Zdroj: Оleksandr Laščenko pro Krym.Realii
Rusko plánuje do roku 2024 navýšit financování kultury na Krymu o 836 milionů rublů na celkové číslo 27 miliard 442 milionů rublů. Informují o tom RIA Novosti Krym. Značná část těchto prostředků bude přitom v roce 2021 věnována na stavbu Krymského státního centra dětského divadelního umění v Simferopolu.
Toto centrum mělo být postaveno na místě dříve zbouraného loutkového divadla v centru města a pronajato již v roce 2020, ale termíny jsou stále posouvány kvůli zpoždění s přestavbou. O tom, na co jdou ruské federální peníze v kulturní sféře Krymu a jak současné financování koreluje s ukrajinskou politikou před rokem 2014, si ve vysílání Rádia Krym.Realii povídal moderátor Oleksandr Laščenko s krymským aktivistou Edemem Dudakovem, zástupcem generálního ředitele Ukrajinského institutu Alimem Alijevem a režisérkou z divadla PostPlay Halynou Džykajevovou.
Jak se podle vás, Edeme, změnila kulturní politika na Krymu po roce 2014? Jak k ní Rusko přistupuje?
Před rokem 2014 byl kulturní prostor na Krymu mnohonárodnostní, ale teď všechno zcela ovládl „ruský svět“.
– Edem Dudakov
Dudakov: Pokud se podíváme pouze na financování, tak to je samozřejmě v pořádku. Rozdíl je v tom, že před rokem 2014 byl kulturní prostor na Krymu mnohonárodnostní, ale teď všechno zcela ovládl „ruský svět“. Všechno, co se staví, všechno, co se podniká, patří do tohoto světa. Krymskotatarská kultura je například financována mnohem lépe než dřív, ale ocitla se v rezervaci a z krymskotatarského národa se stalо uzavřené společenství.
Jak se to projevuje?
Dudakov: Na začátku roku jsem byl na akci Ministerstva kultury na počest 80. narozenin umělkyně Zaremy Trasinovové a celá událost probíhala v ruštině. Moderátor byl přitom Krymský Tatar, ale já jsem v něm krajana ani nepoznal. Kulturu nemůžete rozvíjet, pokud existuje jenom v nějakých střediscích, rezervacích. Krymskotatarský nebo ukrajinský kulturní prostor na Krymu neexistuje. Jestliže jsme dřív měli, obrazně řečeno, duhu, tak teď máme jednu stejnou barvu. Všechno ostatní jsou jen takové záhonky.
Podle výroků ruských úředníků na Krymu a podle federálních ruských pořadů se může zdát, že stát podporuje kultury různých národů na poloostrově.
Jediné, co máme, je divadýlko s tanečky a písničkami, ať přijede jakákoli delegace, hned jí představí ukrajinské a krymskotatarské hudebně-taneční soubory. To ale není kultura!
Edem Dudakov
Dudakov: Poblíž Rady ministrů můžete vidět plakát uměleckého souboru Qırım a ukrajinského pěveckého a tanečního souboru. Takže vizuálně se něco děje, ale je to tentýž mýtus jako ten o „družbě národů“ na pozadí deportace Krymských Tatarů. I přes investování spousty peněz se nic nerozvíjí. Jediné, co máme, je divadýlko s tanečky a písničkami. Ať přijede jakákoli delegace, hned jí představí ukrajinské a krymskotatarské hudebně-taneční soubory. To ale není kultura! Je to, jako by vylezli z rezervace, vystoupili a zase zalezli zpátky.
Děkujeme za váš názor. Alime, vy se snažíte rozvíjet krymskotatarskou kulturu už v Kyjevě, různými způsoby zviditelňujete poloostrov v ukrajinské kulturní sféře. Jak na vás takto zdálky tato sféra na dočasně okupovaném Krymu působí?
Propaganda a manipulace jsou základem kulturní politiky i politiky paměti.
Alim Alijev
Alijev: Jsem přesvědčen, že jedním ze základních cílů Ruska je udělat z Krymu plnohodnotný ruský region. Když se podíváme, kolik Moskva utrácí peněz za tak zvanou výchovu k vlastenectví, jsou to miliardy rublů, obrovské sumy. Propaganda a manipulace jsou základem kulturní politiky i politiky paměti. Přepisují se učebnice, dochází ke zmatení pojmů, zároveň vznikají pěvecko-taneční soubory, které vystupují v ukrajinštině i v krymské tatarštině, vydávají se noviny, které mají ukázat loajalitu původního obyvatelstva Krymu k ruské moci. Rusko také metodicky pracuje s mladou generací – vezměme si například Mladou armádu (Junarmija) ve školách.
A jak to bylo před rokem 2014?
Alijev: Na Krymu se i tehdy prosazovala zejména ruská kultura, byl to naprosto postsovětský narativ: tábor Artěk, Vlaštovčí hnízdo, „kateřinské stezky“ a tak dále. Z krymskotatarského kulturního narativu zbyl jenom Chánský palác, a to jenom díky Alexandru Puškinovi a jeho básni Bachčisarajská fontána o tzv Fontáně slz. Ukrajinský kulturní narativ na Krymu prakticky neexistoval, stejně jako neexistovalo ponětí o tom, že humanitní politika je jedním z nejdůležitější prvků harmonizace společnosti.
Tyto perspektivní otázky musíme mimochodem začít řešit hned, zítra už může být pozdě. Musíme posilovat kulturní a vzdělávací instituce pro Krym zde, na pevninské Ukrajině.
Děkujeme. Halyno, co můžete říct o financování kultury na Krymu před rokem 2014 a poté?
Rusko si v rámci svých cílů vede úspěšně. Utváří si potřebného občana skrze dobře financovanou kulturu.
Halyna Džykajevová
Džykajevová: Před rokem 2014 bylo financování bezpochyby nedostačující. To se mimochodem týkalo i všeho ostatního na Krymu. Pokud byly vůbec nějaké peníze vyčleňovány například na divadla, pak stejně většinou přes osobní kontakty, na státní úrovni byla kultura vždycky na posledním místě. Ohledně ruského financování bych chtěla zmínit jednu maličkost. Když jsem v červnu 2014 byla na Krymu, FSB mi prostřednictvím spolupráce s federální agenturou Rosmolodež nabídla peníze výměnou za svědčení proti tak zvané Sencovově skupině. S příchodem Ruska to funguje takto.
Vše definuje politika státu. Jsem samozřejmě ráda, že se nyní na Krymu pořádá spousta festivalů, že dostávají dotace, ale v této situaci bych chtěla, aby i ukrajinští státníci začali vnímat kulturu jako nástroj formující občana. Rusko toto chápe a v rámci svých cílů si vede úspěšně. Utváří si potřebného občana skrze dobře financovanou kulturu.
Zdroj: Оleksandr Laščenko pro Krym.Realii
Text připravil Vladislav Lencev.
Ruská anexe Krymu
V únoru roku 2014 se na Krymu objevili ozbrojení vojáci v neoznačených uniformách, kteří obsadili budovu Nejvyšší rady Autonomní republiky Krym, Rady ministrů Autonomní republiky Krym, simferopolské letiště, Kerčskou trajektovou přepravu aj. strategické objekty a také blokovali akce ukrajinských armádních jednotek. Ruské úřady zpočátku odmítaly přiznat, že tito ozbrojenci jsou vojáky ruské armády. Později ruský prezident Vladimir Putin příslušnost těchto vojáků k regulérní ruské armádě přiznal.
16. března 2014 došlo na území Krymu a Sevastopolu k nikým neuznanému referendu o statusu poloostrova, na základě jehož výsledků Rusko připojilo Krym ke svému území. Ani Ukrajina, ani Evropská unie, ani USA výsledky tohoto referenda neuznaly. Ruský prezident Vladimir Putin 18. března oznámil o připojení Krymu k Rusku.
Mezinárodní organizace prohlásily okupaci a anexi Krymu za nezákonnou a kroky Ruska odsoudily. Západní země zavedly vůči Rusku ekonomické sankce. Rusko anexi Krymu popírá, označuje ji za „obnovu historické spravedlnosti“. Nejvyšší rada Ukrajiny za oficiální počátek dočasné okupace Krymu a Sevastopolu prohlásila datum 20. února 2014.
