S finskou investigativní novinářkou Jessikkou Aroovou o tom, proč se začala zabývat proruskými informačními trolly, a o tom, co ji poté začalo potkávat.
Jessikka Aroová z digitální sekce finské veřejnoprávní společnosti Yle poznala, jaké důsledky může mít pro žurnalistu to, když začne šťourat do dezinformačních metod kremelského režimu.
LN Proč jste se prokremelským zpravodajstvím vlastně začala zabývat?
O Rusko jsem se zajímala už od dětství. Poslouchala jsem příběhy své babičky, která se musela evakuovat kvůli ruské invazi do Finska. Později jsem se začala učit rusky. Na univerzitě jsem odjela do Ruska na novinářskou stáž a studovala v Moskvě. V roce 2008, když byla napadena Gruzie, jsem pracovala v zahraniční redakci deníku Helsingin Sanomat.
Už tehdy jsem si všimla, že se šíří hodně dezinformací a kybernetické útoky proti Gruzii. Nikdy dříve jsem nic takového neviděla, proto jsem se tím začala zabývat ve své diplomové práci. Byla o tom, jak mohou novináři, kteří píší o zahraniční politice, rozpoznat propagandu ve válečném zpravodajství. Zaměřila jsem se na válku v Gruzii, okolo níž bylo tolik nepravdivých zpráv, že bylo těžké říci kdo, kdy a co udělal.
Poté, co začaly eskalovat události na Ukrajině a Rusko tam zahájilo agresi, jsem si všimla podobných věcí jako v Gruzii. Opět se objevilo množství dezinformací. A pak jsem si přečetla, že existují továrny trollů. Ten nápad mi připadal šílený a vnímala jsem jej jako tak velkou hrozbu pro svobodu projevu, že jsem si na to chtěla pořádně posvítit.
LN Proruskými internetovými trolly jste se začala intenzivně zabývat na podzim 2014. Byli už tehdy ve finské společnosti velkým tématem?
Ještě tak velkým ne. Zkombinovala jsem tehdy útržky informací o ruskojazyčných komentářích trollů na sociálních médiích a jejich továrnách a podívala se, co o tom bylo napsáno v zahraničí. Zjistila jsem, že The Guardian obdržel desetitisíce proruských komentářů ke každé zprávě, kterou napsali o Ukrajině. V září 2014 jsem ve svém článku oslovila Finy, aby se podělili o své zkušenosti a znalosti. Trolly jsem definovala jako agresivní, anonymní šiřitele prokremelské propagandy na sociálních médiích a internetu. Požádala jsem lidi, aby mi tento nový fenomén pomohli prošetřit. A speciálně jsem jim řekla: Nejmenujte jednotlivce, zabývám se celkovým obrazem.
LN Co z průzkumu vyplynulo?
Především jsem dostala od finských občanů velmi mnoho odpovědí. Hovořila jsem také s řadou expertů a moderátorů internetových diskuzí v médiích. Celkem jsem posbírala na dvě stovky příběhů o trollech ovlivňujících různá fóra, která Finové navštěvují. Existuje anglicko- a ruskojazyčný trolling, ale i propaganda ve finštině. Identické texty se kopírují na různé stránky. V příspěvcích se překrucuje finská historie a ruské aktivity na Ukrajině jsou prezentovány jako legitimní a legální. Zástupci ukrajinské vlády bývají označováni za fašisty a nacisty.
Trollové také šíří na Twitteru a Facebooku nadávky. Jak jsem zjistila, jedním ze zdrojů této aktivity byla i ruská ambasáda v Helsinkách. Na svém účtu na sociálních médiích retweetovali anonymní zdroje trollů, šířili obrázky civilních obětí na Ukrajině a mazali kritické tweety Finů.
Ukázalo se také, že někteří lidé byli touhle propagandou silně zasaženi. Poté, co jim trollové vyhrožovali, přestali na síti komentovat ruské záležitosti. Vyděsilo je to, byli umlčeni. Jiní ztratili přehled o tom, co je a co není pravda, nebo dokonce sami začali ruskou propagandu šířit. Dobrou zprávou nicméně bylo, že další poznali, jak trollové pracují a nenechali se jimi nijak negativně ovlivnit.
LN Sama ovšem přiznáváte, že chybí konkrétní důkaz o tom, že tito trollové jsou instruováni a placeni z Moskvy…
Takový důkaz, třeba v podobě Putinem podepsaného dokumentu, chybí. Jediné stopy, které máme, vedou k někomu, kdo tyto operace kryje. Jako v případě petrohradské továrny trollů, která se prezentuje jako normální zpravodajská agentura. Údajně patří vlasteneckému podnikateli. Ale ten samý podnikatel má spojení s Kremlem.
LN Tématu této „továrny“ jste se intenzivně věnovala, dokonce jste se ji snažila navštívit. Co jste zjistila?
Říkají jí zpravodajská agentura, oficiální název zní Internet Research Center. Zvenčí nejsou žádné informační tabule, není zřejmé, jaké společnosti uvnitř sídlí. Má silnou ochranku. V inzerátech na internetu agentura hledá specialisty na sociální média a copywritery, kteří umí vyrábět internetový obsah a jsou ochotní pracovat ve dvanáctihodinových směnách. Řadu zaměstnanců jsme se pokusili oslovit, ovšem bylo jasné, že mají přísně zakázáno o čemkoli mluvit. Všechny informace o tom, jak taková továrna funguje, vynesla ven ruská novinářka, která se tam nechala zaměstnat. Na internetu lze najít i spoustu dalších příběhů bývalých trollů. Množství e-mailů, které si vyměňovali jejich zaměstnavatelé, odhalili také hackeři. Není pochyb, co se v budově děje. Když jsem ji zvenčí fotila, vyšel pracovník ochranky a začal mi vyhrožovat policií. Řekl mi: Nevidíte, že tohle je vládní objekt? Nedobrovolně tím odhalil důležitou informaci.
LN Jaké jsou hlavní pracovní postupy takové továrny?
V budově jsou různé druhy zaměstnanců. Někteří vyrábějí zprávy, které údajně pocházejí z Ukrajiny, ale ve skutečnosti vznikají v Petrohradě. Produkují falešné zpravodajské stránky s falešnými zprávami. Další vytvářejí komentáře pod nepravými profily na Facebooku. Denně jich musejí vyprodukovat přes sto. Reagují i na sebe navzájem. Každé ráno dostávají témata, o nichž mají psát. V továrně také produkují memy, které často zobrazují západní vůdce jako fašisty. Témata se každý den mění. Šíří to, co je v zájmu ruského prezidentského režimu.
LN Je pro Rusko důležité šířit vlastní pohled na svět, anebo mu stačí, když pouze zpochybní ty ostatní?
Zdá se, že se hodí vše, co vytváří chaos, zmatek a rozpory na Západě a v zemích, které Rusko vykresluje jako své nejhorší nepřátele.
LN Jak úspěšná je ruská propaganda ve Finsku?
Když poslouchám příběhy odjinud, zejména z východní Evropy, kde máte o tolik více ruského vlivu, zdá se, že Finsko ještě není tak moc zasaženo. Nicméně: naše veřejná debata je výsledkem desetiletí psychologického tlaku, který na nás byl vyvíjen. Starý pojem finlandizace stále platí. Ve Finsku se v průběhu desetiletí totiž rozvinula obava mluvit o Rusku. Politici připomínají, že s ním musíme ekonomicky spolupracovat, proto je třeba si dávat pozor na to, co říkáme. Takže ovlivnění jsme – přemýšlíme, co Rusko udělá, pokud my řekneme to či ono. Ale teď se veřejná debata ve Finsku ozdravuje.
LN Soustřeďuje se podle vás Rusko jen na určité země?
V tuto chvíli zaznamenáváme masivní útoky trollů a hackerů na Spojené státy. Skutečně manipulují tamními prezidentskými volbami. USA dokonce vyhlásily, že budou podnikat kybernetická protiopatření. Ale různé trollí akce probíhají po celém světě. Já osobně vím nejvíc o Evropě a Spojených státech, kde se Rusové snaží propašovat své příběhy do běžných médií, používají trolly, své vlivné agenty, provádějí kybernetické aktivity.
LN Zmiňovala jste, že USA plánují protiopatření. Myslíte si, že podobné propagandě lze čelit na národní úrovni, nebo je nutná například celoevropská spolupráce?
Je dobré, když funguje obojí. Existuje kooperace v rámci EU, která má nyní projekt na to, aby každý týden byly odhalovány ruské dezinformace. Národní státy však vědí nejlépe, jaké informační operace na ně směřují. Například Finsko není členem NATO a Rusko nechce, aby se jím stalo. Proto k nám šíří značnou propagandu proti NATO. Pokud u nás někdo mluví o možném členství, dostává výhrůžné zprávy.
LN Jak lze podobné propagandě nejlépe čelit?
Z mého pohledu novinářky je nejlepší odpovědí dobrá, kritická a investigativní žurnalistika. Všechny propagandistické zdroje by měly být odhaleny a vyneseny na denní světlo. Mělo by se zjistit, jak jsou financované a jak působí.
S ruskými tématy je ovšem třeba lépe nakládat i v každodenní novinářské práci. Není v pořádku to, že všechna prohlášení ruského prezidenta pronikají do médií a každý je nekriticky a bez ověření faktů opakuje. A nejen to: i naši politici umějí lhát a často to dělají. I oni by měli být odhaleni. Přála bych si, abychom pro kvalitní žurnalistickou práci měli více zdrojů. Jsme v přední linii, jsme ochránci pravdy. Propagandisté se nás hodně snaží ovlivnit.
LN Říkáte, že jste v přední linii. V minulosti jste čelila výhrůžkám. Co vás znepokojilo nejvíc?
Právě probíhá velké vyšetřování stalkingu, kterému jsem byla vystavena. Policie mi sdělila, že mají podezření, že někdo zevnitř Yle, zaměstnanec, hlavnímu pronásledovateli pomáhal. Že předával informace o tom, kde se pohybuji, a o mých pracovních úkolech hlavnímu podezřelému v mém případu. Tento muž pracuje pro dvě různé ruské organizace, konkrétně Russian Institute for Strategic Studies (RISI), který vede bývalý důstojník KGB, a mezinárodní propagandistickou organizaci World Without Nazism, která prohlašuje, že potírá nacismus ve světě, ale ve skutečnosti dělá spíše opak a šíří proruskou propagandu.
LN Snažili se o vás záměrně šířit nepravdivé informace?
Ano, například, že jsem známá spolupracovnice amerických a pobaltských tajných služeb. Snažili semě označit za agenta, což je stará sovětská metoda. Tvrdili, že jsem kriminálník, dealer, konzument drog a trpím schizofrenií. Proruský aktivista Johan Bäckman si vyžádal mé staré soudní spisy a přišel na to, že jsem v roce 2004, když jsem byla velmi mladá, dostala pokutu 300 eur za užívání drog. Finská webová stránka, která publikuje falešné zprávy, dokonce zcela ilegálně zveřejnila kopie mých lékařských záznamů včetně toho, kde jsem byla na začátku nultých let na léčení. Když jsem se začala zabývat trolly, začali oni zkoumat mě.
LN Ovlivnilo to nějak váš pracovní nebo soukromý život?
Samozřejmě, chvílemi jsem byla vyděšená. Ale znám ruskou strategii reflexivní kontroly. Znamená, že se snaží použít vaše vlastní pocity proti vám. Jejich cílem je, abyste přestali o Rusku informovat. Snaží se, abyste se cítili nepříjemně. Rozumím tomu, o co se snaží, ale jsem profesionál. Minimálně ve Finsku novinářská etika říká, že se nesmím při svých rozhodnutích nechat ovlivňovat zvenčí. Nepřestala jsem s tím, naopak se snažím dělat víc.
LN Litovala jste někdy, že jste se do tématu vůbec pustila?
Ne. A pozitivní zpráva je, že se propagandisté a aktivističtí trollové, kteří propagandu šířili pod svými jmény, dostali pod veřejný dohled. Každý si na ně dává pozor a více si všímá jejich aktivit. Ve skutečnosti odhalili mnoho cenných informací o ruském vedení informační a psychologické války a jejích metodách. Můj případ otevřel oči nejen Finům, ale i mnoha lidem v zahraničí, kde se o něm hodně mluvilo. Říkám si: klidně mě pronásledujte. Já to zvládnu a prostě všechno zveřejním. Mám velkou podporu ze strany finské veřejnosti. Mám povinnost říkat pravdu. A to také dělám.
LN Jak odlišit objektivní zprávy od propagandy?
Je dobré se podívat na zdroj informace, která je ve zprávě obsažena. Je ze skutečného výzkumného ústavu, nebo z podivného? Je tam zdroj vůbec uveden? Je pod příběhem jméno autora? Jaký je název média nebo takzvaného média? Ve Finsku například máme dezinformační internetové stránky šířící nenávist a proruskou propagandu. Podívejte se také na jazyk – je neutrální a faktický, anebo hodnotící a propagandistický? Také je dobré se vzdělávat a sledovat více kvalitních zdrojů informací současně.
Jessikka Aroová. Narodila se roku 1980. Investigativní reportérka finské veřejnoprávní společnosti Yle, pracuje pro její digitální větev Kioski. Tematicky se zaměřuje na Rusko, informační války, extremismus a bezpečnostní otázky. Za zveřejnění svých článků o ruské propagandě, zejména takzvané továrně trollů v Petrohradě, letos získala prestižní novinářskou Cenu Gerarda Bonniera.
Autor: Zuzana Lizcová (AMO)
Rozhovor vyšel 5. listopadu 2016 v sobotní tištěné příloze Lidových novin Orientace. Na webu StopFake byl článek zveřejněn se souhlasem redakce.
