Televizní kanál První kanál, vlastněný ruským státem, odvysílal v březnu roku 2016 reportáž, která se stala známa jako “Případ Lisa”. Reportér Ivan Blagoj obvinil skupinu uprchlíků ze znásilnění Lisy, třináctileté dívky rusko-německého původu. Přestože se ukázalo, že konspirativní obvinění bylo nepravdivé a Lisa si znásilnění vymyslela, příběh si našel cestu k lidem po sociálních sítích. Během několika dnů vypukly v několika německých městech rozsáhlé protesty proti Angele Merkelové a její uprchlické politice a proti německé policii, která podle protestujících případ záměrně ignorovala.
“Případ Lisa” patří mezi nejznámější dezinformační kampaně ruských médií během posledních let v Evropě. Jedním z důvodů jeho popularity bylo dokonalé provedení, které způsobilo efektivní řetězovou reakci. Dezinformace byla vypuštěna v sobotu ráno, kdy státní složky nemohly adekvátně a rychle zareagovat. K tomu přispěla i zrovna vrcholící migrační krize, která hlavně v Německu – v zemi s největším počtem uprchlíků z Blízkého východu – způsobila vlnu protiuprchlických nálad.
Dezinformační kampaně šité na míru
Právě “Případ Lisa” vystihuje nejcharakterističtější vlastnosti proruských dezinformací na Západě – jejich perfektní lokalizace a přizpůsobení se místním podmínkám. Informační a mediální útok Kremlu v Evropě se neprojevuje jednostrannou strategií, ale spíše velkým množstvím lokalizovaných kampaní, které jsou dokonale přizpůsobeny jednotlivým zemím. Více než neobratného slona tento případ připomíná záludného chameleona, který dokáže rychle měnit svou barvu a vzhled tak, aby splynul s prostředím a stal se nenápadným.
Tato unikátní vlastnost pomáhá chameleonům přežít útoky predátorů a zvýšit tak svou úspěšnost v říši zvířat. Ruským a proruským médiím schopnost přizpůsobení umožňuje zasahovat na nejcitlivější místa různých skupin a komunit. V mnoha případech taková rétorika využívá očividně lživé a konspirační teorie, v jiných je zase téměř nerozpoznatelná od relevantní kritiky místních problémů a specifických společenských, ekonomických nebo kulturních napětí.
Existuje obrovské množství příkladů dezinformačních kampaní, které se liší typem výkladu i v druhu sdělovacích kanálů, které tyto dezinformační lži šíří. Zatímco například v zemích jako je Velká Británie nebo Španělsko má Kremlem vlastněná televize Russia Today dominantní postavení, v jiných zemích se proruské dezinformace šíří přes sítě neformálních webových serverů, nepřehledných skupinových hnutí či za pomoci agresivních on-line trollů. Ve většině zemí existují různé kombinace všech těchto zmíněných zdrojů.
Česká republika a Slovensko
Například v České republice a na Slovensku funguje kolem sto stránek, na nichž rétorika připomíná propagandu přicházející z Kremlu. Přesné číslo je obtížné určit, zejména kvůli absenci definice, která by jasně určovala, co mezi takové zdroje patří a co ne. Slovenská iniciativa Konšpirátori.sk sestavila seznam osmdesáti tří českých a slovenských stránek se sporným obsahem, které šíří lživé informace nebo různé konspirace. Kromě české verze Sputnik News, mediálního kanálu přímo placeného ruskou vládou, většina z těchto serverů nepřipouští organizační ani finanční napojení na jakoukoliv zahraniční entitu.
Neprůhlednost a nedostatek transparentnosti patří mezi nejsilnější charakteristiky ruských dezinformací. Až na pár výjimek je většina z nich anonymních a jen málo se ví, kdo za nimi stojí. V dnešní době si může kdokoliv založit blog nebo web, začít psát o věcech, které lidi zajímají a nazvat se alternativním médiem. Ve skutečnosti je však velmi těžké prozkoumat pozadí těchto stránek, a to zejména v případech, kdy mají doménu registrovanou v zahraničí. Proto zůstává původ většiny kanálů neznámý.
Interpretace jejich ideologického zaměření je však mnohem jednodušší. Proruské zaměření na českých a slovenských dezinformační stránkách je sice přítomné, ale ne dominantní. Zaměřují se spíše na kritiku Západu, proti establishmentu, elitám a demokracii jako takové.
Polsko: Využití lokální slabosti
Dezinformační struktury v Polsku jsou podobné českým a slovenským sousedům ve své intenzitě, nicméně odlišné v naraci a rétorice. Polsko je z historických důvodů jednou z nejméně proruských zemí v Evropě. Podle průzkumu Pew Research Center z roku 2015 až 80 procent Poláků vnímá Rusko a Putina negativně, což je nejvyšší číslo ze všech sledovaných zemí. To je skvělou příležitostí pro média, která se neustále snaží vyvolávat konflikty se Západem a jeho idejemi.
V listopadu 2016 například ruský První kanál prezentoval ve své show Vremja Pokažet (Čas ukáže) překroucenou informaci, že Poláci podle nedávných průzkumů veřejného mínění nenávidí Rusy. Přestože se slovo ‚nenávist‘ ani jednou ve studii neobjevuje, apel na silné emoce se v ruských médiích objevuje běžně. V tomto případě napomohl dotvoření obrazu externího nepřítele a přispěl k ruskému komplexu, podle kterého Evropa nenávidí ruský národ.
Není překvapením, že v Polsku ruská média nezažívají nejlepší období. Například ruskou vládou vlastněné médium Sputnik News má sice svou polskou verzi, nicméně mezi Poláky je nepopulární a málo sledované. I přesto, že v Polsku žije téměř 4krát více obyvatel než v Česku, články na polském Sputnik News mají mnohem menší počet shlédnutí.
To však neznamená, že Poláci jsou vůči proruským dezinformacím imunní. Častým cílem není propagovat Rusko, ale spíše rozvracet jednotu Evropy a vztahy mezi jednotlivými národy. Tohle platí zejména v případech nevypořádání se s historickými tragédiemi (například Volyňský masakr z roku 1943-1944) nebo v případě napjatých historických vztahů mezi Poláky a Ukrajinci či Poláky a Litevci.
Polsko je jasným příkladem, jak se lokální slabosti dá jednoduše využít. Podle Justyny Prus z Warsawského think tanku Polish Institute of International Affairs je hlavním cílem internetových trollů Kremlu v Polsku zničení polsko-ukrajinských vztahů. „Čím lepší jsou vztahy mezi těmito dvěma zeměmi, tím hůře se Kremlu v regionu pracuje, “ říká Prus.
Finsko: Dobré vzdělání a občanská společnost
Dalším zajímavým příkladem je Finsko, stát Evropské unie s nejdelší hranicí s Ruskem. Finsko si se sousední zemí, agresivním Ruskem, snažilo po desetiletí zachovat neutralitu. To je také jeden z důvodů, proč Finsko nikdy nevstoupilo do NATO. Moskva vidí Severoatlantickou alianci jako jednu ze svých největších bezpečnostních hrozeb a jakékoliv náznaky rozšiřování se vždy setkají s rozhořčenou reakcí Kremlu.
Je proto pochopitelné, že jedním z cílů ruské zahraniční politiky i proruských médií je zničit jakékoliv aspirace Finska na vstup do Severoatlantické aliance. Podle Markku Mantily, šéfa pro strategickou komunikaci finské vlády, má „agresivní ovlivňování z Ruska za cíl vytvořit nedůvěru mezi lídry a občany a podporovat rozhodnutí, která by nám [Finsku – pozn. aut.] uškodila. Zároveň se snaží zvýšit podezíravost Finů k EU a varovat je před vstupem do NATO.“
Finsko je také známé za neobvykle agresivní napadání a očerňování kritiků Kremlu. Novináři, odborníci, blogeři, ale i politici zažívají pravidelné slovní útoky, když projeví své protiruské názory. Jedním z nejznámějších příkladů je finská novinářka Jessikka Aro, která psala o činnosti Trolí farmy v Petrohradu.
„Kvůli trollům bylo všechno v mém životě zničeno,“ uvádí Aro. Kromě e-mailů a urážek na sociálních sítích a jiných způsobů útoků na kritiky Kremlu je případ Aro obzvláště nepříjemný. O finské novinářce existuje mnoho videí z YouTube a článků, které se snaží finskou novinářku vystrašit a urazit.
Ponaučení a řešení
Čím více člověk zkoumá jednotlivé země, tím více lokalizovaných kampaní najde. Z výše uvedených případových studií však vyplývají dvě ponaučení.
První spočívá ve snaze řešit lokální slabosti jednotlivých států. Kromě koordinované a jednotné strategie na úrovni EU a NATO, která by reflektovala cíl propagandy napadat jednotu a integritu Západu, se každý stát musí vypořádat se svými lokálními problémy. V opačném případě se stává jednoduchým cílem manipulace – ať už jsou to populisté, Rusko, Čína nebo jakýkoliv jiný subjekt.
Toto ponaučení je obzvláště důležité v případě historických konfliktů a tragédií, jako například Volyňský masakr nebo podpora nacismu ve střední a východní Evropě, protože nevyřešená historická napětí přečkávají desetiletí a probouzejí se ve slabých momentech.
Zadruhé je nutné poukázat na důvody, proč jsou některé státy více odolné vůči proruské dezinformaci než ostatní. Finsko je jedním ze světlých příkladů. „Kombinace prosperity a prvotřídního vzdělávacího systému ve Finsku pomohlo vytvořit společnost, která je více imunní vůči ruskému ekonomickému vlivu a propagandě,“ říká Ian Hansen z Atlantic Council a klade tak důraz na celkovou socioekonomickou vyspělost a vyšší odolnost Finska vůči ruskému vlivu.
Ve srovnání s ostatními zeměmi střední a východní Evropy má Finsko vynikající vzdělávací systém, právní řád, stabilní ekonomické prostředí, výjimečně efektivní vládu a jednu z nejmenší míry korupce ve světě (v žebříčku Transparency International je na druhém místě). Mezi veřejností i médii také existuje vyšší povědomí o problémech. Občanská společnost i média aktivně spolupracují na odkrývání konspiračních teorií a vláda tento problém často otevřeně řeší.
Samozřejmě se nedá vše zevšeobecnit a každá země si musí najít vlastní cestu a řešení. Nicméně faktor vysoké vyspělosti a prosperity ztěžuje proruským médiím práci a snižuje jejich manipulativní potenciál.
Autor: Ivana Smoleňová (PSSI), pro European Journalism Observatory (EJO). Článek byl zveřejněn se souhlasem redakce.
