Zdroj: EU vs Disinfo
Kreml a umění ukazovat prstem
Whataboutismus je rétorická technika, při které se mluvčí snaží odvést pozornost od nepříjemné otázky. Oxfordský slovník uvádí u hesla whataboutism následující definici:
Technologie či praxe odpovědi na obvinění či složitou otázku protiobviněním či nastolením jiné otázky.
Tato metoda je velmi populární v prokremelském dezinformačním ekosystému. Ruští vojáci sestřelili civilní letadlo? A co všechna ta letadla, která sestřelily Spojené státy? Východní Ukrajina? A co všechny ty země, do jejichž záležitostí se vměšovaly Spojené státy? V Rusku byly zadrženi demonstranti? A co všechno to policejní násilí v Evropě a tzv. žluté vesty? A co stíhání účastníků pokojných protestů ve Washingtonu z 6. ledna?
V klasické rétorice je tato technika popisována jako jistou verzi logické chyby tu quoque (ty taky), v ruštině sam durak! (to ty jsi blbec!). Tento přístup má kořeny v sovětské rétorické tradici a kremelský dezinformační ekosystém se k této metodě často uchyluje. Web EU vs Disinfo tuto metodu popisoval hned v několika článcích, například zde, zde a zde.
Úhelný kámen Kremlu
Proces zašel již tak daleko, že lze předpokládat, že jej Kreml povýšil na ideologii: národní whataboutismus. Kremelští diplomaté a novináři provládních médií jeden druhému přizvukují a vyhýbají se výměně názorů. Reakce na jakoukoli kritiku Ruska je: „na Západě je to ještě horší“. Reakce na jakýkoli úspěch v zahraničí: „v Rusku to umíme líp“.
Whataboutismus je úhelným kamenem prokremelských narativů. „Soudní systém na Západě je mnohem nemilosrdnější než v Rusku“; „v západních zemích vládnou elity, zatímco v Rusku jsou pravomoci dány národem“; západní země se během pandemie covidu-19 a vládami vyhlášených lockdownů potýkaly s mnohem většími problémy než Rusko“.
Protesty na podporu uvězněného Alexeje Navalného probíhající po celém Rusku? A co protesty proti lockdownům v Německu a Nizozemsku? V prokremelském ekosystému jsou články o kolapsu západního světa zveřejňovány současně hned v několika médiích.
Vláda [Německa], stejně jako Nizozemsko, nemá, zdá se, jiné odpovědi, než propagandu šířenou prostřednictvím velkých médií jako Welt nebo Der Spiegel, kterou straší lidi. Někteří kvůli této propagandě páchají sebevraždy.
Kremelské starosti
V několika prokremelských médiích se objevil článek, ve kterém byly pečlivě zachované dokonce i překlepy. Porovnejte například na odkazech zde a zde. I na nejvyšší politické úrovni se ruští oficiální představitelé vyhýbají odpovědím na otázky o masovém zatýkání pokojných demonstrantů a místo vedení dialogu používají whataboutismus:
Přinesli jsme výběr z článků o tom, jak probíhá zatýkání na pokojných demonstracích a zabraňování pokojným protestům v zemích EU, o tom, jak se chová policie, aby pan Borrell se svou delegací mohl sám odpovědět na mnohé otázky, než je začne pokládat nám.
Oficiální představitelé Kremlu dokonce prohlašují, že EU odmítá na tyto otázky odpovídat.
Žádnou odpověď kromě mlčení jsme nedostali. Zkrátka mlčení, […] žádné argumenty nemají, ani je nemůžou mít.
Uhýbání místo dialogu. Útok místo odpovědi:
Velké znepokojení vyvolává pokračující kampaň pronásledování účastníků tzv. útoku na Kapitol z 6. ledna tohoto roku, stejně jako všech, kteří nesouhlasí s výsledky posledních prezidentských voleb a které americké vládní úřady a jim poslušná média označují za „domácí teroristy“.
Dalším zářným příkladem použití této taktiky jsou výroky Margarity Simonjanové, šéfredaktorky televizní stanice RT a média Sputnik. Mezi Rusy roste nespokojenost s nízkými důchody. Místo vedení diskuse o tom, jak rozvíjet a zdokonalovat důchodový systém, šermuje Simonjanová vášnivě mečem whataboutismu:
S husí kůží si vzpomínáme, jak jsme žili například v roce 1999. To je přece objektivní fakt, zkrátka objektivní fakt. Dneska se říká: „Důchody jsou nízké“. Důchody samozřejmě nízké jsou. Ale jsou mnohem vyšší, nesrovnatelně vyšší, než byly!
Jinými slovy: Důchody jsou nízké? A co devadesátá léta? Nemáte si na co stěžovat!
Pravidlo Kremlu
Whataboutismus, ukazování prstem, Kreml povýšil z laciného rétorického fígle na posedlost, ba umění. Státní média kultivují kulturu křivdy, uraženosti, ve které jsou veškeré kritické poznámky podávány jako útok na základy ruského státu, ruské kultury, ruské existence. Základy kremelského národního whataboutismu jsou formovány pravidly pouličních rvaček:
„Je-li rvačka nevyhnutelná, musíš udeřit první.“
Prokremelská média a jiní přisluhovači Kremlu žijí, spí a pracují podle tohoto pravidla. Vyhýbat se dialogu. Útočit jako první.
Zdroj: EU vs Disinfo
