Zdroj: EU vs Disinfo
Žanna Němcovová je ruská novinářka a zakladatelka Nadace Borise Němcova, nazvané na počest jejího otce, opozičního politika a bývalého prvního místopředsedy vlády, který byl před pěti lety, 27. února 2015, v Moskvě zavražděn.
Po vraždě svého otce opustila Žanna Němcovová Rusko a usadila se v německém Bonnu, kde pokračovala ve své kariéře novinářky. Působila v ruskojazyčné redakci německé Deutsche Welle, kde moderovala a produkovala vlastní pořad Nemtsova.Interview.
V tomto exkluzivním rozhovoru pro EU vs Disinfo se Žanna Němcovová podělila o své názory na dezinformace a propagandu v Rusku. Promluvila také o roli, kterou mohou nezávislá média sehrát v boji proti propagandě, a o svých plánech do budoucna ve vedení Nadace Borise Němcova.
Začněme nejdříve terminologií. Bavíme-li se o informační strategii ruských federálních médií a o tom, co vidíme na ruských federálních televizních stanicích, jaký termín nejraději používáte: propaganda, fake news, dezinformace? Nebo nějaký jiný?
Nejspíš právě propaganda, protože jak fake news, tak dezinformace jsou spíše nástroji propagandy. Myslím, že propaganda je nejobecnější pojem pro to, co se na ruských televizních obrazovkách odehrává. Je to prosazování jakéhosi velmi svérázného, a dokonce dost absurdního hodnotového systému, který v sobě snoubí militarismus, pravoslavné tradice a další archaické hodnoty, které spolu příliš nekorelují. Právě to je pro mě propaganda.
Atmosféra nenávisti inspirovaná státní televizí
V minulosti jste pronesla poměrně ostré výroky na adresu prokremelských médií: řekla jste, že „propaganda zabíjí“, označila jste ji za „zločinnou“ a dala jste do přímé souvislosti vraždu svého otce s propagandistickými kampaněmi. Změnila jste od té doby svůj názor, nebo máte na věci stále stejný pohled?
Myslím, že účinek propagandy od té doby trochu zeslábl. Musíme si uvědomit, v jakém kontextu byla spáchána vražda mého otce. Anexe Krymu v roce 2014 vedla k nebývalému nárůstu veřejné podpory Putina, poté začala válka v Donbasu, kterou už sice ruské obyvatelstvo podporovalo méně, ale také přispěla k růstu vlasteneckých nálad. Celá euforie kolem anexe Krymu rozvázala ruským mocenským orgánům ruce, začaly vést otevřenou kampaň proti těm, kteří tvrdě kritizovali postup Ruska vůči Ukrajině.
Jsem přesvědčena, že nebýt Putinovy ukrajinské politiky, nebýt té masivní propagandy, k vraždě mého otce by nedošlo. Právě tento historický kontext, tato atmosféra nenávisti, kterou vytvořily státní televizní kanály a další zpravodajská média, tuto vraždu umožnily. V této otázce jsem své stanovisko nezměnila.
Dvacátého sedmého února 2015 byl otec Žanny Němcovové, jeden z vůdčích představitelů opozice a bývalý první místopředseda vlády Ruské federace Boris Němcov, zavražděn čtyřmi výstřely do zad jen několik stovek metrů od stěn Kremlu. Jeho vraždě předcházela masová dezinformační kampaň proti jeho osobě.
Jiná věc je, že propaganda existuje i dnes a má na veřejnost stále jistý dopad, ale zdá se mi, že tento dopad již není tak silný jako dřív.
Za prvé, Krym již sám o sobě Putinovi oblibu nezajistí, za druhé, dochází ke snižování životní úrovně a do popředí se dostává ekonomická stagnace a sociální problémy, zatímco ukrajinské a zejména syrské zprávy, které veřejnosti vnucuje televize, k růstu spokojenosti s vládou nepřispívají.
Nyní vidíme, že Putin se zjevně rozhodl vládnout věčně, v té či oné podobě. Což zcela zjevně svědčí o tom, že nahoře se bojí, že míra spokojenosti s jeho kroky významně klesla.
Musíme si navíc uvědomit, že se bavíme o pasivní podpoře. Ano, jsou lidé, kteří prezidentova rozhodnutí podporují, ale nelze si představit, že by do ulic vyšly davy lidí na podporu Putina, kdyby najednou potřeboval skutečnou a aktivní lidovou podporu. Jsem přesvědčená, že toto možné není. Není to zkrátka reálné.
Otec byl reálným kandidátem na prezidenta
Srovnáme-li situaci ohledně dezinformací a propagandy v dnešním Rusku s jinými zeměmi, je ruská situace něčím specifická, nebo má obdoby i jinde?
Můžeme si vzít za příklad třeba Ukrajinu – tam je nyní mediální situace zásadně odlišná, přibližně taková, jaká v Rusku byla v 90. letech, kdy velký byznys kontroloval hlavní televizní stanice.
Něco podobného se nyní děje na Ukrajině a také to samozřejmě není nic dobrého. Když se dnes v Rusku bavíme o dezinformacích, propagandě, fake news, jako bychom zapomínali, že v 90. letech to bylo stejné.
V době, kdy se můj otec stal prvním místopředsedou vlády, byly hlavní televizní kanály ovládány velkými byznysmeny. Například ORT i přesto, že bylo státní televizní stanicí, bylo fakticky ovládáno Borisem Berezovským a NTV Vladimirem Gusinským.
Rok po vraždě Borise Němcova natočil jeho přítel a politický spojenec Vladimir Kara-Murza o tomto opozičním lídrovi dokumentární film. Film můžete kliknutím přehrát zde:
ORT a NTV poměrně úspěšně spojily síly a srazily otci rating. Jestliže měl, jak se domnívám, Němcov ve chvíli, kdy se dostal do vlády, rating vyšší než Zjuganov, otec byl opravdu reálným kandidátem na prezidenta, tak po zmíněné mediální kampani spadl prakticky na nulu.
Takže si 90. léta neidealizujme. Ano, možná byla tenkrát situace přece jen lepší než dnes, protože byla konkurence, různí oligarchové ovládali různé televizní kanály.
Cíl je jediný – aby Putin zůstal u moci navždy
Jakým cílům podle vašeho názoru dnes dezinformace a propaganda slouží?
Cíl je tu jediný – aby Putin a lidé z jeho nejbližšího okolí zůstali u moci navždy, to je celé. A k tomu je potřeba především odvádět pozornost od skutečně závažných společenských problémů, krmit lidi jakýmisi zprávami, které pro naši zemi nejsou podstatné, a také samozřejmě diskreditovat kohokoli, který může teoreticky, ovšem velmi teoreticky, jsem přesvědčená, že naše vláda všechny hrozby přehání, představovat hrozbu pro stabilitu režimu. To je všechno, žádné další cíle tu nejsou.
Samozřejmě se občas objevují jednotlivé kampaně spojené například s volbami v různých evropských zemích, kdy je Rusko obviňováno ze vměšování do cizích záležitostí, ale i to má jediný cíl – zůstat u moci.
A zasahování do voleb je nutné, aby se v Evropě k moci dostávali jim loajálnější politici, aby bylo možné vést separátní jednání, řekněme, o zrušení sankcí.
Když v zemi vydávají jídlo na příděl
Přejděme tedy k otázce, co se s tím dá dělat. Domníváte se, že tradiční novinařina může představovat hrozbu pro propagandu? Existují nějaké jiné stejně či více efektivní metody boje s propagandou?
Problém je v tom, že ti novináři, kteří se skutečně zabývají objektivní nestrannou žurnalistikou, se zkrátka nedostanou do státní televize. A i když se tam náhodou dostanou, budou pouze statisty v jejich spektáklu – já jsem například protivnice toho, aby se vážení novináři a odborníci účastnili talk-show federálních televizních kanálů.
Pochopitelně je těžké bojovat, když nemáte přístup k tak důležitému informačnímu zdroji jako je televize. Nicméně si myslím, že v současném Rusku propaganda na určitou část publika nezabírá a vysvětlila bych to rozvojem internetu a růstem vlivu jednotlivých novinářů.
Máme tu například Navalného – nevím, do jaké míry je možné ho nazývat novinářem, ale každopádně je to veřejný činitel a politik s obrovským mediálním publikem a jeho kanál, na kterém korupčních skandálů mluví i o mnoha dalších věcech, je nepochybně velmi důležitý nástroj informačního vlivu. Máme také Jurije Dudě, který nejen, že dělá výborné rozhovory, ale natáčí také filmy.
Protikorupční aktivista Alexej Navalnyj natáčí videa, která sledují miliony Rusů. EUvsDisinfo v prosinci 2019 psalo o filmu „Jachta. Letadlo. Holka. Zakázaná láska za vaše peníze“, který má doposud přes 5,8 milionu zhlédnutí.
Růst popularity proslulých novinářů bezpochyby vede k větší informovanosti určitého okruhu lidí. Přes to všechno má však dosah internetu svá omezení.
Je tu také otázka věku daného publika, protože na internetu se zpravidla pohybují mladí, ale k volbám aktivně chodí lidé starší generace.
Co se týče dalších metod boje s propagandou, ačkoli to zní paradoxně, dříve či později ona samu sebe vyčerpá. Z toho prostého důvodu, že lidi nemůžou nevěřit svým očím – dívají se na televizi, pak ale svůj pohled obrátí na ulici a v tu chvíli vznikne jistý kontrast.
Vzpomeňte si na Sovětský svaz v 80. letech, kolik tam bylo propagandy, všechna ta státní televize, státní rozhlas a tak dále a nikdo tomu vůbec nevěřil.
Uvědomte si, že propaganda – alespoň tedy v Rusku, situaci v Severní Koreji nechme stranou – velmi silně závisí na tom, co se v životě lidí skutečně odehrává. Žádná propaganda vám nepomůže, jestliže jsou po celé zemi samé fronty a jídlo na příděl – propagandě pak zkrátka nikdo nebude věřit.
Nezávislá média musí dělat ústupky
Po vraždě otce jste opustila Rusko. Od té doby uběhlo pět let. Je z vašeho pohledu v současném Rusku stále nebezpečné kritizovat vládní politiku, státní propagandu a působit jako novinář či aktivista? Nebo se situace nějak změnila?
Změnila se, k horšímu. Moskevský proces (proces s účastníky protestních akcí „Za čestné volby“ z léta 2019, pozn. překl.), kauza Novoje veličije (Nový majestát, mladí aktivisté byli obviněni z vytvoření údajně extremistické organizace chystající státní převrat, pozn. překl.), kauza „Síť“ (soud s mladými antifašistickými aktivisty, obviněnými z údajné přípravy teroristických útoků proti státnímu zřízení, pozn. překl.), odmítnutí zaregistrovat kandidáty voleb, pronásledování jednotlivých novinářů… Situace se mění jenom k horšímu, a mě to vlastně nepřekvapuje.
Nikdy jsem v tomto ohledu nebyla optimistka, už dávno jsem toho názoru, že situace je dost špatná. A po anexi Krymu jsem pochopila, že je to tak strašné, že ani není o čem mluvit, nemůže být ani řeči o tom, že po anexi Krymu se najednou něco změní k lepšímu. Je to samozřejmě veledůležitý politický krok, je to výzva, před kterou Putin a ruská vláda postavili celý svět.
Je jasné, že jestli se nebáli tuto hranici překročit, tak se před nějakými politickými represemi samozřejmě nezastaví. My v nadaci provádíme monitoring politických represí a vidíme, že situace se zásadně zhoršuje, že přicházejí nekonečné vlny nových a nových soudních případů. Ano, nezávislá média se v těchto podmínkách sice snaží nějak fungovat, ale stejně musejí dělat ústupky.
Chystám se více věnovat nadaci
Řekněte nám prosím na závěr několik slov o vašich současných plánech.
Téměř pět let jsem pracovala na kanále RBK, potom stejně tak dlouho na Deutsche Welle a nyní si chci dát pauzu. Protože současně se svým hlavním zaměstnáním jsme s Olgou Šorinovou budovali Nadaci Borise Němcova, od nuly a samy, a to je těžká práce. Tím spíše, že všechno to probíhalo v Německu, takže jsem se musela v přestávkách mezi cestováním a různými veřejnými vystoupeními a dalšími aktivitami také učit německy. Takže si chci teď dát pauzu, abych zjistila, co bych chtěla v oblasti médií dělat dál.
Zaprvé jsem zkrátka neměla čas se nad tím nijak zamyslet, pochopit, jaké mám vůbec nápady, protože jsem měla hlavu neustále zaměstnanou tím, koho pozvat do vysílání příští týden a tak stále dokola – byla jsem sama producentkou svého pořadu.
Zadruhé se situace v mediálním prostoru za těch pět let velmi prudce změnila. Dnes má každý, na koho si vzpomenete, svůj vlastní youtube projekt – vzniklo jich neuvěřitelné množství a všechny vlastně bojují o jedno a to samé publikum.
Za hranice tohoto pomyslného, asi milionového publika se dostalo pár jednotlivců, všichni je známe, je to Navalnyj a Duď. To je všechno, nikomu jinému se to nepodařilo. Takže nehledě na všechny rady ze všech stran o tom, že si mám založit vlastní youtube kanál, se tím teď nechci zabývat jen proto, abych byla pořád vidět.
Zato se teď chci více věnovat nadaci a rozšířit její činnost. Jsme rozhodně pyšní na to, co jsme udělali – i na fórum i na cenu, Němcovovu školu i Němcovovo centrum. Ale toto všechno vyžaduje další rozvoj a mé osobní nasazení.
Zdroj: EU vs Disinfo
