Jsem rád, že jsem závěr americké volební sezóny strávil tady v České republice, daleko od kampaně, která byla ke konci čím dál ošklivější. S mou ženou jsme poslali své hlasy a odvedli tak svůj kus práce pro demokracii v naší zemi. Bohužel až příliš mnoho našich spoluobčanů svou práci neodvedlo. V důsledku nízké volební účasti a obskurního amerického volebního systému, kdy se volí prostřednictvím tzv. sboru volitelů, složí 20. ledna prezidentskou přísahu kandidát, kterého volilo pouze 31 % oprávněných voličů.
Stejně jako řada dalších v USA i ve zbytku světa ani já nevěřím, že Donald Trump je kompetentní k tomu stát se prezidentem. Jeho podnikatelská minulost je protkána řadou finančních neúspěchů, které ublížily mnoha z těm, kdo mu věřili. Mám obavy, že ani jako prezident si své skóre nevylepší. Jeho politika pravděpodobně ublíží nejenom těm, kteří uvěřili jeho bombastickým volebním slibům, ale také stovkám milionů Američanů a lidí po celém světě, kteří nesouhlasí s tím, za čím Trump podle svých slov stojí.
Bohužel je smutnou pravdou, že americká společnost je už řadu let hluboce rozpolcená. Rozsáhlé městské oblasti na obou pobřežích se přiklání spíše doleva, zatímco předměstí a také střed země, který má venkovštější charakter, se kloní doprava. Ale vzhledem k Trumpovu těsnému vítězství a skutečnosti, že obě komory kongresu ovládá pravice, teď téměř nic nestojí v cestě agresivně konzervativnímu a nacionalistickému programu, který budou prosazovat.
Chápu frustraci Američanů, kteří Trumpa volili a kteří jsou většinou běloši a příslušníci dělnické třídy. Za jejich života se americká společnost značně změnila a ekonomických příležitostí pro lidi s nižším vzděláním, jako bývala dobře placená zaměstnání v továrnách, za poslední desetiletí značně ubylo. Trump ale tyto voliče podnítil prázdnými sliby návratu do ekonomiky 50. let založené na železárnách, automobilkách a uhelných dolech, která se jednoduše nevrátí bez ohledu na to, kolikrát Trump prohlásí, že „dostane Ameriku znovu na výsluní“.
Jako žurnalista slýchám kritiku, že americkému tisku se nepodařilo voličům ukázat Trumpovo pravé já. Některé z těchto stížností jsou oprávněné. Kritici mají například pravdu v tom, že většina novinářů se na Trumpa dívala jako na docela zábavný vtip – dokud nezískal republikánskou nominaci. Je také pravda, že nikdo nevěnoval moc času vyslyšení obav těch lidí, kteří nakonec Trumpa podpořili. V opačném případě by si novináři možná nebyli až tak jistí hladkým vítězstvím Hillary Clinton.
Faktem ale je, že odpovědné zpravodajské organizace jako New York Times a Washington Post a dokonce i Buzzfeed ve skutečnosti odvedly dobrou práci: odhalily mnohé z Trumpových nedostatků a poukázaly na řadu jeho zcela lživých tvrzení. Všechno, co víme o Trumpových bankrotech, soudních přích, šarlatánské „univerzitě“, neplacení federálních daní, lžích o příspěvcích na charitu, zneužívání nadačních prostředků, nesplnitelných slibech a sexuální agresivitě, víme právě díky práci investigativních novinářů.
Jenže ti, kdo chtěli věřit, že s Trumpem bude jejich život lepší, tyto přesvědčivé informace ignorovali. Zároveň se tato fakta utopila v záplavě naprosto lživých zpráv, které šířil kdekdo od cynických podnikatelů vydělávajících na facebookových kliknutích až po záměrnou volební sabotáž ruského propagandistického stroje. To posledně zmíněné je mimochodem něco, co by mělo značně znepokojovat mé přátele tady v České republice. Možná, že dalším terčem této zbraně internetové éry budete vy.
Autor: Stephen Doig, pro online.muni.cz
Autor je nositelem Pulitzerovy ceny, profesorem žurnalistiky na Arizona State University, na podzim 2016 působil na Fakultě sociálních studií MU v rámci Fulbrightova stipendia.
