Prezident Spojených států Barack Obama v pátek večer na tiskové konferenci uvedl, že za hackerské útoky při volbách jsou odpovědní Rusové. Ruskou propagandou se zabývá i britský novinář a spisovatel Peter Pomerantsev, který byl hostem pořadu Události, komentáře. Podle něj si Donald Trump a Vladimir Putin rozumí proto, že jsou nostalgici a přehlížejí realitu.
Mapujete a popisujete ruskou scénu a propagandu médií poměrně dlouho. Zapadají do toho i hackerské útoky při amerických volbách?
Amerika teď zažila droboučkou část toho, co ostatní země zažívají už poměrně dlouhou dobu. Zatím vidí jenom malý odlesk. Je zajímavé sledovat, jak nepřipravená Amerika na tohle je.
Ale ještě něco jiného je tu zajímavé. Hillary Clintonová během debat skutečně ukázala prstem na Trumpa. Řekla, že je ruská loutka, ale obrátilo se to proti ní. Být vnímán jako proruský je totiž pro celou jednu generaci pravicových populistů pozitivní. Putin se velmi inteligentně představil jako takový rebel, takový Che Guevara pravice. To, že jste vnímán v jeho blízkosti, je pozitivní. Trump nijak nepopíral, že má blízké vztahy s Moskvou.
Je pro Rusko opravdu výhodné vsadit na Trumpa, u kterého nejsou jasně dány vzorce chování, a nikdo tak jeho kroky nemůže odhadnout dopředu?
V Kremlu určitě kalkulují. Někteří říkají: „Potřebujeme Hillary, protože ona je takový zjevný nepřítel.“ Jiní řeknou: „Ne, Trump je zábavnější, pojďme se trochu bavit, je to dobrá hračka.“
Je tady ale mnohem větší trend, který to celé sjednocuje a díky čemuž se stávají spojenci z Putina, Orbána, ale možná i některých politiků v této zemi. Jsou to přirození spojenci, protože všichni stojí proti liberálnímu mezinárodnímu řádu. Nemají ho rádi, ať už jsou to nacionalisté, nebo jsou libertariánští, kapitalisté, anarchisté nebo krajní levice. Všude jsou na vzestupu a mají přirozený instinkt být a pracovat spolu. Tohle není Amerika versus Rusko, tohle je nárůst nové pravice proti liberálnímu mezinárodnímu řádu.
Co je typické pro ruskou propagandu? Je to zrovnoprávnění lži a pravdy?
Myslím, že to částečně souvisí s fungováním moderních médií. Je tady obrovský paradox, který si musíme uvědomit. Na konci studené války vyhrála svoboda projevu nad cenzurou. Dřív byl v Česku jeden komunistický kanál, teď jich máte desítky, stovky. A to je dobrá věc. Představa byla taková, že více hlasů bude znamenat lepší debaty, více pluralismu, silnější demokracii. Ale to se nestalo.
Místo toho máte tolik obrazovek a na nich tolik různých realit, že všechno vypadá jako film. Už nemůžete poznat, co z toho je pravda, a lidi to zmate. Víme, že Rusové lžou. Ale to, co nám říkají, je zábava. A tak to posloucháme. Rusové to pochopili, Amerika to pochopila taky, Fox News to pochopila už dávno. Ale Rusko to používá v zahraniční politice, což je jedinečné.
Je dezinformace převlečená za zábavu v ruské propagandě dominantní?
Zase je to podobné s Trumpem. Je v tom mnoho humoru, je to sarkastické, subverzivní. Ne jako sovětská propaganda, kde seděl někdo velmi nudný a něco říkal. Podívejte se na Trumpův smysl pro humor. Tím, že je zábavný, může říkat úplně hrozné věci. Může říkat strašné věci o ženách, o muslimech, o handicapovaných, ale protože se jedná o vtip, je to v pořádku.
My jsme si vždycky mysleli, že humor je něco dobrého, že je protiautoritářský. Václav Havel vždycky slavil karneval a měl rád humor. Ale můžete ho využít i k tomu, abyste banalizovali násilí, smazali rozdíl mezi tím, co je správně a co špatně. Všechny tyto věci, které se během studené války používaly proti autoritám, teď používají autoritáři.
Není tento aspekt přítomný už i v západní společnosti?
Roste všude, a právě proto je tak nebezpečný. Myslím, že už kontrast mezi Ruskem a Západem tolik funguje. Rusko, pokud jste jeho sousedem, je samozřejmě velká historická hrozba. Ale když mluvíme o téhle vlně myšlenek a propagandy, je nutné vnímat Rusko jako součást jedné větší vlny. Teď je její součástí i prezident Spojených států. Vždy jsme se báli toho, že by Rusko dokázalo nějak podrýt Spojené státy. Teď se musíme bát toho, že se Rusko a Spojené státy spojí.
Velmi se teď cituje termín postpravda, v několika zemích dokonce vyhrál jako slovo roku. Kde se vzala taková relativizace pravdy?
Lidé vždycky lhali, politici lhali. Zajímavé je, že Trumpovi, stejně jako Putinovi nevadí, pokud někdo poukáže na lež. Putin v televizi řekne, že na Krymu nejsou žádní ruští vojáci. Je mu jasné, že víme, že tam ruští vojáci jsou. Vysmívá se nám.
Můžeme se ale dostat trochu hlouběji. Proč společnost potřebuje fakta? Fakta nejsou příjemná. Fakta vám říkají, že stárnete, že umřete, že vaší zemi se zas tak moc ekonomicky nedaří. Fakta potřebujete, když máte nějakou představu o své budoucnosti, protože vám pomáhají se k ní dostat. Pokud vstupujete do EU, musíte mít nějaká fakta, kde dokážete, že jste zreformovali ekonomiku. Když chcete budovat komunismus, potřebujete nějaká pseudofakta. I když to jsou lži, musí vypadat jako fakta. Ale najednou všude zmizela představa, jaká je budoucnost. Co mají společného Trump, Putin a Orbán? Všichni jsou to nostalgici. To napětí není ani tak mezi fakty a lžemi, ale mezi fakty a nostalgií.
Kam to povede?
Na všechna velká témata ve světě, jako migrace, mezinárodní konflikty, klima, jsou potřeba fakta, aby se mohla řešit. Pokud se všichni staneme nacionalistickými kapitalisty, pak žádné společné řešení nemůžeme najít.
V konečném důsledku je problém s realitou takový, že se vrátí. Můžete ji popírat jenom nějakou dobu. Můžete snít o tom, že Rusko a Amerika budou znovu velké. Otázka je, kdy přijde realita. Putin a Trump jsou jako toreadoři na španělské koridě. Snaží se skočit přes býka reality. My nepotřebujeme fakta, my nepotřebujeme pravdu, my nepotřebujeme uvažovat o budoucnosti. Ale v jeden moment je ten býk dožene.
Videozáznam rozhovoru je dostupný na webu ČT24. Text byl publikován se souhlasem redakce.
