Ukrajina je „nástrojem boje západních zemí“ proti Rusku a ukrajinská žaloba u Mezinárodního soudu OSN není údajně „ničím podložená“. Ruská média takto reagovala na rozhodnutí soudu, ve kterém tento mezinárodní orgán potvrdil, že po jeho jurisdikci spadá prošetřování žaloby Ukrajiny proti Rusku. Toto rozhodnutí vyvolalo vlnu rozhořčení jak mezi ruskými úředníky, tak mezi ruskými experty, kteří prohlásili, že Ukrajina se horlivě snaží „dát Rusku nálepku teroristického státu“, když ve skutečnosti mezinárodní instance „poskytují Kyjevu podporu čistě nominálně“. Propagandistická média také opět zopakovala tezi, že Ukrajina si nejspíš plete pojem „terorismus“ s „dobrými úmysly“ Ruska v podobě „humanitární pomoci“ obyvatelům Donbasu (na videu v čase 10:20–10:32).
Jedná se o mezistátní žalobu, jejímž podavatelem je Ukrajina. Ta obviňuje Rusko z financování terorismu a porušování Mezinárodní úmluvy o potlačování financování terorismu: Kyjev má v úmyslu povolat ruskou stranu k odpovědnosti za válku v Donbasu a okupaci Krymu. Žalobu inicioval počátkem roku 2017 tehdejší ukrajinský prezident Petro Porošenko. Žaloba čítá 17 500 stran textu v celkem 29 svazcích. Svazky žaloby váží asi 90 kilogramů.
Ukrajina se ve své žalobě odvolává na dvě základní úmluvy: Mezinárodní úmluvu o potlačování financování terorismu a Mezinárodní úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace. Dne 8. listopadu 2019 soud OSN potvrdil, že tuto žalobu může projednávat a zamítl všechny námitky Ruska bezprecedentním počtem hlasů. Soudní dvůr OSN tímto může v budoucnu přistoupit k přezkoumání věci samé. Podle náměstkyně ministra zahraničí pro evropskou integraci Ukrajiny Jeleny Zerkalové lze z procedurálních důvodů očekávat konečné soudní rozhodnutí ve věci Ukrajina proti Rusku nejdříve na konci roku 2022.
„Soudě podle zavedené soudní praxe by Rusko mělo v prosinci příštího roku předložit soudu přibližně stejný počet dokumentů. Poté by nám měl soud dát právo studovat a reagovat na tyto dokumenty. Obvykle to trvá tři až čtyři měsíce. Pokud bude dokumentů takové množství, může to být až šest měsíců. Po naší reakci poskytnou čas Ruské federaci, aby reagovala na naši reakci, a až poté bude naplánováno slyšení. Skutečně neočekáváme rozhodnutí dříve než v roce 2022, možná dokonce na začátku roku 2023,“ řekla Zerkalová (na videu v čase 30:48-31.36).
Viceministryně rovněž zdůraznila, že Rusko se bude i nadále držet svého propagandistického názoru na vše, co se děje v Donbasu, šířit příběhy o „občanské válce“ na Ukrajině a o „hornických povstalcích se sovětskými zbraněmi“. Podle Jeleny Zerkalové bude Rusko pravděpodobně i nadále šířit nepravdivé informace o dodávkách zbraní do Donbasu a o teroristických útocích.
„Samozřejmě se mohou uchýlit ke své běžné praxi: zaprvé je tu jejich právní gymnastika a dokazování, že dodávali Buk, aniž si uvědomovali, že by mohl sestřelit civilní letadlo,“ prohlásila náměstkyně ministra Zerkalová (na videu v čase 19:15–20:03).
Ruskou pomoc Donbasu v podobě tzv. „humanitárních konvojů“ již několikrát odsoudila jak ukrajinská vláda, tak mezinárodní pozorovatelé i Evropská unie. Za dobu trvání války bylo již několikrát zaznamenáno, že ruské zbraně se nezákonně dostávají do Donbasu přes nekontrolovaný přechod na ukrajinsko-ruské státní hranici. Rusko bylo hned od počátku konfliktu podezříváno z používání tzv. „humanitárních konvojů“ k přepravě zbraní, munice a jiných zásob do Donbasu.
V této souvislosti Ukrajina obviňuje Rusko z poskytování zbraní a financí ozbrojencům v Donbasu, ze sestřelení letadla Malaysian Airlines linky MH17, z ostřelování obytných čtvrtí Mariupolu a Kramatorsku, z likvidace civilního autobusu nedaleko obce Volnovacha a také ze zákazu činnosti Medžlisu krymskotatarského národa. Již dříve Mezinárodní soud OSN vyhověl části ukrajinských požadavků týkající se jedné z výše zmiňovaných úmluv, tedy Úmluvy o zákazu rasové diskriminace. V roce 2017 soud dočasně rozhodl, že Rusko musí zastavit pronásledování Krymských Tatarů, povolit činnost Medžlisu krymskotatarského národa a zajistit přístup ke vzdělávání v ukrajinském jazyce na anektovaném Krymu. Rusko však tyto požadavky ignorovalo.
