Zatímco Miloš Zeman hovoří o návratu cenzury a o novodobém „Koniášovi“, jeho pravděpodobný rival v prezidentských volbách Michal Horáček vytvoření specializovaného centra při ministerstvu vnitra, jenž má v kyberprostoru bojovat s dezinformacemi, vítá. Podle jeho názoru, jak jej prezentoval magazínu Dotyk.cz, by podobné týmy měly pracovat i na jiných státních úřadech.
Michal Horáček si je prý jist, že nejrůznější weby s nejasnou vlastnickou i redakční strukturou se pokusí ovlivnit výsledky nadcházejících voleb v Česku.
„Do prezidentských i parlamentních voleb samozřejmě tyto weby zasáhnout mohou. A neobávám se toho, protože jsem si jist, že se to stane. Ostatně nesčetné útoky na svoji osobu zaznamenávám už teď,“ uvádí prezidentský kandidát pro magazín Dotyk.
Potřebujeme skutečně takové centrum? Podle mnohých názorů – nejen prezidenta Zemana – je to nadbytečné či dokonce nebezpečné.
Tento tým, který bude součástí Centra pro boj s terorismem, podle mého mínění nepotřebuje jen Česko. Takové centrum musí vzniknout v každé zemi Severoatlantické aliance a Evropské unie. A takovéto týmy by neměly být jen na ministerstvu vnitra, ale i na dalších strategických resortech, jako je ministerstvo zahraničí, ministerstvo průmyslu nebo třeba ministerstvo práce a sociálních věcí.
Vytvoření týmů specialistů na tuto oblast je to nejmenší, co pro svou bezpečnost můžeme udělat.
Většina lidí si totiž pod slovem válka představí tanky a vojáky v uniformách, ale takhle jednoduché už to dávno není. Žijeme v době hybridních konfliktů, kdy se kromě konvenčních zbraní válčí také dezinformacemi, hackerskými útoky a dalšími prostředky. Proti tomu se musíme umět efektivně bránit. Bohužel totiž nežijeme v ideální mírové době. Skutečné války jsou jen pár kilometrů od našich hranic a projevy hybridního konfliktu jsou už dávno i na našem území a na území našich spojenců.
Nejčastěji se v souvislosti s hybridní válkou mluví o Ruské federaci, ale internet jako zbraň využívá například i Islámský stát, který jeho prostřednictvím získává nové bojovníky. Tyto problémy se těžko vyřeší tak, že tomu budeme nečině přihlížet. Vytvoření týmů specialistů na tuto oblast je to nejmenší, co pro svou bezpečnost můžeme udělat.
Chovancovi úředníci v kyberprostoru
- Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám vzniklo z rozhodnutí ministra vnitra Milana Chovance k 1. lednu letošního roku.
- Má jít o odborné analytické a komunikační pracoviště fungující v rámci současných struktur ministerstva, bez nároku na další peníze ze státního rozpočtu.
- Jeho deklarovaným úkolem je monitorovat hrozby související s vnitřní bezpečnostní státu, kromě jiného i různé dezinformační kampaně.
- Ministerstvo tvrdí, že centrum nebude novým bezpečnostním sborem, ani orgánem činným v trestním řízení, ani zpravodajskou službou, nebude mít „tlačítko na vypínání internetu“, nebude vnucovat lidem pravdu ani provádět cenzuru.
- Centrum prý vzniká po vzoru obdobných analyticko-komunikačních pracovišť, která již dnes existují zejména v Pobaltí nebo třeba ve Velké Británii.
- Ministerstvo prohlašuje, že centrum má jen „upozorňovat na závažné dezinformace a bude směrem k veřejnosti i směrem ke státním institucím poskytovat odborná stanoviska, v nichž bude vycházet z platné ústavy České republiky“.
Vy sám vidíte nějaká nebezpečná dezinformační média, která mohou například zasáhnout i do prezidentských a parlamentních voleb v Česku? Obáváte se toho?
Otázka je, zda to vůbec nazývat médii. Jsou to zkrátka nějaké weby, které šíří po internetu informace s různým stupněm nesmyslnosti. Ta stupnice je značně rozsáhlá – od naprostých nesmyslů typu chemtrails a světovlády iluminátů až po weby, které publikují v podstatě běžný obsah, jen do něj místy včlení nějaký nebezpečný blud. Takových webů jsou tu desítky a přibývají nové a nové.
Do prezidentských i parlamentních voleb samozřejmě tyto weby zasáhnout mohou. A neobávám se toho, protože jsem si jist, že se to stane. Ostatně nesčetné útoky na svoji osobu zaznamenávám už teď. Bránit se proti tomu mohu jen naprostou transparentností. Na svém webu jsem o sobě zveřejnil všechno, co bylo možné. Takže když se o mně objeví nějaká pomluva, může si kdokoli s připojením k internetu ověřit, jestli se zakládá na pravdě.
Má to ale být nějaký úřad, kdo bojuje proti lžím? Nehrozí skutečně, že se vrátíme do doby před rokem 1989, kdy tu byla cenzura?
V případě dezinformací vidím cestu jednak v okamžité reakci v podobě soustavného vyvracení konkrétních lživých tvrzení, k čemuž může vznikající tým dobře posloužit. Mnohem důležitější je ale systematické zvyšování mediální gramotnosti v celé společnosti, posilování kritického myšlení a schopnosti pracovat s informacemi. Začít by s tím měli už studenti na školách při psaní seminárních prací.
U sebevědomé a vzdělané společnosti zvyklé na práci s informacemi nemají dezinformační kampaně šanci.
Kvalitě zdrojů by měla být věnována mimořádná pozornost. Dávno neplatí, že co je psáno, to je dáno. Je potřeba, aby si lidé začali všímat, jestli je článek nějak smysluplně zdrojovaný, jestli se pod něj někdo podepsal a jestli je třeba na webu, u kterého lze určit majitele, vydavatele a další relevantní osoby. U sebevědomé a vzdělané společnosti zvyklé na práci s informacemi nemají dezinformační kampaně šanci.
A strašení cenzurou je naprosto mimo realitu. Nikdo nechce vypínat internet, začerňovat články v novinách nebo něco podobného. Činnost tohoto týmu bude spočívat v upozorňování na dezinformace, jejich vyvracení a poukazování na faktické nesmysly. Kvalitní zpravodajský text poznáte mimo jiné podle toho, že je dobře vyzdrojovaný. A činnost diskutovaného týmu si představuji tak, že se vedle nesmyslného textu postaví soubor faktických a ověřitelných argumentů, které poukážou na to, proč je původní text nesmyslný.
Autor: Jiří Pšenička, pro Dotyk
