Zdroj: Kurt Volker pro CEPA, publikováno na Krym.Realii
Před několika týdny začalo Rusko nečekaně a v největší míře od anexe Krymu a agrese v Donbasu v roce 2014 navyšovat svou vojenskou přítomnost na Ukrajině a u jejích hranic.
Podle odhadů bylo u hranic s Ukrajinou rozmístěno do 100 tisíc vojáků, kteří byli schopni výrazným způsobem posílit možnosti útoku Ruska na Ukrajinu v krátkém čase.
Jednotky byly přemístěny i z tak vzdálených míst, jako je Sibiř nebo oblast Kaspického moře (přes Volžsko-donský průplav). Také byly rozmístěna různá vyspělá vojenská technika: moderní bojové letouny, tanky, výsadkové vojsko, výsadková obojživelná vozidla nebo taktické rakety, které mohou nést jaderné hlavice. Rusko zablokovalo rozsáhlé oblasti Černého moře, což bylo podle jeho slov nezbytné z důvodu vojenských cvičení a vstup všech lodí, kromě těch schválených samotným Ruskem, do Azovského moře.
Ruské dezinformace
Toto navyšování ruské přítomnosti doprovázela intenzivní dezinformační kampaň, v rámci které byla Ukrajina obviňována z eskalace bojových operací na východě země a upozorňována na to, že v případě nových útoků bude zničena (celou krizi přitom eskalovalo samotné Rusko).
Ruské dezinformace nejdříve tvrdily, že Rusko jen odpovídá na provokace Ukrajiny a potom začaly přesvědčovat, že se jedná jen o pouhá vojenská cvičení na suverénním území Ruska, která nejsou pro nikoho žádnou hrozbou.
To vše se sešlo s pokračujícím využíváním ruské hybridní síly v Bělorusku a každoročním projevem prezidenta Vladimira Putina ve Státní Dumě, ve kterém varoval před tím, aby nikdo neohrožoval ruské zájmy ani nepřekračoval ruské „červené linie“, které může definovat jen Kreml.
Ustoupil Putin?
Navyšování vojenské přítomnosti bylo rychle odsouzeno nejen Ukrajinou, ale i Německem, Francií, Velkou Británií, Kanadou, NATO, G7 a mnoha dalšími. Došlo k bezprecedentnímu kroku: prezident USA spolu s ministry zahraničí a obrany, poradcem pro národní bezpečnost a předsedou Spojeného výboru náčelníků štábů mluvili telefonicky v průběhu dvou týdnů se svými ukrajinskými kolegy, aby je ujistili v americké podpoře ukrajinské suverenity a teritoriální integrity.
Německá kancléřka Angela Merkel poznamenala, že vyzvala Putina ke stažení své armády.
A potom, stejně nečekaně, 22. dubna ruský ministr obrany Sergej Šojgu oznámil, že rozsáhlé vojenské síly, které Rusko přemístilo, se počínaje dalším dnem začnou vracet na místa své stálé dislokace. Celá Evropa si ulehčeně oddechla.
Někteří analytici jsou přesvědčeni, že Putin se stáhl, protože těmito vojenskými kroky nic nezískal. Prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj pokračoval v tlaku na proruské aktéry na Ukrajině. Západ vystoupil s tvrdými prohlášeními a pohrozil novými sankcemi. Svět nadále věnoval pozornost špatnému zdravotnímu stavu zatčeného Alexeje Navalného. Proto Putinovi sázka na jednu kartu nic nedala.
Z pohledu Kremlu Putin dosáhl toho, co chtěl
Tento názor se ale hodí těm lidem na Západě, kteří se evidentně chtějí vyhnout ostré konfrontaci s Ruskem – jako kdyby prohlášení západních lídrů bez žádných reálných kroků vedly k deeskalaci napětí ze strany Ruska.
Z pohledu Kremlu přitom Putin nic neobětoval, získal vše, co chtěl a nechal si otevřené dveře k tomu, aby toho mohl dosáhnout ještě více.
Putin ukázal, že má volnou ruku a je schopen přemístit obrovské vojenské síly v krátkém čase, a to spolu s velitelskými strukturami, týlovým zázemím a silami schopnými použít jaderné zbraně. Tím zdůraznil, že Ukrajina takové možnosti nemá a Západ nemá vůli přesunout a použít síly k tomu, aby mu čelil. A skutečně, USA se rozhodly přemístit jen dvě vojenské lodě, které měly vplout do Černého moře, aby nedošlo k „eskalaci“ krize.
Putin odhalil pasivitu Západu
Tím vším Putin rázně odhalil důležitý politický aspekt, na který už celé roky poukazuje: Západ sice dokáže reagovat vzletnými slovy, ale ve skutečnosti Ukrajina nemůže se západní podporou počítat – je přirozeně připoutána k Rusku a měla by souhlasit s podmínkami Kremlu.
Prezident Zelenskyj se to pokoušel obrátit na svoji stranu, když se snažil dohodnout na přímém dvoustranném setkání s Putinem, aby probral situaci v Donbasu. Putin souhlasil s tím, že schůzka je možná, ale odmítl se bavit o Donbasu. Tím pádem znovu zdůraznil vylhané stanovisko, že tamní konflikt je „vnitroukrajinskou záležitostí“ a Rusko je jen prostředníkem ve vyjednávání o míru.
Západ mlčel.
A ještě jedna věc: zatímco Západ vítal údajnou deeskalaci ze strany Ruska, tak Putin zároveň posílil svou trvalou přítomnost na Krymu, kam přemístil novou vojenskou techniku, která zůstane na přední linii, zablokoval přinejmenším do října (jestli ne na delší dobu) značnou část Černého a Azovského moře a posílil svůj tichý vliv v Bělorusku.
Ale místo toho, aby Rusko za tyto kroky odsoudili, tak ho pochválili za zmírnění napětí.
A k tomu všemu prezident Biden telefonoval prezidentu Putinovi s návrhem schůzky na summitu v nejbližší budoucnosti. Tyto problémy se řeší na úrovni „mocností“ a za zády těch, kterých se to přímo týká a přímo tím podporuje to, o co se snaží Putin. I když je evidentní, že Biden tento vývoj situace nechtěl podpořit, tak Putin dosáhl toho, co chtěl.
Západ by měl zastavit postup Kremlu
Ve výsledku začal duben pro Putina tím, že Zelenskyj u sebe doma konečně přistoupil k tvrdé linii a vláda Bidena se snažila získat podporu svých mezinárodních spojenců.
A skončil pro něj tím, že Ukrajina se ukázala být zranitelnou, Západ demonstrativně ustoupil od ukázaní své vojenské síly a Putin posílil svou přítomnost v Černém moři, v Bělorusku, na Krymu, v Donbasu a v Jižním vojenském okruhu Ruska se štábem v Rostově na Donu.
Z perspektivy Kremlu je to evidentní úspěch. Otázkou teď je, jakým způsobem může Západ tuto novou situaci změnit ve svůj prospěch a jestli to vůbec dokáže.
V další perspektivě je nezbytných několik základních kroků:
- navýšit bezpečnostní pomoc Ukrajině, tak aby bylo lépe vidět to, jak Rusko poškodí jakýkoliv nový útok;
- přesunout síly USA a ostatních členských zemí NATO na přední pozice, tak aby Západ ukázal, že také disponuje velkou vojenskou silou a vůlí ji použít;
- předem zformulovat, jaké sankce dopadnou na Rusko v případě nového útoku;
- odstranit struktury ruské rozvědky, které pracují na Západě, tak jak to nyní dělá Česko;
- zastavit projekt Nord Stream 2;
- vyloučit Rusko z důležitých diplomatických struktur civilizovaných států do té doby, než svým chováním nedokáže, že je možné to změnit.
Ani jeden z těchto kroků ale nenapraví to, co už Rusko spáchalo. Povedou ale k tomu, že si Kreml bude každý další krok pořádně promýšlet.
Zdroj: Kurt Volker pro CEPA, publikováno na Krym.Realii
Kurt Volker ‒ expert v oblasti zahraniční a vnitřní bezpečnostní politiky USA, bývalý velvyslanec USA při NATO, bývalý speciální představitel USA pro otázky Ukrajiny a nyní hlavní odborník Centra pro analýzu evropské politiky (CEPA) ve Washingtonu a seniorní poradce lobbistické firmy BGR Group.
Názory vyslovené v rubrice „Názory“ představují pohled samotných autorů a neodráží automaticky stanovisko redakce.
Článek byl publikován na internetových stránkách CEPA. Publikace na portálu StopFake byla povolena autorem.
Originální publikace je dostupná na stránkách Radia Svoboda.
