Pod novým a často používaným označením „hybridních hrozeb“ se neskrývají žádné třeskutě nové taktiky, s některými máme zkušenost už z doby před druhou světovou válkou. Nová je ovšem intenzita a vzájemné propojení mnoha aktivit v jeden cílený útok. Jak je Česká republika připravena a jak by měla hybridním útokům čelit?
Česká republika se v současné době potýká s širokým spektrem hybridních hrozeb, a i když je jejich bezprostřední působení v roce 2016 mírně slabší než v letech 2014-2015, nabývají sofistikovanějších a latentnějších forem.
Bezpečnostní systém státu se těmto novým rizikům začal přizpůsobovat. Problematikou se důrazně zabývají složky v resortech vnitra i obrany a výsledky se v daném směru projevují i ve výstupech Auditu národní bezpečnosti. Rozvíjí se i mezinárodní spolupráce v oblasti boje proti hybridním hrozbám a do budoucna lze očekávat zvýšení dynamiky této spolupráce.
Historická zkušenost už z dob nacismu
Hybridní válka a další hybridní hrozby nejsou novým fenoménem. Bezesporu novým je ovšem současné propojení propagandy, rozvracení, energetické manipulace, povstaleckých, polovojenských, špionážních a dalších podobných aktivit, a to jak v rámci tradičního bezpečnostního sektoru, tak v kyberprostoru.
Už Československo mělo přímou zkušenost s hybridním válčením, a to například na konci třicátých let minulého století, kdy nacistické Německo zahájilo „hybridní válku“ za pomoci různých nacistických sudetoněmeckých militantních skupin a masivní protičeskoslovenskou propagandou. Situace kulminovala mnichovskou dohodou v září 1938. V roce 1939 pak byla využita kombinace pro-německých a proti-polských postojů k manipulaci v takzvaném Slezském odboji.
Současné hrozby: Rusko a islámský expansionismus
V současnosti můžeme najít dva hlavní zdroje hybridních hrozeb. Jedním je současný ruský politický režim jeho expanzionistické elementy a druhým dogmatický islámský expansionismus.
Subverzivní aktivity ze strany Ruska jsou v České republice evidentní po celou dobu její nezávislosti. Tento tlak zesílil koncem první dekády 21. století, kdy byl oznámen záměr zde umístit americkou radarovou základnu. Ruská propaganda tehdy podporovala snahy odpůrců umístění radaru. Když propukla ukrajinská krize, Rusko posílilo své aktivity masivním trollingem a podporou polovojenských uskupení.
Islamistická hybridní válka cílí na západní společnost a její hodnoty včetně těch, které zastává Česká republika. Česko je známým spojencem Izraele a Spojených států. Antiislámské nálady zde patrné jsou taktéž rizikovým faktorem, nicméně z hlediska globálního džihádismu je strategický význam Česka nižší než strategický význam některých západoevropských zemí (například Francie, Německa, Velké Británie atd.).
Mezinárodní dopad na českou odolnost
Bezpečnost České republiky je založena na členství v Severoatlantické alianci a Evropské unii. Její odolnost vůči hybridním hrozbám je úzce spjata s odolností těchto dvou organizací. Většina reakcí NATO na současné hybridní hrozby přišla po krizi na Ukrajině a po vzestupu organizace Islámský stát v roce 2014. Téma hybridních hrozeb sice není významnou součástí strategické koncepce NATO Active Engagement, Modern Defence z roku 2010, byly nicméně přijaty nové dokumenty a většinou i konkrétní opatření. Bezpečnostní strategie EU z roku 2003 a ani Strategie vnitřní bezpečnosti EU: pět kroků směrem k bezpečnější Evropě hybridní hrozby explicitně nezmiňují. Nicméně Globální strategie pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU „Společná vize, společné kroky: silnější Evropa“ přijatá v červnu 2016 se se na hybridní hrozby a odpovídající odolnost EU vůči nim již zaměřuje.
Reflexe hybridních hrozeb a hybridní války v českých strategických dokumentech
V roce 2015 přijala vláda České republiky novou verzi Bezpečnostní strategie České republiky obsahující část týkající se hybridních hrozeb, jež v této strategii zaujímají významné místo.
Audit národní bezpečnosti České republiky jakožto unikátní pokus zkontrolovat a kontrolovat český bezpečnostní systém z roku 2015 rovněž obsahuje části týkající se hybridních hrozeb.
V dalších částech dokumentu je pak zahrnuto téma odolnosti vůči hybridním hrozbám (jako například akcím cizích mocností, extremismu, terorismu, počítačové bezpečnosti apod.).
Institucionální změny
Tyto strategické dokumenty vytváří základ pro zřizování a restrukturalizaci bezpečnostních institucí. Ve spolupráci s ministerstvem vnitra má být zřízeno vládní Centrum pro ochranu před hybridními hrozbami a teroristickými útoky. Některé nevládní organizace, jako například Evropské hodnoty, začaly být v oblasti také velmi aktivní.
Přizpůsobování zpravodajských služeb a dalších částí bezpečnostního systému (například složek zabývajících se kybernetickou bezpečností) je průběžný proces, do něhož se zapojují také výzkumné instituce, včetně Masarykovy univerzity. (Příkladem budiž výzkumná zpráva Miloše Gregora a Petry Vejvodové Analýza manipulativních technik na vybraných českých serverech z roku 2016.)
Hlavní nedostatky
Zatímco existující strategie a orgány zaměřené na boj proti hybridním hrozbám tvoří pevné základy, efektivní obrana proti těmto hrozbám vyžaduje spolupráci mezi všemi složkami bezpečnostního systému, stejně jako zapojení demokratické občanské společnosti.
Nejdůležitější „zbraní“ proti těmto hybridním hrozbám je sebevědomá demokratická společnost, která je ochotná bránit demokratické hodnoty i svou národní identitu – tato ochota zahrnuje mimo jiné placení daní a odpovídající rozpočet na obranu.
V České republice ovšem panuje patrný rozestup mezi oficiální politikou na jedné straně a laxním přístupem velké části společnosti na straně druhé, což je v případě hybridních hrozeb problém. Ten je dále komplikován silnou pozicí rozpínavých proruských sil v sociálních mediích a v rámci politických institucí (do jisté míry v rámci bezpečnostních sil). Rozpočty na českou obranu a vnitřní bezpečnost se tak vzhledem k potřebě čelit těmto novým hybridním hrozbám jeví jako nedostatečné.
Závěrečná doporučení
Tři hlavní doporučení, jak čelit hybridním hrozbám:
- Pružné přizpůsobování bezpečnostního systému hybridním hrozbám a hybridní válce (strategie a taktika, instituce, právní normy, vládní podpora občanské společnosti a výzkumu), včetně jasného označování těchto hrozeb.
- Systematické vylepšování bezpečnostního systému tak, aby byl schopen obsáhnout všechny vážné hrozby. Pouze ucelený systém se schopnostmi v rámci vojenské i vnitřní bezpečnosti bude schopen odolat jak „tradičním“, tak „hybridním“ hrozbám. Nezbytným předpokladem je odpovídající financování.
- Komunikace s lidmi. Je nezbytné vysvětlit, co je hybridní válka, jaké jsou hrozby s ní spjaté a proč je důležité se jim postavit. Jakákoliv přesvědčivá kampaň by měla být otevřená a přátelská, zaměřená na zájmy občanů – nikoliv převlečený McCarthyismus nebo hloupá propaganda. Do kampaně se musí zapojit důvěryhodné osoby.
Autor: Miroslav Mareš (Masarykova univerzita), pro natoaktual.cz
