Jsme v nevyhlášené válce informací, na kterou jsme nebyli připraveni. Jak je ale možné v našich končinách čelit ruské propagandě?
Zhruba v roce 2008, ne-li dříve, Rusko zvolilo kurs konfrontace se Západem. Vzhledem k tomu, že nemá ekonomické, ani vojenské kapacity k otevřenému střetu s NATO, Evropskou unií nebo USA, Rusko zjevně intenzivně investovalo do programu informačního zbrojení. Tímto způsobem se plíživě snaží naplnit své cíle – vyvolat atmosféru nedůvěry a strachu, způsobit rozkol mezi spojenci na Západě a rozklížit domácí politiku jednotlivých zemí. Rusko za tím účelem spustilo rozsáhlou mašinerii nepřátelské propagandy.
Teď jsme v nevyhlášené válce informací, na kterou jsme nebyli připraveni. Reakce Západu zatím připomíná chování zaskočeného úředníka, který nejprve užasne, pak se zlobí, a nakonec založí úřad, který vše řádně zdokumentuje. To vše je pochopitelné a jistě chvályhodné, na informačním bojišti nám to ale vítězství nebo alespoň ucházející remízu nepřinese. Co tedy můžeme, každý z nás, co máme internet a nelekáme se čar od letadel na obloze, dělat? Jak je možné v našich končinách čelit ruské propagandě?
Recept zahrnuje dva kroky:
- pochopit, jak ruská propaganda funguje,
- udělat vše proto, aby její příval ochabl.
Velmi zajímavou studii na toto téma, která by rozhodně neměla zapadnout, nedávno v prestižním americkém výzkumném think tanku RAND Corporation zpracovali specialista na informační operace a strategickou komunikaci Christopher Paul a odbornice na politickou psychologii, mezinárodní konflikty a Západu nepřátelské ideologie Miriam Matthews. Odkaz je zde The Russian „Firehose of Falsehood“ Propaganda Model.
Paul s Mattews sestavili model soudobé ruské propagandy, kterému říkají „Firehose of Falsehood“, volně přeloženo jako Příval lží. Až pomine vzrušení kolem volební kampaně, tak mu u nás budeme přezdívat třeba Model hnojometu. Jak tedy ruský hnojomet funguje? Vyznačuje se několika výraznými rysy: 1. Proudí mnoha kanály a sděleními, je to vážně příval. 2. Pro obecenstvo zcela bezostyšně míchá polopravdy, lži, fantasmagorie a konspirace do pořádně kalného koktejlu. 3. Pracuje rychle, pohotověa vše důkladně mnohokrát opakuje. Prostě příval. 4. Zcela rezignuje na jakoukoliv konzistenci obsahu a záměrně plácá páté přes deváté. Ruská propaganda pěkně pokračuje ve tradici sovětské propagandy svým totálním mlžením a výběrem cílů, které mnohdy ani netuší, že jsou terčem. Dnešní ruská propaganda ještě k tomu notně těží z existence sociálních sítí a také z fenoménu konspirací. Kdo kdy slyšel o břitké konspiraci proti Sovětskému svazu, pardon, Rusku? Své posluchače se ruská propaganda snaží zároveň pobavit, zmást a udolat, aby se nezmohl na odpor.
Vzhledem ke své povaze jde soudobá ruská propaganda přímo proti tradičním postupům vlivového působení a komunikace vlád a obranných složek, které jsou v západní tradici založeny na pravdě, důvěryhodnosti, ověřování zdrojů a řešení rozporů. Přesto, k úžasu nejednoho odborníka či politika, to Rusku do jisté míry funguje. Podle Paula a Matthews totiž ruská propaganda důmyslně využívá lidskou psychologii,veškeré slabosti demokratického systému a svéráznou povahu sociálních sítí. Nemá ale smysl nad tím plakat jako malé děcko. Jak každý ví, války se nevyhrávají včerejšími zbraněmi, natož fňukáním. Ani informační válka ne.
Co k ruskému hnojometu říká psychologický výzkum? Lidé obecně špatně rozeznávají pravdivé a vylhané informace, bez ohledu na dosaženou úroveň vzdělání. Také snadno časem zapomínají, která informace byla pravdivá a která ne. Přetížení informacemi(information overload), které je pro dnešní dobu typické, vede k tomu, že lidé hodnotí důvěryhodnost zpráv velmi zkratkovitě a často se v tom mýlí. Povědomá témata nebo zprávy si najdou své posluchače, i když jde o očividné nesmysly. Lidé přijmou mediální výroky ochotněji, pokud jsou podložené nějakými důkazy – i když jde o důkazy zcela falešné. Účinnost propagandy zvyšují doprovodné detaily, například když se ryze propagandistické kanály, jako RT nebo Sputnik, tváří coby obyčejné zpravodajství. Na vzhledu informace záleží. Psychologové rovněž tvrdí, že za jistých okolností lidé bez problémů přehlížejí rozpory v propagandě, které mechanismus hnojometu nevyhnutelně přináší – když je k posunu v názorech dostupné nějaké vysvětlení, nebo když celkové vyznění propagandy převálcuje očividné rozpory jako nepodstatné. To vše dohromady hraje ve prospěch propagandy. Přes lidskou přirozenost nejede vlak a čelit tomuto není jednoduché.
Veškerý výzkum konfliktů počínaje šimpanzími válkami ukazuje, že v konfliktu je naprosto klíčové přinutit agresora k tak velkým investicím, že se mu konflikt přestane vyplácet. V tomto směru je nanejvýš přínosné pozorně sledovat ruskou propagandu nebo obecně autoritářské režimy. Co je ze všeho nejvíc štve? Po kom jdou? Podle všeho jim strašně vadí sarkasmus, který má magickou moc dostat se lidem pod kůži a donutit je k nadhledu. Kim Čong-un dobře ví, proč ho v Severní Koreji zakazuje. Sarkasmus nebo prostě výsměch sice nebývá příliš milý, ale může prolamovat zdi do sebe uzavřených komnat ozvěny (echo chambers) konspirátorů a podobně naladěných komunit, kde se propaganda šíří jako plíseň na jahodách. A tvůrcům propagandy a autoritářům také extrémně vadí nezávislé skupiny, které analyzují události a předkládají reálný obraz situace. Nezávislí investigativci Bellingcat teď leží Rusku v žaludku tolik, že jim ruská propaganda věnuje nemálo svého úsilí. A Evropské Hodnoty by u nás také mohly vyprávět.
Jak konkrétně postupovat proti ruské propagandě? I když je to těžké, nejsme bez šancí. A něco bychom dělat měli, i sami za sebe. Už teď se v našem parlamentu vynořují zmatení poslanci, kteří papouškují ruskou propagandu v přímém přenosu. Ponecháme-li stranou technické možnosti utlumení Přívalu lží, které mají na starosti vojáci a zpravodajci, tak pro nás ostatní Paul s Matthews připravili několik důležitých doporučení.
Proti Přívalu lží nemá valný smysl bojovat stříkací pistolkou pravdy. Snažit se detailně, odborně vyvracet jednotlivosti v propagandistických blábolech, dovolávat se novinářské etiky propagandistických kanálů, to je k ničemu. Určitý smysl má reagovat rychle a varovat posluchače hned jak se schyluje k propagandistické tirádě – což není zase tak těžké odhadnout. Když už, tak má smysl propagandistická tvrzení vyvracet stručně, jasně, ale hlavně opakovaně. A rovněž má smysl co nejrychleji nabídnout alternativní příběh, bez nepřátelské propagandy.
Nemá cenu cílit své snahy přímo proti zdroji Přívalu lží. Není tam nikdo, koho by naše snažení mohlo nějak oslovit. Je to ztráta času. Příval je živel, něco jako přírodní katastrofa. Namísto toho je smysluplné cílit veškeré informační snažení tam, kam Příval lží směřuje. Poskytnout alternativu, odvrátit pozornost obecenstva jiným směrem.
Když už Příval lží někoho skrápí, tak by bylo fajn mu nabídnout pláštěnku. To znamená sledovat proud propagandy. Nebát se ozvat, když se ruská propaganda objeví v našem oficiálním zpravodajství. Zastat se těch, na které ruská propaganda cíleně směřuje. Požadovat nekompromisní reakci státu, jakmile ruská propaganda překročí meze dané naší benevolentní legislativou.
Závěrečné doporučení analýzy RAND Corporation je snad to nejvýznamnější. A lze ho vyjádřit jediným slovem: Konkurujte! Nemá význam neustále lkát, jak je zpravodajství Sputniku šílené. Ano je. A vlastně to žádné zpravodajství není. Rozhodující je ale jiná věc – nabídnout poutavé, pohotové, možná i bláznivé zprávy, které ale nebudou otrávené nepřátelskou propagandou. Nabídnout emoce, na které propaganda cílí především. Samozřejmě, na rozdíl od tvůrců a šiřitelů ruské propagandy, nás do jisté míry svazují politické, etické nebo právní bariéry. Ale stejně. Každý nadšenec může založit zpravodajský web, případně blog a konkurovat s ním ruské propagandě. Je k neuvěření, jak u nás takové informace scházejí. Anebo satirický web, který bude vyhlašovat Zlaté Sputniky pro nejšílenější propagandistický žvást týdne. S každým takovým počinem stoupnou ruské propagandě náklady. Pár českých Bellingcatů, webů s aktuálním zahraničním zpravodajstvím nebo se sžíravou satirou, a pro Rusko to bude skoro jako byl program Hvězdných válek pro gerontokratický SSSR na sklonu jeho existence. Hvězdné války se sice nekonaly, ale všichni víme, jak to s Říší, kde zítra již znamenalo včera, dopadlo.
Autor: Stanislav Mihulka, pro Manipulátoři.cz
