Nemá cenu vyvracet každou jednotlivou dezinformaci, tvrdí ukrajinský expert na falešné zprávy

Jaká je ruská strategie pro využívání desinformací a informační války? Změnilo se něco po tom, co v roce 2016 Rusko přijalo novou doktrínu centralizované informační bezpečnosti?

Není to tak velká změna oproti předchozímu stavu, ale je tu velký důraz na informace jako takové v průběhu vojenského konfliktu a právě na vertikální centralizaci. Je to něco, co vidíme v Evropě i na Ukrajině. Rusko přitom používá různé jasné narativy, tedy příběhy a své vysvětlení situace, vůči každé zemi. Něco jiného se používá vůči postkomunistickým zemím východní Evropy, něco jiného proti Pobaltí a něco jiného proti západní Evropě.

Jak to funguje? Řídí to někdo z tajných služeb nebo přímo z Kremlu?

Nevíme přesně, kde je tou hlavní osobou. Ale víme, že je to centralizované, vyplývá to z dostupných údajů, které jsem analyzoval. V Rusku to není žádnou novinkou. Používá se strategie i narativy, které používaly bývalé sovětské tajné služby a používaly se dokonce za sovětského Ruska ještě před vznikem Sovětského svazu, v letech 1919 – 1920 (Pozn.red.: v té době požívalo Rusko propagandu včetně falešných zpráv například proti Polsku, s nímž válčilo). Odlišné je to, že se využívá nové technologie, internet, sociální sítě.

Některé příběhy jsou stejné, například označování nepřátel za fašisty, útočníky, nepřátele míru. Chybí tu ale jasná ideologie, které měl Sovětský svaz.

Sovětský svaz měl mentalitu obklíčené pevnosti, tvrdil, že na něj útočí. Dnes Rusko sází na spíše zklamání lidí, nabízí tak zvaný alternativní pohled. Využívá na Západě svobodu projevu a tvrdí, že nejde o dezinformace, ale jen o alternativní pohled například na geopolitiku. Výsledkem je zpochybňování, budoucnu pak můžeme mít mnohem více lidí, kteří si budou myslet, že nic není pravda.

Ruské dezinformace zároveň nesmí být brány jako jeden omezený fenomén, je třeba je chápat v kontextu použití dalších nástrojů, diplomacie, obchodu i armády, které prosazují ruské zájmy. Rusko vynakládá stále více peněž na propagandu, například televizi RT a Sputnik.

Máte nějaké údaje, kolik peněz na to Rusko vynakládá?

Jedna část jsou oficiální údaje, to co schvaluje ruský parlament. Například v roce 2014, tedy v době útoku na Ukrajinu, vynaložil Kreml na média v zahraničí 1,1 miliardy dolarů. To je ale jen jedna část. Jsou tu výdaje tajných služeb, další peníze jdou pravděpodobně od ruských oligarchů, kteří jsou nuceni na tento podnik přispět. Kreml přitom používá celý systém různých natrčených organizací, včetně některých neziskových. Aby prováděly jeho politiku v zahraničí a také doma, v Rusku.

Jak se vyvíjela ruská propaganda a informační válka v posledních letech? Zdá se, že poměrně úspěšná byla v Estonsku, když tamní úřady odstranily pomník sovětských vojáků, zatímco v Gruzii v průběhu její války s Ruskem nebyla tak úspěšná.

Estonsko v roce 2007 bylo jedním z prvních příkladů toho, jak se Rusko chová v této oblasti. Bylo to jiné než dnes. Ruská televize RT zaměřená na zahraničí tehdy existovala jen krátce, něco přes rok, lidé spíše používali pro komunikaci mobilní telefony, než aby by byli tak závislí na internetu, sociální sítě nebyly tak rozšířené a populární. Přesto se podařilo Rusku šířit falešné zprávy o tom, jak se estonská vláda snaží potrestat rusky mluvicí obyvatele země a že jde o fašistickou vládu. Dnes by šíření takových zpráv bylo mnohem snazší. Zároveň došlo k prvnímu přímému kyberútoku na zemi NATO, na estonské úřady.

Pokud jde o Gruzii v roce 2008, tam gruzínské úřady šikovně využily protipropagandu. Rusku se nepodařilo vyvolat dojem, že Gruzie zaútočila na malé separatistické republiky, ale naopak Gruzínci ukázali, že nejsou útočníci. Že ruský medvěd zaútočil na malou zemi, Gruzii. Gruzie se snažila informovat o skutečném dění, informovat novináře. Ovšem prohrála válku s Ruskem vojensky.

Na Ukrajině, na Donbase, už bylo Rusko mnohem šikovnější. Lépe se mu podařilo „prodat“ tvrzení, že nejde o útok Ruska, že jde o místní sebeobranu, „malé zelené mužiky“, kteří nemají nic společného s Ruskem a bojují proti ukrajinské vládě.

Gruzie může sloužit jako dobrý příklad toho, jak se bránit proti ruským dezinformacím. Zároveň byl případ Gruzie pro Moskvu impulsem, aby zlepšila svůj přístup k informační válce.

Jenže od té doby se ruská informační válka přesunula dále na Západ, daleko od ruských hranic. Mluví se třeba o ruské snaze o ovlivňování voleb v USA a dokonce byli identifikováni a označeni ruští tajní agenti, kteří jsou za to podle amerických úřadů zodpovědní.

Rusko chápe Pobaltí, Gruzii a Ukrajinu ne jako suverénní státy, ale jako země, které jsou totálně závislé na Západě. Snaží se tak ukázat, že jde o válku Západu proti Rusku. Že je to Západ, který bojuje a útočí proti Rusku, nikoliv naopak. Stejně jako se ruská propaganda snaží ukázat arabské jaro, tedy sérii hnutí proti tamním autokratům, jako vyprovokované Spojenými státy a zaměřenými i proti Rusku. Proto se snaží ovlivnit i tyto země, západní Evropu a USA, které podle jejich chápání skutečnosti bojují proti Rusku.