Zdroj: blog Igora Jakovenka
Jak Lukašenko a Putin vyvolali krizi v Litvě, jak srovnali Ukrajinu se Somálskem, předurčili osud Afghánistánu a Navalnému vymysleli další trest.
Před 229 lety, 12. srpna 1792, schválila Kateřina II. trest patnácti let žaláře ruskému publicistovi a nakladateli Nikolaji Ivanoviči Novikovovi. Řečeno současným jazykem to znamenalo konec systémové liberální opozice 18. století. Je těžké srovnávat Novikova s některým z našich současníků. Novikov je, a i ve své době byl, výjimečný. Ve svém časopise Truteň (Trubec) polemizoval s časopisem Vsjakaja Vsjačina, týdeníkem samotné Kateřiny II. Svou neobyčejně čilou a plodnou publikační činností prakticky poprvé naučil Rusko číst a podle historika Ključevského se díky němu „začalo prosazovat něco, co ruská osvícená společnost dosud neznala: veřejné mínění“. V roce 1787, během neúrody a následného masového hladomoru, poskytl Novikov rolníkům filantropickou pomoc a zachránil tak před smrtí hladem rolníky ze 100 vesnic. To císařovnu, která byla přesvědčena, že „veškeré dobro může vycházet pouze od trůnu“, rozčílilo. V trestním dekretu Kateřiny II se uvádí: „Novikov sice neodhalil své skryté záměry, ale jím nepřiznané zločiny jsou tak závažné, že jsme nařídili zavřít ho do pevnosti Šlisselburg.“
Vladimir Putin se od Kateřiny Veliké liší nejen mikroskopickou velikostí osobnosti, nýbrž také zálibou v sadismu. Carevna vůči Novikovovi pociťovala osobní antipatii a dala jej čestně zavřít na 15 let pro nic za nic. Tak aby seděl až do smrti. Putin naproti tomu také pociťuje osobní antipatii k Navalnému, avšak s plným vědomím, že dokud bude v Kremlu sedět on, Navalnyj se na svobodu nedostane, mu nedává hned doživotí či stejných 15 let, ale přidává postupně 3 roky, čímž prodlužuje své potěšení.
Vyšetřovací výbor vznesl vůči Alexeji Navalnému nové obvinění: obvinění ze založení organizace, jež ohrožuje práva občanů. Touto organizací je Navalného Fond boje proti korupci. Otázka, jaké občany tato organizace ohrožuje a o jaká práva jde, zůstává nicméně nezodpovězena…
V Litvě probíhá uměle vyvolaná krize, jež má původ v zahraničí. Občané, kteří se shromáždili na protest proti omezením proti šíření koronaviru, se po skončení demonstrace nerozešli, zablokovali poslance v budově Sejmu a házeli kameny na policisty. Několik poslanců se nemohlo dostat ke svým autům, protože jim v tom bránil agresivní dav. Jiní poslanci zůstali zablokovaní ve svých autech. Policie měla zajistit 75metrový perimetr kolem Sejmu, úkol ovšem nedokázala splnit, protože hlavní policejní síly byly zaneprázdněny hlídáním migrantů, které poslal Lukašenko.
„Krvavý diktátor Nausėda se drží u moci a nechce odejít!“ zařvala hystericky moderátorka Skabejevová a zahájila svou další hodinu nenávisti dne 11. 8. 2021. „A samotné lidem volené vyslance protestující označovali za sráče!“ radovala se Skabejevová a s potěšením a s chutí převalovala poslední slovo v ústech. Promítané záběry byly skutečně působivé. Ti protestující, kteří se dostali do záběru, totiž na adresu poslanců Sejmu skutečně vykřikovali: „Sráči jedou!“ a také „Hanba!“ a „Svobodu Litvě!“ a všechny tyto výkřiky byly z nějakého důvodu výhradně v ruštině, přesněji v té variantě ruštiny, kterou filolog Gasan Gusejnov nazval „ubohou a odpadní“. Nejaktivnější protestující v kšiltovkách a tílkách byli k nerozeznání podobní ruským gopnikům.
V Litvě se stejně jako v celé ostatní Evropě nachází spousta proruských agentů, včetně médií. Tak například web rubaltic.ru zveřejnil další lež, že Litva je jedinou zemí světa, jež oficiálně odmítla ruskou vakcínu z ideologických důvodů, a právě toto byl důvod nárůstu počtu nakažených. Šéfredaktor listu Respublika Vitas Tomkus vyzývá vládu, „dokud není pozdě, aby se vrátila k dialogu s Běloruskem a přestala podporovat minské odpadlíky, prohlašující se za opozici“.
Litevské vedení si uvědomuje, že krize v Litvě není způsobena domácími příčinami, ale je vyvolána zvenčí. „Jedná se o hybridní útok. Nejde o vyjádření občanského postoje, ale o dobře organizovanou protistátní činnost, kdy musíme stahovat naše pořádkové složky z jiných objektů, a lze to interpretovat jednoznačně: jako dobře organizovaný proces,“ uvedla 11. srpna ministryně vnitra Agnė Bilotaitė.
Je zřejmé, že migrační krize na hranicích mezi Běloruskem a pobaltskými státy je vyvolána uměle. Obyvatelé Iráku, Íránu a dalších zemí, odkud proud uprchlíků přichází, platí 10–20 tisíc dolarů za běloruská turistická víza, aby se přes Bělorusko dostali do Evropy.
Pro státní běloruské cestovní kanceláře je otevření víza do Běloruska z těchto zemí zkrátka byznys. Úzce spolupracují s místními operátory, kteří slibují, že za 3-4 dny budou moci uprchlíci překročit běloruskou hranici a poté se ocitnout v Německu, Francii atd. Tento migrační problém má na svědomí zcela konkrétní osoba jménem Lukašenko. V květnu 2021 bylo zaznamenáno sedmkrát více nelegálních přechodů bělorusko-litevské hranice než za celý rok 2020. Proti Litvě je vedena hybridní vyhlazovací válka s využitím migračních zbraní a informačních útoků.
Hybridní válka je stále vedena i proti Ukrajině, pouze metody jsou poněkud jiné: okupace části území, neustálé ostřelování, využívání energetických zbraní plus informační útoky.
A zase Skabejevová: „Ukrajina se nyní podobá Afghánistánu. Na svých hranicích máme teroristický stát, politické Somálsko“.
Nicméně skutečnou hysterii v ruských médiích způsobila slova ukrajinského vicepremiéra Oleksije Reznikova, který během schůzky s ředitelem americké nadace Jamestown Glenem Howardem v USA prohlásil, že na území Ukrajiny by mělo být rozmístěno více systémů protivzdušné obrany, včetně amerických.
V reakci na to začaly ruské televizní tváře vyhrožovat Ukrajině nejrůznějšími hrůzami, strašit ji okamžitou válkou a také tím, že Američané Ukrajinu stejně nepochybně „nechají ve štychu“. Jako hlavní argument byl uváděn odchod Američanů z Afghánistánu, po němž se země rychle dostává do rukou Tálibů. Paralela „Ukrajina je Afghánistán“ se v ruské televizi objevuje již několik dní tak soustavně, že se nelze ubránit pochybám, zda tito lidé vědí, kde tyto dvě země leží, a zda o těchto zemích slyšeli cokoli jiného kromě jejich názvů.
Režisér Karen Šachnazarov (autoritativně): „Uvidíte, jak Američané opustí Evropu. A Zelenskyj nebude mít čas utéct!“ Americké pozemní jednotky dorazily do Evropy v roce 1943 během tzv. italského tažení a neopustily ji po dobu 78 let. Důvody, proč by měly odejít právě teď, zná asi jen režisér Šachnazarov. Vzhledem k paralelám s Afghánistánem je ještě zajímavější, před kým že to prezident Zelenskyj nestihne utéct. Kdo jsou ti ukrajinští Tálibové, kteří přijdou místo Američanů prchajících z Ukrajiny? Jedinou možností jsou proruští „horníci“ a „traktoristé“ z teroristických enkláv tzv. DLR a LLR, doprovázení „rekreanty“ a „vysloužilými“ vojáky z Ruska. Putinovi služebníci, kteří děsí Ukrajince příchodem místních „Tálibů“, tedy ve skutečnosti velmi dobře vědí, o koho se na Ukrajině může Putinův režim opírat…
Ve světě probíhá nepřetržitá válka mezi diktaturami a demokraciemi. Jednostranná válka. Vyhlazovací válka. V přední linii této války dnes stojí Litva a Ukrajina. Diktatury využívají všechny osvědčené prostředky a stále vymýšlejí nové. Demokracie prakticky nereagují nebo reagují rutinně a laxně: bezzubými sankcemi a povinnými prohlášeními. Z historického hlediska je porážka diktatur nevyhnutelná. Ale vzhledem k tomu, jak pasivní demokracie jsou, mohou tito poražení diktátoři lidem dost zásadně zničit život.
Zdroj: blog Igora Jakovenka
