Nevím, kolik obyvatel České republiky sledovalo před čtyřmi roky dramatický a tragický, byť nakonec úspěšný závěr kyjevského Majdanu. Jeho události jsou dnes už součástí ukrajinské historické tradice, byť velmi živou, bolestnou a v mnohém kontroverzní. Tato adjektiva budou platit v souvislosti s Majdanem ještě velmi dlouho.
Americké kulturní centrum v Praze dalo 15. února zájemcům příležitost ke vzpomínce na to, co se v centru Kyjeva od listopadu 2013 do února 2014 odehrávalo. Výstav fotografií, vytvořených v tu dobu českými autory, jsme mohli vidět v Praze hned v roce 2014 několik. Motiv ohně i dýmu hrál na snímcích z mrazivých týdnů, během kterých se vzedmul a vyvrcholil kyjevský a ukrajinský odpor, výraznou roli. Nepřekvapí, že byl zabudován i do názvu dokumentárního filmu Winter on Fire (tedy snad nejspíše Ohňová zima), který byl vytvořen a dočkal se premiéry v roce 2015. Vznikl v koprodukci Ukrajiny, USA a Velké Británie.
Režisér snímku, Jevgenij Afinějevskij se narodil v roce 1972 v Kazani, tedy v Tatarstánu a zároveň na území Ruska, ale jako zcela mladý člověk odjel do USA a získal tamní občanství. Část jeho tvorby je však spojena také s působením v Izraeli. Film získal několik diváckých i odbornických ocenění a byl dokonce nominován do kategorie dokumentárních filmů, aspirujících na známého filmového Oscara. Neméně zajímavá je skutečnost, že dalším tématem režisérova zájmu se staly nikoli náhodou ještě dramatičtější, drastičtější a déle trvající události v Sýrii. Afinějevskij o sobě v roce 2015 řekl: „Jsem bývalý Rus, ale nemohu Rusko navštívit, protože teď jsem tam vnímán jako nepřítel – spíše režimem než lidmi, ačkoli tamní lidé jsou zpracováni propagandou.“
Neznám podrobně historii vzniku tohoto snímku a neviděl jsem ani ostatních snad patnáct dokumentárních filmů na téma Majdanu. Proto se omezím jen na krátké hodnocení. Materiál, ze kterého byl film sestaven, vznikal přímo na Majdanu za účasti režiséra. Orámován je později zachycenými hodnoceními některých účastníků událostí – zvláště zaujme sympatický „kyjevský Gavroche“, který na rozdíl od svého pravzoru přežil. Zaznamenání událostí postupuje chronologicky, podle dní, byť není samozřejmě dokumentován každý z té téměř stovky. Pro ty, kteří sledovali události z dálky, ale s nemenším napětím a vzrušením, než kdyby byli tehdy v Kyjevě, představuje snímek užitečné opakování. Připomíná velmi výrazně vše nejpodstatnější, i když mnohé osobnosti a epizody musely přijít ve filmu zkrátka.
Snad nejdůležitější je na filmu zachycení onoho kolektivního hrdiny tehdejšího dění, který se v dalších letech jakoby poněkud vytratil. Majdan jako projev činnosti určitého spontánně vzniklého, mohutného kolektivu a jeho vůle se však spíše rozptýlil a aktivity jeho účastníků se přesunuly do jiných prostředí. Mám na mysli ty účastníky, které nezklamala příliš pomalá realizace reforem, ne ty, kteří dnes tvrdí, že „se nic nezměnilo“. Pochopit lze názory jedněch i druhých. Nepochybně se část „majdanovců“ opravdu zklamala ve svých nadějích a mluví o „ukradené revoluci“. Někteří z nich jistě podporovali i pokus o Saakašviliho revoltu. Historik ale ví, že často nepochopitelně či iracionálně působící rozchod revolucionářů do různých, často zcela protikladných táborů je už tisíckrát opakovanou zákonitostí.
„Ohnivá zima“ je jistě výrazným svědectvím, které naznačuje, že přes veškeré složitosti ukrajinského vývoje po roce 2014 zůstane Majdan klíčovou a převratnou událostí dějin Ukrajiny i přinejmenším východní Evropy počátku 21. století. Jestliže skutečnost zachycená ve filmu mohla inspirovat v červnu 2017 protivládní protesty v hlavním městě jihoamerické Venezuely, svědčí to významně jak o samotném filmu, tak tím spíše o síle událostí, které jej inspirovaly.
Autor: Bohdan Zilynskyj pro web MyaUkrajina.cz
