Role médií ve vnímání hrozeb: migrace v českých online médiích

V roce 2015 se v českých médiích vzedmula vlna dezinformací a nepřesných informací o evropské migrační krizi. Jak se od té doby změnilo vnímání tohoto tématu českou společností a jak jej ovlivnila online média? I přes postupné utlumení zájmu o téma migrace, narativy vytvořené během migrační krize žijí dál a ovlivňují způsob politické komunikace i migrační politiku státu.

Po propuknutí evropské migrační krize v roce 2015 česká společnost zařadila islámský fundamentalismus, mezinárodní organizovaný zločin, terorismus a příliv uprchlíků mezi největší bezpečnostní hrozby České republiky (Stem, 2015). Tyto bezpečnostní hrozby tradičně spojované s migrací zaznamenaly znatelný nárůst v hodnocení respondentů ve srovnání s rokem 2011. V tomto kontextku se paradoxně počet uprchlíků žádajících o mezinárodní ochranu od 90. let snižuje a rok 2015 zaznamenal pouze nepatrný výkyv v tomto trendu. Na 1922 žádostí v roce 2019 připadlo pouze 61 kladných rozhodnutí o udělení azylu a 86 kladných rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany. Pokud se podíváme na statistiky v oblasti celkové migrace do ČR, zjistíme, že narůstá pouze pozvolně a migrace z muslimských zemí je minimální.

V České republice žije celkem přes 593 tisíc cizinců, avšak pouze několik tisíc pochází ze zemí, ve kterých dominuje islám. Při sčítání lidu v roce 2011 se k tomuto náboženství přihlásilo 3358 lidí. Lidé z muslimských zemí nedominují ani ve statistikách o nelegální migraci. Přesto však podle průzkumu veřejného mínění provedeného v roce 2019 Institutem pro politiku a společnost. Celkem 93 % z těch, kteří vnímají migraci za problém hodný pozornosti, považuje za problémovou migraci z arabských států. Tato čísla naznačují, že původ strachu z uprchlictví u nás na rozdíl od států jako Německo či Velká Británie není primárně spojen se strachem ze ztráty ekonomických a sociálních výhod, ale spíše strachem z neznáma.

Limitována absencí projevů migrační krize v České republice (za jednu z největších mediálních kauz na našem území se dá považovat například azylové řízení několika desítek íránských křesťanů v roce 2016), média obrátila pozornost na alarmující případy v zahraničí. Snaha šokovat byla pravděpodobně hnána motivací těžit ze zájmu vytvořeného strachem a finančně profitovat ze čtenosti webů. Tento trend přilákal pozornost mnoha online médií, informačních webů a blogerů. Přestože se v České republice neobjevilo velké množství dezinformací na toto téma, značná část mediálního obsahu se pohybovala v ‘’šedé zóně’’, kterou charakterizují například cíleně matoucí titulky obsahově správných článků, řečnické otázky na konci textu převzaného z tiskových správ ČTK nabádající k nedůvěře v dostupné informace, záměrné zaměňování pojmů migrant a uprchlík nebo nabízení jednoduchých řešení ohýbajících právní normy. Problémem tohoto online obsahu bylo do nedávna zejména jeho množství. Kdo by chtěl mít skutečný přehled, musel by hlavně v letech 2016-2018 projít několik set online článků a komentářů týdně.

Vyhledávání a ověřování informací se v tomto množství stalo pro laickou veřejnost obtížným. A to tím spíš, že objektivní informace nebylo brzy možné získat ani od politické reprezentace. Přední politici v médiích často, úmyslně i neúmyslně, používali špatné právní pojmy a zavádějící informace. Místopředseda SPD Tomio Okamura, známý svou protimigrační politikou, se v roce 2018 proslavil výrokem o neexistující nemoci ‘’opičí mor’’, kterou údajně šíří migranti. Předseda vlády Andrej Babiš se ve stejném roce nechal slyšet, že Česká republika nepřijme ani jediného uprchlíka. Vzhledem k tomu, že není v pravomoci předsedy vlády rozhodovat v řízeních o poskytnutí mezinárodní ochrany, jedná se jednoznačně o slib zjednodušující a zkreslující český právní systém. V roce 2018 se v souvislosti s iniciativou europoslankyně Michaely Šojdrové, vyzývající k přijetí dětských uprchlíků z řeckých uprchlických táborů, začala jasně projevovat dlouhodobá profilace českých migračních narativů, těžících ze strachu a zmatení, kterých často využívala některá online média a záhy i političtí aktéři. Klasické migrační narativy jako strach z kriminality či zneužívání sociálního systému byly sice v ČR přítomny, ale byly součástí většího tématu, a to strachu ze ztráty tradičních evropských a národních hodnot. A právě při diskuzi o adopci dětských uprchlíků českými rodinami, kde bezpečnostní a ekonomické argumenty hrály menší roli, se tato skutečnost naplno projevila. Mimo jiné i proto, že tento krok byl mnohými viděn jako ústupek EU a tzv. politice kvót. EU se v tomto narativu stala symbolem slabých liberálních elit, které svou otevřeností jiným kulturám ohrožují Evropu.

Přítomnost tohoto narativu v České republice potvrdil i mediální monitoring Mezinárodního republikánského institutu, který v roce 2018 analyzoval přes 7000 online článků týkajících se migrace publikovaných v daném roce v tradičních i okrajových online médiích a na informačních webech. Narativ o ohrožení hodnot byl přítomen téměř v 80 % analyzovaných článků. Jejich závěry potvrdil i nedávný monitoring European Policy Center (EPC), který analyzoval 259 online článků alternativních (tzv. fringe)^[1] médií z let 2019-2020, podle kterého tyto zdroje často prezentují ČR a V4 jako ‘’baštu evropské kultury a identity pro jejich odmítnutí masové migrace’’. Narativ o ochraně tradiční evropské křesťanské identity se objevil v 60 % analyzovaných článků, v průměru dvakrát více než v dalších zkoumaných zemích.

Tento narativ využívá slabostí přítomných ve společnosti. Skupině obyvatel, která netěžila z porevoluční transformace a vstupu do EU, nabízí možnost označit viníky jejich nespokojenosti. Podle sociologického výzkumu Českého rozhlasu 22 % české společnosti patří do tzv. ohrožené třídy, které globalizace nepřinesla téměř žádné výhody. Nespokojenost s vlastním životem, sociální či finanční situací je předpokladem pro zvýšenou důvěru v konspirační teorie, na což poukázal například výzkum Pražského institutu bezpečnostních studií (PSSI). Výsledky výzkumu také ukázaly, že osoby důvěřující konspiracím se více než zbytek populace obávají toho, že EU a migrace ohrožují tradiční hodnoty. Právě na tuto skupinu články využívající narativ o ztrátě hodnot často míří. Další skupinou, která se s ním lehce ztotožňuje, jsou příznivci nacionalistických tendencí, které ve střední Evropě v současnosti nabírají na síle. Například na Slovensku tento narativ přispěl k volebnímu úspěchu krajně pravicové strany Kotlebovci – Lidová strana Naše Slovensko (LSNS).

Na příkladu migračních narativů zapracovaných do obecnějšího narativu o evropských hodnotách jde dobře vidět, že tvůrci dezinformací se ke svým tématům často chovají jako parazit ke krátkodobému hostiteli. Téma migrace se v posledních letech, poté co získalo jistý zájem české veřejnosti, ve velké míře využívalo jako zástupný problém, platforma pro diskuzi o tématech rozdělení společnosti, ohrožení české suverenity a tradice. Tato diskuze je pak dále využívána ať už pro ekonomické cíle (aktuální populární obsah přináší zisk autorům dezinformačních webů), či cíle politické. Zároveň však tato debata stále ovlivňuje i samotné téma migrace. Přestože migrace (a uprchlictví především) představuje vzhledem k omezené míře tohoto jevu pouze nízká rizika pro rozvoj české společnosti, narativ šířený v online prostoru měl skutečný dopad na vnímání této problematiky.  Podle výzkumu Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky z roku 2019 si více než čtvrtina Čechů starších 15 let myslí, že „nelegální migraci obyvatel muslimských zemí do Evropy ve skutečnosti organizuje EU“. Ve věkové skupině 45–54 let to bylo dokonce 36 %. Nebezpečnost narativu o ohrožení našich hodnot se asi nejvíce ukázala na případu Jaromíra Baldy, seniora, který byl za pokusy o vykolejení vlaku odsouzen k trestu odnětí svobody za teroristický čin. Pomocí letáků chtěl přitom vzbudit dojem, že čin byl spáchán vyznavačem islámu. U soudu zaznělo, že Balda byl ovlivněn léky, ale i zprávami v televizi a vyjádřením některých politiků. Byl také příznivcem SPD. „Měl jsem jenom strašnej, živočišnej strach o milované české plémě, české lidičky a české písničky,“ prohlásil.

Pozornost věnovaná epidemii COVID-19 způsobila, že v roce 2020 téma migrace ustoupilo do pozadí. Přestože články a komentáře na toto téma stále vycházejí v poměrně vysokém počtu, zájem čtenářů je nízký. Pro ilustraci, se můžeme podívat na srovnání vyhledávání pojmů na vyhledávači Google.  Pojmy „migrace“, „terorismus“, „uprchlíci“ a „cizinci“, které si podle průzkumů veřejného mínění Češi dlouhodobě spojují s velkými bezpečnostními riziky, se těšily nesrovnatelně menšímu zájmu než pojem „Slunečná“, nejvíce vyhledávaný televizní pořad v České republice za rok 2020.

Otázky migrace a uprchlictví jsou také daleko méně přítomny v rétorice českých politiků. Rok 2020 paradoxně nebyl pro toto téma mrtvou sezonou. V únoru vláda schválila 100 milionovou podporu zdrojových a tranzitních zemí migrace v Africe. V září Evropská komise představila dlouho očekávanou strategii společné migrační politiky, která se zaměřila na vytvoření alternativ pro kvóty tolik kritizované českou vládou. Oba kroky byly ovlivněny touhou reagovat na společenskou poptávku po ochraně evropských hranic. Limity současného migračního systému hmatatelně připomínaly kritické podmínky kulminující v požáry v uprchlických táborech v Řecku a Bosně a Hercegovině. V neposlední řadě právě globalizace a s ní spojená migrace byly hlavní příčinou rychlého šíření COVID-19.

Témata, která by před jedním či dvěma roky byla schopna zabrat na několik dní mediální prostor a která jsou velmi relevantní i pro dlouhodobé řešení kovidové krize, byla zastíněna jinými, momentálně potenciálně výbušnějšími tématy. Zájem dezinformačních webů se posunul k více bezprostředním zdrojům strachu a nejistoty, zdrojům momentálně představujícím výhodnější hostitele pro šíření dezinformací. Rétoriku o nutnosti silného suverénního státu tak vystřídaly narativy vyjadřující pochybnosti o důvěře v instituce či v bezpečnost jimi zajišťované vakcinace.

Současný útlum dezinformačního potenciálu tématu migrace ale neznamená, že narativy, které jej obklopovaly, již nejsou pro společnost důležité. Dokud bude narativ o ohrožení tradičních evropských hodnot vyvolávat citlivé reakce alespoň u části společnosti, bude se objevovat ať už ve spojení s migrací, či s jinými tématy. Učebnicovým příkladem tohoto jevu jsou antisemitské narativy. Židé jsou spojováni jak s migrací (mezi časté narativy patří například „Židé řídí migraci, aby získali nadvládu nad křesťanskou Evropou”), tak s pandemií COVID-19 (mezi časté narativy patří například „Židé vyvinuli COVID-19, aby ovládli světovou ekonomiku“). Z těchto důvodů je potřeba při řešení odolnosti vůči dezinformacím o migraci nesoustředit se pouze na opravu nepřesností a vyvracení hoaxů.  Stejně důležité je věnovat se pochopení narativů využívajících toto téma a snaze zmírnit strach, který je živí.

Autorka: Iva Merheim-Eyre, Analytička Asociace pro mezinárodní otázky

Autorka se několik let věnuje otázkám demokratizace a migrace ve střední a východní Evropě. V posledních dvou letech se intenzivně zabývá problematikou dezinformací. Autorka rovněž pracuje v Mezinárodním republikánském institutu. Tento článek vyjadřuje pouze názory autorky, nikoliv názory Mezinárodního republikánského institutu.

---

^[1] EPC popsalo tato média jako buď vysoce stranická, zaměřená proti establishmentu nebo ta, která samy sebe popisují jako opozici mainstreamových médií.