Zdroj: Jurij Bešidskij pro The Insider
Ústřední monolog nedělního pořadu Vesti nedeli (Zprávy týdne) věnoval moderátor Dmitrij Kiseljov reakci Západu na únos irského civilního letadla běloruskými silovými složkami. Západní reakcí byl pobouřen do té míry, že označil západní země za „cvokhaus“ a Rusko za „ostrov normálnosti“:
„Západní agendě za poslední týden dominovala dvě témata: nečekané přistání letadla Ryanair v Bělorusku a výročí zabití černošského narkomana a zločince George Floyda policistou v USA. Obě události byly prezentovány jako mimořádně důležité, dokonce důležitější než všechno ostatní. První událost, s letadlem, umožňuje zvýšit stupeň nenávisti vůči Bělorusku, a dokonce Rusku. A to je z nějakého důvodu potřeba. Druhá událost, výročí Floyda, umožňuje upevnit nový rasismus, který má na mušce především bílého muže. Muže proto, že bílé ženy mají polehčující okolnost: můžou být ‚pronásledovány‘ jako ženy.
Nenávist vůči Bělorusku a Rusku – zde jsme prakticky na jedné lodi – můžeme vysvětlit tím, že naše země nepodléhají šílenství Západu (Ameriky a Evropy), který se vydal na cestu odmítnutí své tradiční kultury: od gay průvodů a záliby ve změně pohlaví až po boření pomníků otců zakladatelů a lhostejnosti vůči vzestupu nacismu na Ukrajině. My jsme jiní. A v tomto smyslu jsme Západu cizí. Jsme příliš normální na takovéhle výstřelky. Oni nás chtějí převychovávat a my se jim nejen bráníme, ale také se jim smějeme. Je jasné, že je to štve. Proto se mstí a vymýšlejí si další a další záminky.
Když se pomsta v podobě sankcí ukáže jako nepříliš účinná, snaží se vymyslet něco ještě šílenějšího. Ve výsledku si škodí, ale ve svém bezmocném hněvu se už nemůžou zastavit.“
Jako argumenty pro tato tvrzení si Kiseljov vzal na pomoc toto:
„Když se nad tím zamyslíme, Evropané se na otázce Nord Stream 2 vážně neshodnou. Levné a čisté palivo od spolehlivého dodavatele – zdánlivě samozřejmá věc. Rusko takto Evropě dodává plyn již více než půl století. Ale teď se v tom všem kolem tolik zamotali, že se všichni rozhádali. Absurdní! Kde je ona pověstná evropská racionalita?“
Názory Evropanů na tento projekt se skutečně rozcházejí. Jedni, jako například současná německá vláda, upřednostňují hospodářské výhody a projekt podporují. Jiní dávají přednost strategickému myšlení: nelíbí se jim, že by se evropský energetický sektor mohl stát závislým na dodávkách z Ruska. Jestli však tento příklad ještě má něco společného s realitou (němečtí příznivci projektu skutečně mají nějaké racionální argumenty), tak dále už Kiseljov přechází k čirým fantasmagoriím:
„Evropská elita se definitivně rozešla se zdravým rozumem v roce 2014, abychom byli přesní. Nejdřív podpořila krvavý státní převrat na Ukrajině a výměnu vládní moci s pomocí Molotovových koktejlů, dovezených odstřelovačů a střílení do lidí prohlásila za demokracii, a poté naopak nepodpořila a za demokracii neprohlásila referendum na Krymu. A začátek občanské války proti Donbasu je pro Evropu také demokracie?“
„Krvavý převrat“ stál podle odhadů ukrajinského ministerstva vnitra život 19 nebo 20 strážců zákona, přičemž smrt dvou z nich s revolučními událostmi nejspíše nesouvisí: dva inspektory dopravní policie zastřelil pasažér automobilu, který policisté zastavili na cestě ven z Kyjeva; jde nejspíš o samostatný kriminální případ. Ve stejné době zároveň zemřelo rukou strážců zákona a příznivců režimu 104 účastníků Euromajdanu, známých jako Nebeská setnina (Nebesna sotňa). První oběti z řad policistů byly zaznamenány 18. února 2014; v té době již zemřelo deset stoupenců Majdanu.
Co se týče „dovezených odstřelovačů“, zde má Kiseljov nejspíš na mysli verzi příběhu o provokátorech z Gruzie, kteří stříleli po obou stranách konfliktu. Hlavním argumentem na podporu této verze byly výpovědi samotných „gruzínských odstřelovačů“, které, jak již dříve The Insider psal, se ukázaly jako lživé.
Tak zvané referendum na Krymu 16. března 2014 se konalo pod kontrolou ruských vojáků, kteří předtím poloostrov okupovali. V roce 2018 se Vladimir Putin na tiskové konferenci po schůzce s Donaldem Trumpem podřekl, že referendum bylo organizováno Ruskem, následně byl jeho výrok na oficiálních internetových stránkách upraven. Kiseljov však zřejmě právě takové akce na území cizího státu považuje za demokracii. S Kiseljovovým rozhořčením ohledně začátku občanské války na východě Ukrajiny ovšem můžeme souhlasit. Fakticky válka začala obsazením několika měst ozbrojenými skupinami samozvaných „lidových republik“.
„Nebo si vezměme nový zákon, který nedávno předložil prezident Zelenskyj jako urgentní, „O původních národech Ukrajiny“. To je větší síla než Mein Kampf (v Rusku zakázaný). V něm [zákonu] se lidi dělí na tři kategorie: Ukrajinci, původní národy a další. Všichni mají různá práva. Rusové podle zákona nejsou původní národ Ukrajiny, protože mají svůj státní útvar za hranicemi Ukrajiny. Podle tohoto principu nejsou původními národy ani Maďaři, Poláci, Rumuni a Řekové, i když se na území současné Ukrajiny usídlili dávno před vznikem samotné Ukrajiny. Ten zákon je napsaný tak, že nemá daleko k měření rozměrů lebky. Je snad sám Zelenskyj představitel původního národa Ukrajiny? Není. Takže etničtí Ukrajinci jsou nejvyšší kasta. Další původní národy jsou Krymští Tataři, Karaimové a Krymčakové a teprve potom další: Rusové, Bělorusové, Moldavani, Židé… Absurdní, nesmyslné.“
Ano, je to absurdní a nesmyslné. Protože původním obyvatelstvem se podle Velké ruské encyklopedie práva z roku 2010 rozumí národy, které žily na svých územích před příchodem osadníků z jiných oblastí. Krymští Tataři, Krymčakové a Karaimové skutečně žili na Krymu mnohem dříve, než se tam usadili předkové současných Ukrajinců a Rusů. Ostatní národy Ukrajiny, včetně Rusů, Židů, Maďarů a Rumunů, si tento status mohou nárokovat jen stěží: Rusové jsou stejně jako Ukrajinci potomky východoslovanského etnika, které ve středověku osidlovalo území dnešní Ukrajiny.
Smyslem ukrajinského zákona o původních národech není to, aby jim byly přiznány nějaké výhody oproti všem ostatním, ale aby jejich postavení bylo v souladu s Deklarací OSN o právech původních obyvatel (UNDRIP), která zaručuje jejich rovnoprávnost s ostatními národy a utvrzuje jejich právo na zachování jazyka, národní kultury a zvyků, na sebeurčení, autonomii a samosprávu.
„Ale Evropa má pro toto všechno pochopení. Tam tomu tleskají. Proč? Protože to převádí jejich pozornost do jakéhosi virtuálního, neexistujícího světa, kde může být hlavní zprávou přistání letadla společnosti Ryanair v Bělorusku. Kde můžete přehlédnout zrušení tří opozičních televizních kanálů na Ukrajině. Kde můžete vybírat daň z příjmu od vlastních důchodců. Kde je Floydovo výročí v evropských televizních zprávách důležitější než krach očkovacích plánů a dramatický hospodářský pokles již druhý rok po sobě. Ve zpravodajství se této technice říká odvedení pozornosti k bezvýznamnému objektu.“
Když v únoru 2021 na základě dekretu prezidenta Zelenského bylo na Ukrajině zastaveno vysílání televizních kanálů 112 Ukrajina, NewsOne a ZIK, informovala o tom všechna přední evropská média; situaci kolem kanálů se věnovaly nejen zpravodajské relace, ale i analytické články či reportáže. Kiseljov by si zřejmě přál, aby únorová zpráva zůstala v centru pozornosti evropských médií i na konci května, ale v tomto případě by Evropa skutečně připomínala, jak on sám říká, „cvokhaus“.
Pokles ekonomiky v důsledku pandemie koronaviru nikdo neskrývá, ale v posledních týdnech se na toto téma neobjevila žádná nová zpráva. Zpoždění ve vakcinaci oproti původním cílům je rovněž zpráva z počátku roku a o tomto tématu se tehdy napsalo a namluvilo hodně. V dubnu se objevily zprávy, že počáteční zpoždění se pomalu dohání. Podle údajů společnosti Google bylo ke konci května alespoň jednou dávkou vakcíny v Německu očkováno 43,6 % populace a 17,6 % bylo naočkováno kompletně. Ve Francii to bylo 37,8 % a 16,4 %. V Itálii to bylo 38,4 % a 19,7 %. V Lotyšsku, které zaostává za standardy EU, to bylo 25,5 % a 13,3 %. Pro srovnání, v Rusku – „ostrově normálnosti“ – to bylo 11,4 % a 8,3 % (zajímavé je, že ruská verze Googlu ukazuje údaje pro Rusko v absolutních hodnotách, ale ne v procentech z celkové populace, i když to není těžké spočítat).
Důchody v některých zemích EU, například ve Finsku a Německu, skutečně podléhají zdanění. Průměrný důchod ve Finsku činí 1632 eur (146 390 rublů podle aktuálního kurzu) měsíčně. V Německu jsou zdaněny příjmy těch důchodců, kteří vydělávají více než 6 300 eur ročně (podle směnného kurzu 47 093 rublů měsíčně). Pro srovnání, v Rusku činí průměrný důchod 15 174 rublů měsíčně. V tomto světle vypadá Kiseljovův soucit s nešťastnými evropskými důchodci, kteří musí platit daně, poněkud podivně a podobá se právě odvedení pozornosti k bezvýznamnému objektu, které sám zmiňuje.
„Podívejte se, tady se zřítilo letadlo v Bělorusku, a to, že francouzská armáda napsala už tři dopisy varující před občanskou válkou, se nepočítá. Do francouzských prezidentských voleb zbývá necelý rok a Marine Le Penová už už vystrkává Macrona z křesla. Podle jarních průzkumů má 46–47 % Francouzů ve druhém kole v plánu volit Le Penovou.“
A opět zde máme podiv nad tím, že se Západ zajímá o incident s letadlem společnosti Ryanair více než o staré zprávy. O tom, že měla Marine Le Penová v průzkumech 48 % média informovala v lednu a v březnu; v poslední době nedošlo k žádným velkým změnám v postavení uchazečů o nejvyšší úřad. Zdaleka však nejde o senzaci: všechny průzkumy ukazují, že kdyby se hlasovalo nyní, Le Penová by se v prvním kole umístila na prvním místě, ale ve druhém by s Macronem prohrála.
„Ale to nevadí, mezi hlavními zprávami jsou Bělorusko a Floyd. Macron už nabízí běloruské domácí puťce, která prohrála volby, Světlaně Tichanovské, že ji vezme s sebou na setkání G7. Francouzi mu vzkazují, že když už má tak rád opozici, ať na summit pozve i zástupce tzv. žlutých vest: ‚Skvělá iniciativa! Tak hned pozvi na příští summit G7 žluté vesty, aby reprezentovaly Francii. Copak, ty nesouhlasíš?‘; ‚Tak ať G7 pozve na summit místo Macrona Marine Le Penovou a Melanchona. Měli bychom přece dát hlas i opozici‘.“
Vtipkování Francouzů o reprezentaci „žlutých vest“ na summitu G7 je oblíbeným trikem propagandistů z agentury Rossija segodňa, v jejímž čele stojí Kiseljov: když je obtížné najít v západních médiích články týkající se postoje Ruska, uchylují se ke komentářům neznámých (a bůhví, jestli vůbec existujících) čtenářů. Konkrétně uštěpačný komentář „Skvělá iniciativa, Manu! Tak hned pozvi na příští zasedání G7 taky žluté vesty, jo? Aby ony reprezentovaly Francii. Copak, ty nesouhlasíš?“ napsal na stránkách deníku Le Figaro kdosi s přezdívkou Ca18. Vyloženě názor, který má váhu a zaslouží si být v hlavních zprávách, jen co je pravda. Háček je v tom, že Cichanouská není z pohledu Macrona a EU opoziční kandidátkou, která prohrála volby, ale faktickou vítězkou voleb, která byla nezákonně odstavena od moci.
Kiseljov svůj monolog uzavírá touto tirádou:
„Nuže, mají tam podivné plány. Ale co s tím máme společného my? Dnešní Rusko je ostrovem normálnosti, pokud se na něj podíváte ze západního cvokhausu. Má samozřejmě svoje potíže, ale zato má zdravý kulturní základ.“
Jestli to, o čem mluví Kiseljov, má být kulturní základ „ostrova normálnosti“, pak se nabízí otázka, kde je vlastně ten „cvokhaus“.
Zdroj: Jurij Bešidskij pro The Insider
