„Očkování je další obrovská chyba tradiční oficiální medicíny“ – články s podobnými tvrzeními zaplavily sociální sítě. Hlavní sdělení těchto článků spočívá v tom, že očkování způsobuje v lidském organismu rozvoj rakoviny. Kromě toho články například informují, že „injekce cizorodých bílkovin (očkování) u očkovaného vede nikoli k větší, nýbrž menší rezistenci vůči budoucím onemocněním“. V článcích je rovněž uváděna řada tvrzení o tom, že imunizace údajně není „zcela bezpečná“, „zabíjí imunitu“ člověka a očkovací látky obsahují „nebezpečné přídavné látky“ jako rtuť, hliník a další.
StopFake zanalyzoval tři základní tvrzení obsažená v článcích tohoto typu. Stručně řečeno: ne, vakcíny nezpůsobují rozvoj rakoviny. Naopak, imunizace proti některým chorobám může snížit pravděpodobnost rozvoje onkologických onemocnění. Například očkování proti lidskému papilomaviru chrání ženy před rakovinou děložního čípku.
Fake: Žádná vakcína nebyla testována na karcinogenezi, očkování způsobuje rakovinu.
Fakt: Na sociálních sítích se daří teoriím, jež dávají do souvislosti očkování s výskytem rakoviny. Žádná z těchto teorií není vědecky podložená a chybí pro ně důkazy: v současnosti neexistují žádné významné výzkumy, které by předložily pádné argumenty ve prospěch rakovinotvornosti vakcín.
Nejpravděpodobnější příčinou, proč jsou teorie o rakovinotvornosti vakcín mezi odpůrci očkování tak populární, je historie jedné vakcíny, jež byla pacientům aplikována v 50. a 60. letech 20. století. Bylo zjištěno, že 10–30 % vakcín, jež se v té době používaly proti viru dětské obrny, obsahovalo virus s názvem SV40. Virus pocházel z kultur buněk opičích ledvin, které se tehdy používaly pro výrobu vakcín proti dětské obrně (poliomyelitidě). Tehdy panovaly obavy, že SV40 může u člověka vyvolat onkologické onemocnění, avšak výzkumy ukázaly, že tento virus nebyl nebezpečný a rakovinové bujení u člověka nezpůsoboval. Tento fakt byl prokázán četnými výzkumy, které byly prováděny od 60. let. V roce 2002 americká Národní akademie medicíny po analýze všech dostupných studií o onkogenezi viru SV40 pro člověka učinila za spekulacemi o této otázce pomyslnou tečku. „Revizní výbor pro imunizační bezpečnost Institutu medicíny dospěl k závěru, že neexistují dostatečné důkazy o tom, že infikovaná vakcína [virem SV40] proti dětské obrně [používaná v 50. a 60. letech] způsobovala rakovinu,“ uzavřeli tuto otázku vědci.
Moderní vakcíny neobsahují zvířecí viry a žádná v současnosti používaná vakcína neobsahuje virus SV40.
Nejčastěji používané vakcíny jsou aplikovány již desítky let a vedlejší účinky nejpopulárnějších vakcín jsou již dávno známy. Nicméně všechny vakcíny se náležitě testují na mutagenezi, karcinogenezi a vliv na plodnost v rámci předklinických či klinických výzkumů, jež jsou prováděny ještě před první fází výzkumů na lidech.
Co se týče onkologie, rakovina může být vyvolána množstvím faktorů, avšak imunizace k nim nepatří. Vakcíny naopak hrají nemalou roli v prevenci rozvoje některých typů rakoviny. Například očkování proti lidskému papilomaviru chrání ženy před rakovinou děložního čípku, jedním z nejrozšířenějších druhů rakoviny u žen. WHO doporučuje očkovat všechny dívky mezi 9 a 14 lety věku dvěma dávkami vakcíny.
Fake: Injekce cizorodých bílkovin a dalších toxických látek činí lidský organismus zranitelnějším vůči budoucím onemocněním.
Fakt: Většina sloučenin používaných ve vakcínách, včetně bílkovin, se přirozeně vyskytuje v lidském organismu, a nepředstavují tudíž žádné nebezpečí.
Vakcinace nemůže „vysílit“ imunitní systém člověka a učinit ho zranitelnějším vůči infekci. Naopak, během několika týdnů po aplikaci vakcíny proti určité infekci se v lidském organismu vytváří zásoba „paměťových“ T-lymfocytů a také B-lymfocytů, které si budou pamatovat, jak s danou infekcí bojovat v budoucnu. Podrobné vysvětlení toho, jak vakcíny působí na imunitní systém člověka si můžete přečíst v tomto článku od novinářů ze StopFake.
Fake: Vakcíny obsahují nebezpečné látky jako rtuť, hliník, formaldehyd. Jsou nebezpečné a škodí zdraví.
Fakt: Hliník je jednou z nejrozšířenějších látek na planetě. Najdeme ho v jídle, ve vodě i ve vzduchu. V období kojení dostává kojenec za 6 měsíců dávku 7 miligramů hliníku s mateřským mlékem. Množství hliníku ve vakcínách za stejné období činí 4,4 miligramu. StopFake již dříve podrobně rozebral otázku přidávání hliníku do vakcín v tomto článku.
Rtuť, o které píšou odpůrci očkování se v čisté podobě do vakcín nepřidává – jako součást léčiv se používá organická sloučenina zvaná thiomersal. Obavy z toxicity thiomersalu jsou pouze teoretické povahy: neexistují přesvědčivé vědecké důkazy, že jeho používání ve vakcínách je nebezpečné. Světová zdravotnická organizace a Evropská léková agentura ujišťují, že neexistují žádné důkazy o rizikovosti thiomersalu ve vakcínách. Existuje zároveň velké množství výzkumů věnovaných tématu thiomersalu v léčivech. Například australský výzkum, provedený v roce 2014 s účastí více než milionu dětí, neobjevil žádné důkazy o souvislosti mezi thiomersalem ve vakcínách a rozvojem autismu.
Co se týče formaldehydu, tuto látku vyrábí a využívá lidský organismus v procesu látkové výměny. Množství přirozeného formaldehydu v krvi dvouměsíčního kojence (pouze kolem 1,1 miligramu) je desetkrát vyšší, než je jeho množství v jakékoli vakcíně (méně než 0,1 miligramu). A ještě jeden hezký příklad: jedna zahradní hruška obsahuje přibližně padesátkrát více formaldehydu než jakákoli vakcína.
