Zdroj: Ksenija Kirillova pro DS
Agentury Centrum Levada a Otevřená média nedávno zveřejnily výsledky společného průzkumu, podle kterého 58 % občanů Ruské federace nepodporuje myšlenku povinného očkování proti koronaviru a 66 % je přesvědčeno o tom, že vakcíny mají být dobrovolné. Povinné očkování podporuje jen 20 % respondentů.
Vzpoura proti očkování
Mezi odpůrci povinného očkování 18 % nedůvěřuje ruským vakcínám a dalších 10 % jakýmkoliv vakcínám. V každém případě více než polovina (54 %) respondentů přímo prohlásila, že se očkovat nechce. Procento lidí, kteří se chtějí nechat očkovat, přitom podle průzkumů Centra Levada postupně klesá. Co je zajímavé, lidí, kteří doufají, že se naočkují v zahraničí, jsou jen 2 %. Všichni ostatní bez ohledu na to, že nemají alternativu v podobě očkování západní vakcínou, se nechtějí očkovat ruskou vakcínou. Třetina z nich se bojí vedlejších účinků, 20 % respondentů se chce nechat očkovat až poté, co budou vakcíny kompletně prověřené a 16 % nevidí důvod, proč by se vůbec měli nechat očkovat proti COVID-19.
Podobná čísla uvádí i Centrum pro sociální projektování Platforma a společnost Online Market Intelligence. Zároveň ale sociologové říkají, že tvrdých odpůrců očkování je mezi těmi, kdo se nechce nechat naočkovat, menšina (11 %). K hlavním příčinám odmítání očkování patří v první řadě strach z vedlejších účinků, „nedůvěra vůči jakýmkoliv preparátům, které se objevují na trhu v tak krátkém termínu“ a víra v to, že vakcíny nejsou efektivní.
Charakteristické je to, že někteří náboženští představitelé, kteří zuřivě vystupují proti očkování a srovnávají ho s nacistickým útokem na SSSR nebo koncentračními tábory, zároveň zdůrazňují, že nejsou žádnými odpůrci očkování jako takového. Co víc, jako příklad uvádí očkovací kampaně v Sovětském svazu a svůj postoj obhajují zcela politickým argumentem: „současná vláda nemá zájem na zdraví občanů“. Už na první pohled je tu překvapivé to, že právě tato myšlenka je nyní velmi oblíbená u lidí, kteří byli ještě nedávno považováni za absolutní loajalisty.
Sebevražedný konformismus
Podobná odhalení by nicméně neměla překvapovat. Míra nedůvěry „obyčejného lidu“ k vládě, která ho neustále oklamává, byla vždy vysoká, ale jen její malá část dokázala probublat na povrch v podobě protestních akcí. Ještě před pěti lety jsem psala o tom, že základní reakcí většiny ruské společnosti na jakékoliv zhoršení jejich životní úrovně je přání vrátit za každou cenu pocit ztraceného komfortu, pocit jistoty a stability a hlavním prostředkem k tomu je konformismus. Můžeme pozorovat tři fáze smíření se ruských obyvatel s každým novým výstřelkem vlády.
V první řadě se jedná o pokus co nejvíce se distancovat od hlavní skupiny, proti které vláda tentokrát udeřila. Dokud se represe ze strany státu týkaly konkrétních skupin obyvatel, tak se všichni ostatní pokoušeli radovat z toho, že nepatří k Svědkům Jehovovým, příznivcům Navalného, Krymským Tatarům, řidičům nákladních automobilů, důchodcům, obyvatelům moskevských pětipatrových domů, které vysídlovali a jiným poškozeným skupinám a další nová omezení a zákazy se jich přímo netýkají. Rusové si zvykli na to, že v jejich zemi se může kdykoliv komukoliv stát cokoliv a samotný fakt, že tentokrát se to nestalo jim, je pro mnohé dostatečným důvodem pro to, aby byli šťastní.
Druhá fáze přichází v případě, kdy se od těchto skupin nepodařilo distancovat – jedná se o snahu přesvědčit sebe samého o tom, že se ve skutečnosti nic nezměnilo a nové změny jsou bez problémů snesitelné. Pokud je i tato fáze neúspěšná, tak přichází ještě třetí – pokus přesvědčit sebe samého o tom, že další omezení a zákazy jsou správné a nezbytné a uvěřit v to, že další omezení normálního života bylo nutné, správné a zavedené pro vlastní dobro obyvatel.
Pasivita, apatie, přání maximálním možným způsobem se distancovat jak od státu, tak i od „problematických“ skupin v kombinaci s téměř sebevražedným konformismem tedy po dlouhou dobu vytvářely zdání loajality. Všechny zmíněné taktiky ale měly jednu základní nepřekročitelnou hranici: nevměšování se státu do běžného života. V zemi, kde byly maximálně omezeny politické svobody a malá ekonomická aktivita je možná jen pod ochranou zločinných struktur nebo tajných služeb, zůstávala běžná životní sféra tím prostorem svobody, díky kterému si lidé mohli vytvářet „iluzi normálnosti“. Obyčejný každodenní život umožňoval zavírat oči před bezprávím a přesvědčovat sebe samého, že se „nic nezměnilo“, „nás se to netýká“ nebo že „to bylo nezbytné“.
Reakce na očkování ukázala, že Rusové absolutně nechtějí pouštět stát tak blízko k sobě a snahy zasahovat do jejich obyčejného života a tím spíše tělesné integrity vnímají jako přímou agresi. Nejdramatičtější na tom je, že takováto reakce, která odráží dávno existující tendence, se objevila v souvislosti se skutečně nebezpečnou a smrtelnou nemocí.
Oběti vlastní propagandy
Ještě jedním faktorem, který měl vliv na nárůst „covidového disidentství“ a protiočkovací nálady, je vlastní ruská propaganda. Ve chvíli, kdy už pandemie koronaviru řádila v Evropě, ruské federální televizní kanály prakticky otevřeně označovaly epidemii za „intriky Západu“, které měly zakrýt systémovou krizi „anglosaské civilizace“ novou globální katastrofou. Charakteristické je to, že ještě na konci března 2020, kdy už ani státní úřady nemohly ukrývat, že do Ruska dorazila epidemie, ruskému ministerstvu obrany blízký portál „Vojenský přehled“ psal o tom, že pandemie byla záměrně spuštěna „globálními elitami“, aby na ní bylo možné svést krach západní civilizace.
Dokonce i když už epidemie vypukla, tak ruská propaganda ve vlastní zemi stále šířila konspirační teorie o britském nebo americkém původu viru, které se objevovaly dokonce i v oborových ruských médiích. Pro ultrapravicové publikum se šířily ještě radikálnější teorie o tom, že „Světová vláda“ vyprovokovala pandemii kvůli tomu, aby vyhladila „zbytečnou“ populaci, odůvodnila genocidu, oslabila stát a mohla vládnout zdecimovanému lidstvu“.
Kreml nejen radikální konspirátory nestíhal, ale poskytoval jim vcelku široký prostor pro vyjadřování svých názorů například na federální informační agentuře REGNUM. Na začátku května loňského roku prohlásil slavný ruský režisér Nikita Michalkov ve svém autorském pořadu, že vakcína proti koronaviru, která je vyvíjena v USA, není ničím jiným, než čipováním organizovaným Billem Gatesem, aby mohl kontrolovat lidi a snížit populaci Země. 2. května se úřady vzpamatovaly a pořad byl narychlo stažen z vysílání televizního kanálu Rossija 24, ale zůstal na portálu YouTube, kde nasbíral statisíce shlédnutí.
Základní narativ šířených konspirací se zakládal na tom, že koronavirus stvořily západní tajné služby, aby se mohly pod záminkou očkování zbavit „zbytečné“ populace planety, zajistit si kontrolu nad lidmi a změnit jejich genofond. K tomu se dodávaly hrůzostrašné historky o údajně vysoké úmrtnosti po očkování západními vakcínami, které se přirozeně ve společnosti přenesly i na ruský Sputnik. Jednoduše řečeno, pandemie a očkování byly organicky zapojeny do obecného schématu protizápadní propagandy.
V souvislosti s tím je zcela logické, že jakékoliv dodatečné snahy ruských úřadů přesvědčit obyvatele, že se mají nechat očkovat, začalo publikum této propagandy vnímat jako důkaz toho, že stát „řídí zvenčí“ a že „místní elita plní rozkazy světové elity a chce vyhladit vlastní obyvatele“. Tyto argumenty šířily v první řadě lidé zastávající protizápadní názory, vyznačují se pravicovým či levicovým „hurá patriotismem“, které si roky vychovávala oficiální státní propaganda.
Lidé jako pokusní králíci
Kromě toho nedůvěra k ruské vakcíně souvisí s nedůvěrou v jakékoliv ruské výrobky a na rozdíl od výše zmíněných konspiračních teorií je plně opodstatněná. Olej do ohně přilily i ruské úřady, které schválily vakcínu ještě předtím, než prošla třetí fází klinických testů, čímž fakticky společnosti řekli, že na nich budou zkoušet neprověřenou látku. Mimochodem Sputnik dodnes nebyl schválen ani Světovou zdravotnickou organizací (WHO), ani Evropskou agenturou pro léčivé přípravky (EMA).
Rozptýlit pochyby mohla vcelku pozitivní publikace o ruské vakcíně ve známém vědeckém časopise The Lancet, nicméně neměli bychom zapomínat na to, že ruská propaganda předtím se značným úsilím obviňovala The Lancet ze zaujatosti. Proto není překvapením, že pro „obyčejný lid“ tento článek nejen že nevzbudil větší důvěru v Sputnik, ale znovu potvrdil, že „ruská vláda plní rozkazy světového spiknutí“. To platilo obzvlášť poté, co v tomtéž časopise vyšel článek, který předchozí publikaci vyvracel a Slovensko oznámilo, že vakcíny dodané do země neodpovídají svým složením popisu v časopisu a odmítlo další nákupy.
Situace s očkováním zkrátka odhalila už dlouho zrající patologie současného Ruska: totální přesvědčení o nekalých záměrech státních úřadů, odpor proti jejich vměšování se do každodenního života a také nedůvěru v ruské výrobky a ujišťování představitelů států, které se paradoxním způsobem střetlo s vírou v protizápadní propagandu a nárůstem radikálně-nacionalistických nálad.
Zdroj: Ksenija Kirillova pro DS
