Regulace sociálních platforem jako téma dne pro Západ

27 ledna, 2021

Autor: Pavel Havlíček, Asociace pro mezinárodní otázky

Tato publikace vznikla s podporou Odboru veřejné diplomacie NATO.

Role sociálních platforem v nedávném útoku na americký Kapitol a následné zablokování účtů prezidenta Donalda Trumpa ze strany Facebooku a Twitteru katapultovalo téma regulace sociálních sítích na první místo politické diskuze na obou stranách Atlantiku. Evropská unie se již v minulosti pokoušela omezit nezměrný vliv platforem a jejich vedení na veřejnou diskuzi v online prostředí, nicméně prozatímní výsledky zůstaly na půli cesty. Proto Evropská komise v prosinci minulého roku představila několik regulatorních záměrů, kterými usiluje digitální prostředí v EU – a nepřímo po celém světě – významně proměnit. I Česká republika v této diskuzi hraje roli a může debatu o digitální prostředí taktéž ovlivnit, zejména pokud bude dostatečně aktivní a přestane na celou problematiku nahlížet především optikou jednotného digitálního trhu výhodného pro české firmy.

Trumpův precedent

Když Facebook a Twitter 6. ledna zablokovaly účty americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi z obavy z dalšího šíření násilí, byl to ze strany sociálních platforem do velké míry bezprecedentní a nevídaný krok, který vzbudil vášně po celém světě. Politici na obou stranách Atlantiku¹začali hovořit o cenzuře a omezování svobody slov a projevu a svévoli technologických gigantů v digitálním prostředí.² Tento krok byl samozřejmě velmi pozorně sledován také autoritářskými zeměmi typu Ruska a Číny, které v něm v některých ohledech jistě mohou najít inspiraci v boji s domácími kritiky. Již v minulých měsících, kdy obě platformy začaly aktivně označovat příspěvky politiků, včetně hlavy USA, podle jejich pravdivosti, nová opatření vyvolala mezi některými zdvižené obočí. Zablokování účtů ze strany Facebooku a Twitteru (a později také Googlu) však dalo této problematice úplně nový náboj.

Do popředí veřejné debaty o sociálních sítích se tak opět dostaly otázky spojené s jejich regulací, omezením enormního vlivu či boje s monopoly na digitálním trhu. Jakkoli se o této problematice jak v EU, tak Spojených státech již nějakou dobu čile diskutuje, poslední kroky sociálních platforem vytváří novou příležitost, která by mohla stav věcí v digitální prostředí významněji posunout. Nastupující americká administrativa Joea Bidena může být v tomto ohledu pro Evropany zajímavým spojencem. Na co bychom si však měli dát pozor, je fakt, abychom rovnováhu mezi svobodou projevu a regulací digitálního prostoru neposunuli příliš daleko ve prospěch politiků a jejich vlastních zájmů, protože ty vždy nemusí jít ruku v ruce se zájmem veřejným.

Dlouhodobé problémy a vágní řešení

Moc sociálních sítí a jejích šéfů a z toho vyplývající problémy se rozhodně nezrodily až na začátku nového roku. Je tomu tak již po řadu let a až po silném veřejném tlaku, mimo jiné v souvislosti s kauzou Cambridge Analytica, se sociální sítě zavázaly na sebe vzít řadu povinností, kterými by svůj vliv ve prospěch veřejnosti omezily. Hlavními předměty diskuze se staly jak šíření nelegálního obsahu, tak boj s dezinformacemi a dalšími škodlivými praktikami v digitálním prostředí ovlivňujícími kvalitu veřejné diskuze. Jedním z konkrétních příkladů takové snahy se stal evropský Kodex zásad boje proti dezinformacím,³ který vytvořila Evropská komise na konci roku 2018 na základě své strategie vypořádání se se škodlivým, ale legálním obsahem online.

Jak se však ukázalo v praxi, včetně případu České republiky,⁴ platformy k těmto svým závazkům přistoupily laxně či se jejich plněním vůbec neobtěžovaly.⁵ To se týká nejen evidence všech placených politických reklam a těch s celospolečenským významem (tzv. social-issues), ale také kvality poskytovaných informací a spolupráce s uživateli či plnohodnotného přístupu výzkumníků k datům pro potřeby lepšího chápání digitálního prostředí, včetně algoritmů, microtargettingu či vlivu digitální politické reklamy na volební procesy. Je tomu tak zejména z důvodu nezávaznosti a vágnosti některých evropských požadavků, které přispívají k tomu, že si platformy mohly celou řadu bodů vyložit po svém, či je v horším případě úplně ignorovat. Evropská komise přitom kromě verbálního nátlaku a hrozby přísnější regulace nemá až do dnešních dní adekvátní donucovací nástroje.

Jakkoli bylo díky prvním evropským pokusům o regulaci platforem dosaženo jistých úspěchů a podařilo se alespoň částečně zlepšit nastavení společných pravidel posílení transparence v online prostoru,⁶ nedostatečná vynutitelnost v praxi dobře ilustrovala nutnost posunu k závazné a lépe vymahatelné formě regulace. Proto Evropská komise v prosinci minulého roku představila novou strategickou vizi obnovy demokracie, regulace sociálních sítí a boje s dezinformacemi v podobě Akčního plánu pro demokracii. Právě evropský plán poprvé zmiňuje tzv. model koregulace, díky kterému by evropští hráči a sociální platformy musely mnohem více spolupracovat a Komise měla silnější slovo k prosazování své představy o fungování online prostoru. Tento postup se v současné situaci jeví jako nejlepší možný, jelikož ne všechny sociální sítě⁷ braly své dřívější závazky a enormní zodpovědnost dostatečně vážně a implementace evropské regulace zůstala pouze na půli cesty.

Evropský plán pro demokracii

Místopředsedkyně Evropské komise a česká eurokomisařka Věra Jourová představila 3. prosince 2020 Akční plán pro demokracii (EDAP) jako dlouho očekávanou a komplexnější cestu k ochraně integrity voleb a demokratické participace, svobodě médií a boji s dezinformacemi, včetně na sociálních sítích.⁸ Tato evropská iniciativa má za cíl se celou řadou opatření vypořádat s některými fundamentálními výzvami pro evropskou demokracii. A je to právě boj s dezinformacemi, mající klíčový vliv na volební procesy a demokratickou diskuzi, který v evropském pojetí přichází s některými novými prvky.

Dezinformace jako výzva pro evropskou demokracii

V oblasti dezinformací probíhá diskuze o hned několika úrovních problému.

EDAP zaprvé v mezinárodním rozměru jednoznačně pojmenovává hlavní aktéry, kteří dezinformací ve své zahraniční politice zneužívají k prosazení svých cílů. Mezi nimi plán identifikuje Rusko a Čínu a odkazuje přitom na práci Evropské služby pro vnější činnost a jejího týmu pro strategickou komunikaci, který se dezinformacemi z Ruska a nově také z Číny zabývá. Plán navrhuje, aby bylo v případě opakovaného zneužívání dezinformací možné zavést vůči těmto hráčům sankce tak, aby je to od podobných činností v budoucnu odradilo. Stejně tak dodává, že tato oblast bude dále rozpracována ve spolupráci s Josepem Borellem, vysokým představitelem EU pro zahraniční věci.

Zadruhé se EDAP detailně věnuje budoucí regulaci sociálních sítí a navrhuje posun od dřívějšího principu seberegulace k důraznější roli EU a tzv. koregulaci, ve které by Evropská unie měla daleko silnější pravomoci a nástroje donutit platformy plnit jejich závazky. Tento prvek je obzvláště významný v kontextu dřívějšího selhání implementace pěti pilířů Kodexu zásad boje proti dezinformacím ze strany platforem, které Plán nově napravuje a v mnoha případech mandatorně vynucuje. Kromě toho Komise přichází s revizí kodexu, který by měl nově více odpovídat evropským představám.

Akční plán také klade důraz na dlouhodobé procesy posilování mediální gramotnosti, vzdělávání a práci s informacemi a moderními technologiemi, ve kterých má EU a její členské státy dlouhodobé nedostatky. Pro budoucí implementaci je významné, že EU jasně uznává přidanou hodnotu občanské společnosti a výzkumu stejně jako roli médií, fact-checkerů a novinářů, kteří by se na boji s dezinformacemi společně s evropskými institucemi a členskými státy měli podílet. Kromě toho bude důležité správně nastavit spolupráci mezi Bruselem, Prahou a dalšími evropskými členskými státy, které mají – zejména v oblasti volebních procesů – většinu kompetencí ve svých rukou. Právě cesta zvyšování odolnosti a kapacity členských států EU je tedy dalším vítaným prvkem tohoto návrhu.

Bude Akční plán tentokrát dostatečně akční?

Ani v ostatních dvou oblastech, tedy ochraně voleb a médií, není EDAP rozhodně bez ambicí.⁹ V oblasti ochrany integrity volebního procesu chce Komise pod vedením Jourové dohlédnout na férové a transparentní hospodaření politických stran a přidělování veřejných prostředků, včetně těch ze strany EU pro panevropské politické subjekty. Komise plánuje více sledovat online aktivity politických stran a hnutí s ohledem na digitální politickou reklamu a v tomto roce také vydefinovat, co to politická reklama vlastně je, aby mohla dostatečně zajistit její transparentnost a srozumitelnost pro uživatele-voliče. Kromě toho EU prosazuje lepší vynucování tradičních volebních pravidel pro politickou soutěž v online prostředí, které mezi členskými státy prozatím považuje za nedostatečné.

Při pohledu do sekce médií je možné najít důraz na obranu – fyzickou, online i právní – novinářů a médií, a to jak proti tlaku ze strany korporací a třetích stran (viz Rusko a Čína), tak před fyzickými i online útoky ze strany kritiků a odpůrců svobodných a nezávislých médií. Komise se chce angažovat v budování kapacity médií, jejich finanční podpoře a přechodu do online prostředí. S ohledem na pluralitu mediálního prostředí se bude řešit podoba zadávání státní reklamy, ale také omezování přístupu k informacím a vlastnická struktura mediálních organizací. Obecně chce Komise pracovat na tématu odolnosti, transparence a lepší připravenosti médií čelit tlaku ze strany domácích i mezinárodních hráčů. K tomu mají posloužit i další evropské iniciativy na podporu médií a audiovizuálního sektoru.¹⁰

Kromě Akčního plánu přišla Evropská komise na konci minulého roku také s Aktem o digitálních službách (DSA) a digitálních trzích (DMA), které se zabývají systémovou regulací platforem a cílí také na nelegální obsah šířený platformami. Všechny novinky přitom znamenají význačný, až revoluční posun oproti dřívějšímu stavu věcí a posunou EU na čelo boje s dezinformacemi ve světě, podobně jako tomu bylo v oblasti ochrany osobních údajů s Obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR).

Akt o digitálních službách

Úkolem DSA a DMA je především řešit horizontální pravidla hry pro digitální hráče z hlediska obsahu, obchodního postavení velmi velkých platforem, digitální infrastrukturu či otázku online transparence a reklam či veřejného dohledu. V mnoha ohledech se oba akty prolínají s EDAPem a vzájemně se doplňují. Nicméně oba pozdější záměry cílí na více horizontální aspekty sociální platforem a regulace jejich působení na trhu, v čemž dále posouvají v některých ohledech již zastaralou Směrnici o digitálních službách z konce 90. let, jejíž hlavní pilíře – důležité i pro ČR – zůstávají zachovány. Mají tedy přirozeně také za úkol řešit otázku nezákonného obsahu a jeho stahování, kontrolu a nadhled nad fungováním sociálních sítí, ale také přístup k datům pro výzkumníky, ochranu práv spotřebitelů nebo otázky digitální transparence a otevřenosti sociálních platforem pro uživatele.

Z českého pohledu můžeme být v mnoha ohledech spokojeni, protože evropská regulace zohledňuje jak rozdílné postavení a velikost digitálních hráčů na trhu, tak zavádí společný postup v rámci EU, který by měl předejít fragmentaci a jednotlivým národním přístupům.¹¹ Co nás může také těšit je náležité zohlednění správ spotřebitelů-uživatelů a důraz na ochranu lidských práv a online transparenci, které se jako základní pilíře prolínají napříč těmito plány.¹² DSA také vůbec poprvé uzákoňuje jak povinný přístup výzkumníků k datům, ale také tzv. trusted flaggers, tedy nezávislé hlídače problémů, kteří mají na starosti monitorování dění na sítích a hlášení problémů, například v oblasti nezákonného obsahu.

Jakkoli bude tato legislativa jistě znamenat určité náklady pro digitální hráče, má dobrou ambici nahradit dvě dekády starou směrnici o digitálních službách a rozšířit záběr evropské regulace významným způsobem tak, aby dobře odpovídala současným potřebám a výzvám propojeného digitálního světa a evropského jednotného trhu stejně jako rostoucímu významu a vlivu některých sociálních platforem.

V čem bychom si naopak měli dát pozor je jednak otázka budoucí implementace a převádění tohoto záměru do praxe, která pravděpodobně potrvá roky, ale také dalšího zneužívání moci ze strany platforem či států a jejich regulačních orgánů, které v některých ohledech ještě dále posílí své pravomoci a rozhodování, například v oblasti vyhodnocování škodlivosti obsahu na sítích a monitoringu.

A co s tím my v ČR?

Pro Českou republiku, ve které se o regulaci sociálních sítí až do poslední doby politicky prakticky nemluvilo, znamenají poslední evropské regulatorní počiny zajímavou příležitost. Díky nim se totiž na stůl dostávají některá nová opatření, kterými může EU ovlivnit i otázky, kterými domácí debatou zkrátka propadají. Jedná se například o jednání s online platformami, transparenci online prostředí či přístup k informacím pro výzkumníky a uživatele, při jejichž regulaci se Češi dívají směrem k Bruselu, než aby se pokoušeli s těmito problémy alespoň částečně vypořádat v Praze. Domácí diskuze se oproti tomu často redukuje na tzv. „cenzuru“, zneužití sociálních sítí třetími stranami, včetně Ruska a Číny, či zdanění digitálních služeb, tedy o poznání méně témat, která by mohla a měla zajímat uživatele a voliče.

Nicméně i v ČR lze podniknout některé konkrétní kroky, které by domácí debatu o dezinformacích, sociálních sítích a digitálním prostoru mohly pozitivně ovlivnit. Jedná se například o posílení pravomocí a kapacit Úřadu pro kontrolu hospodaření politických stran a hnutí (UDHPSH),¹³ který se zabývá monitoringem a analýzou politické reklamy jak v offline, tak v online prostoru a který dlouhodobě čelí problémům s nedostatkem prostředků a paralýze z důvodu politicky zvoleného vedení.¹⁴ V tomto případě by mělo dojít k posílení kapacity na monitoring a analýzu reklam v online prostředí a také pravomocí kontrolovat třetí aktéry, jako například marketingové agentury či zapsané spolky. Kromě toho by úřad měl mít důraznější sankční mechanismu v případě neplnění stejně jako odpolitizování instituce. To bude významné před nadcházejícími podzimními volbami do Poslanecké sněmovny.

Kromě toho musí čeští zákonodárci zajistit lepší vymahatelnost českého práva v online prostoru (včetně kriminálních deliktů), zajistit implementaci evropské legislativy domácími regulátory (viz např. GDPR) a také usilovat o moc nejsilnější součinnost a spolupráci přímo se sociálními platformami. To však nepůjde bez dalšího tlaku na sociální sítě a jejich dohnání k odpovědnosti. V České republice panuje široká shoda zejména na společném postupu s partnery na evropské úrovni, obecném posílení transparence v online prostředí a obav ze zásahů třetích hráčů jako Rusko a Čína. Pro ČR je rovněž specifické, že kromě vyhledávače Google hraje velkou roli v online prostoru také Seznam,¹⁵ který však dosud nemá svou knihovnu online reklam a údaje o placené reklamě, zprostředkovávané např. platformou Sklik,¹⁶ nezveřejňuje. Silnější tlak a připojení ke společné regulaci by tedy mělo přispět k dalšímu pročištění online prostoru od tzv. dark ads a neregulované reklamy.¹⁷

Jakkoli se fenomén digitálních výzev pro demokracii nemůže omezovat pouze regulaci v oblasti sociálních sítích a jejího lepšího prosazování, více práce na tomto tématu jistě přispěje k silnější odolnosti voličů vůči manipulacím plynoucím z digitálního prostředí. Lepší integrita volebního procesu v ČR i EU je naším společným zájmem a určitě přispěje také k boji proti ovlivňování voleb ze strany třetích stran, jako jsou Rusko, Čína a další, kteří mají zájem na zpochybnění voleb a demokratického pořádku v Evropě a Západě jako celku. Implementace právě připravované národní strategie boje proti hybridním hrozbám či zplnomocnění národního gestora politiky boje proti dezinformacím a zlepšení koordinace v oblasti strategické komunikace jsou dobrými příklady dalších příležitostí, jak posunout domácí debatu o dezinformacích a zacelit mezery v naší odolnosti, a to jak vůči vnějším vlivům, tak domácím dezinformátorům a politickým manipulátorům.

Pokud k této evropské nabídce české úřady přistoupí aktivně a přestanou na ni nazírat zejména businessovým pohledem jednotného digitálního trhu, můžeme učinit náš volební proces demokratičtější a transparentnější a pokračovat tak v dřívější iniciativě občanské společnosti a části politiků v této oblasti. Dobrou příležitostí, jak se do celé debaty aktivně zapojit, může být i nadcházející české předsednictví EU v druhé polovině roku 2022, do kterého bude alespoň část digitální agendy jistě spadat.

[1] https://www.euractiv.com/section/digital/news/no-longer-acceptable-for-platforms-to-take-key-decisions-alone-eu-commission-says/

[2] https://www.politico.eu/article/jourova-big-techs-trump-bans-dangerous-for-free-speech/

[3] https://ec.europa.eu/digital-single-market/en/news/code-practice-disinformation

[4] https://www.amo.cz/en/digital-political-advertising-in-the-czech-republic/

[5] https://www.iir.cz/article/regulace-digitalni-politicke-reklamy-vyzva-ci-prilezitost-pro-integritu-volebniho-procesu

[6] https://ec.europa.eu/digital-single-market/en/news/assessment-code-practice-disinformation-achievements-and-areas-further-improvement

[7] https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/STATEMENT_19_6166

[8] https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/speech_20_2308

[9] https://www.mediaforum.cz/2020/12/09/evropska-komise-prijala-akcni-plan-pro-demokracii/

[10] https://ec.europa.eu/digital-single-market/en/news/europes-media-digital-decade-action-plan-support-recovery-and-transformation

[11] https://denikn.cz/minuta/539920/

[12] https://algorithmwatch.org/en/dsa-response/