Zdroj: blog Igora Jakovenka
„U vás je všecko jako na přehlídce: „ubrousek – sem, šlajfku tam, pořád ,promiňte‘, ,prosím‘,merci‘, ale aby to bylo doopravdy, to ne. Tejráte se jako za carskýho režimu…“
Debaty o amerických volbách v ruské televizi vypadají jako úvahy Polygrafa Polygrafoviče (hlavní postavy ze známé Bulgakovovy povídky Psí srdce, pozn. překl.) o z jeho pohledu absurdních pravidlech stravování. Vždyť je to vlastně pravda – nač potřebujeme kapesník, když máme ubrus a rukáv? Nač všechno to několikaměsíční „tejrání“, když můžeme zkrátka přidusit všechno živé v médiích, v politice a v občanské společnosti, udělat z parlamentu stroj na razítkování represivních zákonů, ze soudů pás na výrobu odsuzujících verdiktů, nakonec stačí zfalšovat volby a speciálně vybraný člověk, kterému bylo předem amputováno svědomí a stud, vyhlásí všem předem známou „vůli lidu“.
V pořadu Večer ze dne 3. 11. 2020 se vesele smáli americkým volbám:
„Nejšpinavější kampaň!“
„Žádná svoboda slova neexistuje!“
„Samé manipulace!“
A zde je závěrečný verdikt moderátora Solovjova: „To u nás máme nejčestnější, nejtransparentnější a nejspravedlivější volby!“. Pozoruhodné je, že ve studiu se nikdo nerozesmál, ba ani neusmál. Jako důkaz svých slov Solovjov publiku nabídl projev dávného přítele a nejbližšího Trumpova pomocníka Rudolpha Giulianiho, který se na stanici Margarity Simonjanové Russia Today podělil o své bolístky.
„Média se u nás pro Demokratickou stranu prakticky stala tím, čím byly noviny Pravda pro socialistickou stranu v Rusku,“ postěžoval si divákům RT Giuliani, a poukázal tak na své „hluboké“ znalosti sovětských reálií. Dále pokračoval: „Technologičtí giganti a velká média jsou tím, za co je označuje náš prezident, tedy nepřáteli lidu.“
Jakmile Solovjov uslyšel jeho srdci milé sousloví „nepřátelé lidu“, ožil jako bojový kůň po zaznění trubky a po jeho tváři se rozlil šťastný úsměv. „Trump a Giuliani, to jsou naši lidi! Až začnu šéfovat SMERŠ, vezmu si je k sobě,“ pomyslel si asi Solovjov a vzápětí dostal spontánní nápad. „Ale vždyť v USA je zcela reálný fenomén Cichanouské!“ „Experti“ ve studiu se toho ihned chytli a začali téma rozvíjet. „Měli bychom nového prezidenta USA neuznat!“ vykřikl jeden. „Turecko ho možná také neuzná!“ podpořil jej jiný.
Poznání, že Trump téměř určitě tyto volby prohraje, začalo trumpistům-putinistům z ruské televize postupně docházet. Všichni chápali, že Trump bude bojovat do posledního dechu. Chápali, že přijde velká bitva právníků, ve které se očekává napínavý zápas Giulianiho s bývalým generálním prokurátorem Erikem Holderem, jenž podporuje Bidena. Ale to, že v USA na rozdíl od Ruska platí zákony, dělba moci a fungují pevné demokratické instituce, v hloubi duše chápou všichni putinovští posluhovači. A proto, když vidí, že Trump bude nejspíš nakonec muset předat křeslo v Bílém domě Bidenovi, mění za pochodu rétoriku.
A stejný Solovjov tak dává svému rannímu pořadu Solovjov LIVE název „Ukradli Trumpovi vítězství?“ a rozvíjí úvahy na téma, jak špatně se bude Rusku žít za Bidena. „Poputuje ještě víc peněz na všelijaké Navalné a Jašiny, na všelijaké neziskovky a další nepřátele lidu. Vyostří se situace v Donbasu, Ukrajina se možná pokusí vyřešit otázku vojenskou cestou…“
Jelikož však Solovjov ví, že malomyslnost je smrtelným hříchem, rozhodl se své publikum trochu povzbudit. „Jsme obklíčeni nepřáteli, tlak je na nás vyvíjen ze všech stran. Ale Rusko se pod tlakem vždy mění v diamant a pak stačí brousit, brousit, brousit a hle – briliant!“ Tato uhlíková analogie se Solovjovovi tak zalíbila, že se kolem ní točil ještě dlouho a líčil, jak Rusko bez nátlaku vypadá jako tuha, zato pod tlakem se z něj stává diamant a následně briliant…
To, co se z Ruska stalo za Putinovy vlády, mohou za diamant označit snad jen Solovjov a jeho „experti“. Co se s Ruskem stane během Bidenovy vlády, je těžké předpovídat. Přesněji řečeno, je snadné předpovědět, že pokud Biden splní alespoň částečně své předvolební sliby, promění se putinské Rusko v hromadu špinavých chuchvalců sazí. To abychom navázali na Solovjovovu analogii s uhlíkem. Ve skutečnosti to nejspíš bude něco ještě nepříjemnějšího a ošklivě zapáchajícího. Problém je, že pravděpodobnost, že Biden po příchodu do Bílého domu uskuteční své zahraničněpolitické sliby, se blíží nule. Tedy alespoň pravděpodobnost, že uskuteční všechny z nich.
Bidenovo vítězství, pokud k němu dojde, povede k radikální změně rétoriky. Z úst lídra nejvlivnější země světa nebude zaznívat chvála na Putinovu adresu. Rusko, ve kterém dochází ke stále větší fašizaci režimu, nebude zváno do klubu vůdčích demokracií světa G7. Lídr USA nebude uznávat Krym jako součást Ruska. Amerika projeví solidaritu s Evropou a spolu s ní vytvoří jednotnou frontu proti autoritářským režimům.
Toto všechno bezpochyby pozitivně zapůsobí na náladu politiků, expertů a na veřejné mínění v evropských zemích a zemích postsovětského prostoru. A to je samo o sobě důležité. Neboť jak říká Thomasův teorém, „pokud je nějaká situace definovaná lidmi jako reálná, stává se reálnou ve svých důsledcích“.
Co se týče nikoliv verbálního, nýbrž skutečného tlaku na Rusko a reálné pomoci těm, kteří bojují s Putinovým režimem jak uvnitř Ruska, tak za jeho hranicemi, zde je naděje mnohem menší. Biden může z Ruska klidně udělat špinavé chuchvalce sazí, pokud zahájí důslednou cestu k úplnému ropnému embargu ze strany Západu. O vyloučení Ruska ze sítě SWIFT ani nemluvě. Je jasné, že nic z toho se nestane. To samé platí pro pomoc Ukrajině, běloruské a ruské opozici. Všechny tyto tři věci budou v případě příchodu Bidena do Bílého domu posíleny, avšak USA nebudou osvobozovat z ruské okupace Krym a Donbas, nebudou svrhávat Lukašenka, a už vůbec ne Putina. Lidé z Ukrajiny, Běloruska a Ruska to budou muset udělat sami nezávisle na tom, kdo se stane novým pánem hlavního úřadu ve Washingtonu. To, že bude politické klima na planetě za Bidenovy vlády k těmto věcem o něco příznivější, je fakt, který by neměl vzbuzovat plané naděje.
Zdroj: blog Igora Jakovenka
