Zdroj: Jurij Beršidskij, The Insider
Agentura RIA Novosti zveřejnila článek s titulkem „EU prohlásila, že nebude z Běloruska dělat ‚novou Ukrajinu‘. V článku se píše:
Vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell se nedomnívá, že Evropská unie a Rusko stojí v otázce Běloruska proti sobě.
„Nikdo nemá zájem udělat z Běloruska novou Ukrajinu. V tomto konfliktu proti sobě nestojí Evropa a Rusko, ale běloruský národ proti svým vůdcům,“ napsal Borrell ve svém autorském článku pro list Le Journal du Dimanche. Šéf evropské diplomacie konstatoval, že protestující proti výsledkům voleb v Bělorusku nepoužívají vlajky EU, nýbrž staré běloruské vlajky.
Šéf evropské diplomacie se také domnívá, že řešení krize v Bělorusku má probíhat pod záštitou OBSE. „Vzhledem k protestům v Bělorusku by bylo nejlepším řešením ‚opakovat zápas‘ pod kontrolou OBSE,“ prohlásil Borrell.
Potvrdil zároveň, že EU se ohledně situace v Bělorusku nemíní „omezit na vyjadřování znepokojení“. „Je nezbytné zavést sankce proti odpovědným osobám, jestliže chce EU dostát svým principům,“ napsal šéf evropské diplomacie.
Smysl toho, co Borrell napsal, se v podání RIA Novosti změnil téměř k nepoznání. Borrell v událostech kolem sporných voleb běloruského prezidenta vidí právě střet EU a Ruska. Nikoliv na úrovni konkrétních politických rozhodnutí, ale v tom, co se týká základních principů mezinárodní politiky.
Borrellův článek se nevěnuje pouze situaci v Bělorusku. Jmenuje se Tváří v tvář Evropě chtějí Rusko, Čína a Turecko změnit pravidla hry. Klíčová teze spočívá v tom, že tyto tři státy jsou nositeli politické filosofie suverenismu:
Rusko, Čína a Turecko mají tři společné rysy: jsou navenek suverénní a uvnitř autoritářské, chtějí, aby všichni uznávali jejich zóny vlivu, které mají být skryté z vnějšího pohledu, chtějí nakonec změnit samotná pravidla hry, protože rozdělení moci v současném světě neodpovídá rozdělení moci v tom světě, ve kterém se narodili jejich politici. […]
Na rozdíl od principu suverenity, založeného na lidové vůli, suverenismus vytahuje do popředí výlučně státní suverenitu, a to je něco docela jiného. Suverenistické státy tímto stále častěji vystupují proti dodržování základních lidských práv. Snaží se blokovat jakoukoli mezinárodní podporu občanských společností, jakmile tyto požadují více svobod, jako například v Bělorusku, a neváhají potlačovat svobody svých vlastních občanů a porušovat své mezinárodní závazky, jako ukázala Čína v Hongkongu či Sin-Ťiangu. Suverenisté vidí mezinárodní společenství jako soustavu kulečníkových koulí, které si navzájem překážejí, zatímco my Evropané vidíme svět jako dynamiku na sobě závislých proměnlivých prostředí, vázanou normami.
Po třicet let nabývalo evropské vidění zdánlivě na síle, avšak nyní získává v těchto nových impériích převahu suverenistické vidění. Moskva se domnívá, že má právo kontrolovat Bělorusko, a má v úmyslu zabránit Evropě, aby podporovala občanskou společnost, jež povstala proti zfalšovaným prezidentským volbám. Nikdo nemá zájem proměnit Bělorusko na novou Ukrajinu. Navíc toto není konflikt mezi Evropou a Ruskem, ale mezi běloruským lidem a jeho lídry. Protestující, kteří zpochybňují výsledky voleb, nenesou evropské vlajky, ale starou vlajku země. A jelikož existují rozpory, bylo by nejlepším řešením opakovat zápas pod kontrolou OBSE. Nemůžeme zároveň pouze vyjádřit naše znepokojení. Musíme potrestat viníky, pokud se chce EU důsledně držet svých principů.
Je zajímavé, že RIA Novosti nezamlčuje poslední Borrellovu tezi o potrestání viníků, ale cudně neuvádí, čím jsou tito viníci vinni, ačkoli z kontextu jeho článku je to zřejmé: myslí se tím zfalšování voleb, jejichž výsledky Rusko uznává.
Co se týče výroku šéfa evropské diplomacie o „nové Ukrajině“, i zde je kontext zcela jasný: Borrell nemluví o domácích problémech jednotlivých států, nýbrž o střetu zahraničněpolitických principů EU a „nových impérií“, v tomto případě Ruska. Smysl je ten, že nelze dopustit, aby se Bělorusko stalo obětí ruské agrese tak, jako se to stalo s Ukrajinou.
Ruští propagandisté se však snaží prezentovat jakékoli negativní zmínky o Ukrajině ze strany evropských lídrů v kontextu běloruských událostí jako důkaz ztroskotání myšlenky evropské integrace Ukrajiny. Ruský novinář Sergej Parchomenko například upozornil na pozoruhodný výrok mezinárodního korespondenta ruského deníku Kommersant Maxima Jusina ve streamu RT:
Na Ukrajině se spálili, vždyť to ani neskrývají. Macron to otevřeně prohlásil a Ukrajinci byli zděšení: „Jak je tohle možné? To si fakt myslí? Takhle by neměl mluvit.“ Macron řekl: „Nechceme, aby Bělorusko dopadlo jako Ukrajina.“ No ne! Macron otevřeně přiznává to, co si všichni myslí. A jestli nechtějí, aby to dopadlo jako na Ukrajině, tak se nemají unáhlovat a s tím přiznáváním spěchat…
Stejnou myšlenku objevil také na telegramovém kanálu Margarity Simonjanové, která cituje zprávu RT s názvem Macron: Evropská unie by nechtěla, aby se v Bělorusku opakoval ukrajinský scénář a komentuje ji takto:
„Nevšimla jsem si, kdy přesně se Evropské unii přestal líbit ukrajinský scénář.“
Parchomenko vysvětluje, co přesně Macron o Bělorusku a Ukrajině říkal:
Macron ve skutečnosti na společné tiskové konferenci s Merkelovou 20. srpna řekl doslova následující:
„My, paní kancléřka a já, předseda (Evropské rady) Charles Michel, jsme měli několik výměn názorů s prezidentem (Vladimirem) Putinem ohledně Běloruska, očekáváme především otevřený dialog, neboť jsme přesvědčeni, že stabilita a možnost vztahů mezi EU a Ruskem přímo závisí také na tomto tématu.
Nechceme zde vidět opakování toho, co tu bylo v předchozích letech, hlavně na Ukrajině. S panem Putinem jsme o této otázce jednali velmi otevřeně… A očekáváme, že Rusko přispěje k tomu, abychom se vyhnuli eskalaci, a především absolutně vyloučili jakékoli další násilí v běloruské situaci…“
Není tedy nejmenších pochyb o tom, co měl přesně Macron na mysli, když mluvil o „ukrajinském scénáři“, jehož opakování chce zabránit – je jím vojenská invaze Ruska na ukrajinské území. A jde o „scénář“, za který je zodpovědný Putin a který byl vytvořen z jeho vůle. Tento scénář se Evropské unii „přestal líbit“ zkrátka proto, že se jí nelíbil nikdy. […]
Předevčírem navíc Macron na schůzce s novináři z Association de la Presse Présidentielle (tedy vlastně prezidentský „press pool“ na francouzský způsob) otevřeně prohlásil:
„Každá vnější intervence do Běloruska povede k internacionalizaci této otázky. Nejhorší by byla ruská intervence…“
Co tu ještě není jasné?
Evropská unie si tedy opravdu nepřeje opakování ukrajinských událostí v Bělorusku, tedy ruskou intervenci. Všechna tato prohlášení evropských politiků zazněla poté, co Vladimir Putin oznámil vytvoření „rezervy policistů na pomoc Bělorusku“, a jsou jednoznačným varováním, že silová podpora Lukašenkova režimu ze strany Ruska je nepřípustná. Propagandisté se však snaží předstírat, že Západ tímto způsobem připouští, že je z ukrajinské „Revoluce důstojnosti“ zklamán.
Zdroj: Jurij Beršidskij, The Insider
