší, nebo byl vybrán náhodně?
Nepovažuji. Všechny díly jsou po svém velice zavádějící a překrucují historickou realitu. V každém z dílů je řada polopravd a lží. A především všechny díly nemají za cíl výklad historie, ale využití historie k politickým cílům.
K jakým politickým cílům?
V dnešním Rusku je docela běžné, že se historická fakta překrucují nebo upravují. Tento seriál produkovala ruská Vojensko-historická společnost, kterou vede ministr kultury Vladimir Medinskij. Když se vytvoří potřebná verze historie, tak se různým způsobem začíná manipulovat s vědomím diváků.
O jaké manipulace jde?
Například v dílu o Berijovi je úplně vynecháno, že byl osobně zodpovědný za katyňský zločin, během kterého bylo popraveno 22 tisíc polských důstojníků a civilistů. Autorem scénáře k seriálu je Alexandr Kalpakidi, který je v Rusku známý jako propagátor teze, že katyňský zločin nespáchal NKVD, což je historická realita, ale nacisté. To je v podstatě popírání zločinů komunismu.
A není náhodou, že Vladimir Medinskij a Vojensko-historická společnost zadali vytvoření seriálu tomuto člověku. To nemá s historií, nebo dokonce s popularizací historie nic společného. Nazval bych to spíše politicky zneužitelným bulvárem.
V pořadu jsou tedy relativizovány zločiny lidí, o kterých tento seriál je?
Ono je to udělané velmi šikovně. Některé věci jsou úplně překroucené. U Beriji se tvrdí, že propustil během takzvaného berijovského tání v letech 1939 a 1940 630 tisíc vězňů. Ovšem když člověk nahlédne do solidních historiografických prací, tak zjistí, že ten počet je sto tisíc. Navíc se ještě nejedná o vězně, které by Berija propustil. V této době byly zrušené takzvané trojky, které odsuzovaly lidi v mimosoudních procesech, tedy bez soudu. A těch sto tisíc lidí jsou lidé, jejichž proces běžel, ale po zrušení trojek byl zrušen, protože je neměl kdo soudit. To znamená, že o žádné propouštění nešlo.
Jiné jsou vynechané. U Beriji chybí například to, že do táborů v letech 1939 až 1940 deportoval 350 tisíc lidí ze západních území, které připadly Sovětskému svazu po paktu Ribbentrop-Molotov, a dalších 86 tisíc lidí z pobaltských zemí. Zkrátka se neuvádějí věci, které by mohly ideálnímu portrétu sovětských vůdců uškodit.
V dílu o zakladateli Čeky (tajná policie, pozn. red.) Felixu Dzeržinském se velmi zdůrazňuje, že měl rád děti a že se staral o zřizování kolonií pro bezprizorné děti. To je sice pravda, ale je na to kladen takový důraz, že Dzeržinskij z toho vychází jako člověk, který měl hlavně rád děti. A to, že se podílel na masovém teroru 20. let, je už méně důležité.
Seriál relativizuje zločiny proti lidskosti
Když člověk nezná postavu například Beriji a zhlédne díl tohoto seriálu, jaký z něho bude mít pocit?
Právě v tom je nebezpečnost takového pořadu. To není nějaká práce profesionálního historika, který by připravil dokonalou argumentaci, která by přesvědčila diváka, že měl třeba Stalin pravdu. To je něco na způsob lehkého čtiva nebo béčkového filmu. V divákovi to vzbuzuje představu, že všechno je relativní. Seriál relativizuje zločiny proti lidskosti.
Divák se na to podívá a řekne si: Aha, já jsem si myslel, že Dzeržinskij, Berija, Molotov nebo Abakumov byli zločinci, kteří mají na svědomí životy milionů lidí, ale ono se ukazuje, že to není tak strašné, že to vlastně byli poměrně slušní, humanitně založení lidé, každý s řadou dobrých vlastností.
Pokud je nyní v Rusku už poměrně rehabilitována postava Stalina, tak to není z toho důvodu, že by se na tom podílely týmy historiků, ale právě proto, že nejméně deset let převažuje na pultech ruských knihkupectví zdánlivě lehká, nekvalitní, bulvární literatura, která ukazuje Stalina v lepším světle.
Co k dílu o Berijovi uvedla RRTV?
„Pořad vyzdvihuje Berijovi „manažerské“ úspěchy i charakter, ve světle čehož dochází k bagatelizaci zejména jeho účasti na zatýkání, popravách a stranických čistkách během tzv. Velkého teroru nebo jeho role iniciátora deportací kavkazských národů. Berijův podíl na represích je též prezentován jako něco, čemu se nemohl ve své funkci vyhnout, nicméně tak činil s přemáháním. Tím de facto dochází k omlouvání Berijových činů, které lze z historického hlediska považovat za kruté jednání a na jejichž základě byla zamítnuta jeho rehabilitace.“
Neměla by ale Česká televize nabízet divákům i to, jak se Rusko dívá na své dějiny?
Česká televize by určitě měla ukazovat, jaká debata se v Rusku vede o historii. Potíž je v tom, že tento seriál není historická práce ani její popularizace. Televize by měla sáhnout třeba po pracích historiků, kteří mají opačný názor než většina západních historiků. To by vůbec nevadilo. Ale musí to být skutečně historikové a práce musí splňovat nějaké standardy. A to není tento případ. To je skutečně manipulativní, demagogický bulvár s politickým potenciálem zneužitelnosti.
Vy jste říkal, že na přípravě seriálu se podílel ruský stát. Míří dokument především na ruské, nebo i na mezinárodní publikum?
Vzhledem k tomu, jak snadno se seriál ocitl v České televizi, jsem přesvědčený, že je to v podstatě jakýsi nástroj na ovlivňování myslí jak v Rusku, tak v zahraničí. A dokonce bych řekl, že v zahraničí trochu víc. V Rusku vzbudil seriál poměrně živou debatu historické obce. Seriálu to neprošlo jen tak a musel se bránit vynikajícím ruským historikům. Naopak v Čechách kupodivu historická obec nezareagovala zpočátku téměř vůbec. Na tom je vidět, že česká společnost je pravděpodobně na seriál připravena ještě méně než ta ruská.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání už vyzvala ČT, aby zjednala nápravu. Podle jejího předsedy Ivana Krejčího to znamená, že ČT už nesmí pořad vysílat, jinak přikročí k sankcím. Televize navíc v pátek v rámci pořadu Devadesátka nabídne diskusi historiků k seriálu. Považujete to za dostatečný krok?
Česká televize v reakci na otevřenou výzvu, kterou podepsalo 330 občanů, slíbila, že v televizi poběží debata, která se vrátí k tématu seriálu. Ukazuje se však, že místo toho poběží pořad k 65. výročí Stalinovy smrti. Není tedy řečeno, že to je reakce na seriál Zapomenutí vůdci. Pochopil jsem, že to je tak bráno, protože se mi ozvali, jestli bych se pořadu nezúčastnil.
A zúčastníte se?
Já jsem o tom přemýšlel a dospěl jsem k názoru, že ne. Sám formát pořadu Devadesátka vylučuje to, že by to mohla být debata. To by tak ani nevadilo, ale do pořadu není pozvaný ani jeden z dvaceti historiků, kteří výzvu podepsali. A to nehledě na to, že mezi nimi byli skutečně odborníci na dějiny komunismu a dějiny Sovětského svazu, jako třeba Tomáš Bursík, Petr Blažek, Bohdan Zilynskyj nebo Luboš Švec. A podle toho, co mi řekli organizátoři pořadu, by jeho hostem měl být naopak ruský ekonom a politolog Michail Chazin.
Pozvání ruského politologa vám vadí?
Domníval jsem se, že v debatě budou především historikové. A pan Chazin historik není. Je to bývalý úředník Putinovy administrativy a spíše než politolog je to politik. Přitom představitel těch nejkrajnějších sil, jaké dnes v ruské politice jsou.
Je stálým členem takzvaného Izborského klubu, který sdružuje ty nejkonzervativnější přívržence Vladimira Putina. Předsedou klubu je Alexandr Prochanov, člověk mnohokrát obviněný z profašistických a antisemitských postojů. Organizace prosazuje myšlenku takzvaného Ruského světa: kde se mluví rusky, tam je Rusko. A chce také ovládnout informační prostor, který vzniká, cituji, „v souvislosti s ideovým a morálním úpadkem liberální společnosti“.
To je z hlediska Chazinovy účasti v debatě nezanedbatelné. Je také aktivním členem Mezinárodního eurasijského hnutí vedeného Alexandrem Duginem. I ten vyznává určitou formu ruského fašismu. A konečně – v roce 2016 Chazin kandidoval do ruského parlamentu za stranu Vlast Dmitrije Rogozina, dalšího ultrakonzervativce a Putinova favorita.
Zkrátka to podle mě není člověk, který by měl k našemu tématu co říci. Svým založením má spíše blízko k samotným tvůrcům seriálu, o kterém tu mluvíme. A vzhledem k tomu, že cítím určitou zodpovědnost před signatáři otevřené výzvy, rozhodl jsem se do pořadu nechodit, protože to, co se na pátek chystá, za slíbenou debatu odborníků o seriálu Zapomenutí vůdci nepovažuji.
