Federální soud USA v rámci Spojeného soudního procesu ve věci autismu zamítl veškeré požadavky na to, aby byl program očkování označen za viníka rozvoje autismu.
Na sociálních sítích se šíří tvrzení o tom, že „očkovací soud USA“ má prý falšovat důkazy, které potvrzují souvislost mezi očkováním a rozvojem autismu u dětí. Jako důkaz tohoto „faktu“ se v publikacích objevuje případ soudního procesu rodičů Američanky Hannah Poling, kteří se pokoušeli získat odškodnění od Národního programu pro kompenzaci újem po očkování. Také se objevuje tvrzení, že „očkovací soud“ už „vyplatil miliardy“ kvůli vedlejším účinkům očkovacích látek.
Celý příběh začal už v roce 1998, když americký antivaxer Andrew Wakefield zveřejnil v časopise The Lancet „výzkum“ o „souvislosti“ mezi očkováním a autismem. Postupně s tím, jak po zveřejnění článku rostla panika ve vztahu k očkování, začali lékaři a novináři pečlivě ověřovat výsledky Wakefieldova „výzkumu“. Na základě toho bylo zjištěno nejen to, že Wakefield zfalšoval údaje „výzkumů“, ale také v průběhu experimentu aktivně spolupracoval s komunitou, která očkování odmítala. Po podrobné analýze nedostatků v Wakefieldově práci The Lancet publikaci falsifikátora stáhl a Hlavní lékařská rada Spojeného Království odebrala Wakefieldovi jeho doktorský titul a právo zabývat se lékařskou praxí.
Panika mezi Američany ale neutichla a vedla k podání 5000 žalob k americkým soudům. Podle žalobců vedl očkovací program k rozvoji autismu u jejich dětí. Všechny tyto případy byly sjednocený v jeden Sjednocený soudní proces ve věci autismu (Omnibus Autism Proceeding). Z 5000 žalob byly vybrány tři „testovací případy“ pro každou z teorií žalobců, kteří tvrdili, že autismus souvisí s očkováním. V roce 2007 se v této věci konala první jednání, mezi kterými byl i případ Hannah Poling. Rodiče Hannah tvrdili, že očkovací látky u ní vyvolaly autismus. Soud tehdy skutečně vyhráli, ale v průběhu procesu nebyla zjištěna souvislost mezi očkováním a rozvojem poruchy u dívky.
Bylo zjištěno, že v momentě očkování už Hannah Polding trpěla na vzácné genetické onemocnění – mitochondriální dysfunkci. Mitochondrie, které jsou „hlavními elektrárnami“ buněk, nedokázaly vyrobit dostatečné množství energie pro plnohodnotné fungování organismu. Pravděpodobně došlo k tomu, že když se dívce po očkování zvýšila teplota, tak organismus Hannah nedokázal kvůli mitochondriální dysfunkci zajistit potřeby organismu, což mohlo vést k rozvoji nemoci. Samotná vakcína ale nezpůsobila ani mitochondriální dysfunkci ani autismus.
V prohlášeních federálních orgánů USA a amerických lékařských odborníků bylo opakovaně zdůrazňováno, že „případ Polding nemohl posloužit jako precedens, protože měla vzácné genetické onemocnění v mitochondriích, které bylo příčinou zhoršení stavu a autismu“ (str. 21).
Na internetových stránkách Národního programu pro kompenzaci újem po očkování je zdůrazněno, že i když nebude přímo dokázána souvislost mezi zhoršením zdravotního stavu a očkováním, tak může komise i tak žalobci přiznat kompenzaci. Právě k tomu došlo i v případě Polding, přičemž ani lékařští odborníci ani americká vláda nezjistili jakoukoliv souvislost mezi autismem a očkováním.
Kromě toho v roce 2010 Federální soud USA v rámci Sjednoceného soudního procesu ve věci autismu zamítl všechny žaloby vinící očkovací program ze vzniku autismu. Soud rozhodl, že předložené důkazy nepotvrzují souvislost mezi očkováním a poruchou.
Ve Spojených Státech skutečně od roku 1988 funguje Národní program pro kompenzaci újem po očkování. Projekt se věnuje žalobám spojeným s některými dětskými vakcínami a také očkováním proti sezónní chřipce. Podle údajů z května 2021 byly za posledních 30 let použity miliardy dávek vakcín pro stovky milionů lidí. Za desetiletí fungování programu se na něj kvůli kompenzacím obrátilo jen 24 084 osob. Z nich byly kompenzace přiznány pouhým 8028. Celková částka kompenzací vyplacená za více než 30 let fungování programu je přibližně 4,5 miliardy amerických dolarů. To znamená, že na každý milion dávek vakcín, které byly použity při očkování populace, pocítil negativní reakci na látku pouze jeden člověk. O žádném „masovém onemocnění dětí“ po očkování tedy nelze mluvit.
