Je to špatné. Američtí vědci zjistili, že za nevědomé přijímání dezinformací mohou mimo jiné mechanismy nezbytné k rozvoji, které jsme si osvojili již v dětství.
Nejdříve trochu statistiky. Podle mezinárodního výzkumu Massachusettského technologického institutu v Cambridge, publikovaného na začátku letošního roku, se 7 z 10 lidí obává, že dezinformace jsou využívány jako zbraň. Přes 60 % respondentů si nejsou jisti, zda dokáží odlišit dezinformaci od faktů. Co způsobuje náchylnost lidí k přijímání dezinformací? Existují nějaké strategie, které by nás mohly ochránit před lživými zprávami?
Odpovědí na tuto otázku může být nový výzkum, jenž byl prezentován na výroční schůzi Americké psychiatrické asociace (APA) v San Francisku. Výsledky byly rovněž publikovány v Science magazine.
Vyjít ze své bubliny
Mark Whitmore, Ph.D., odborný asistent na Kentské státní univerzitě v Ohiu, který se zabývá leadershipem a informačními systémy, říká, že tzv. „kognitivní zkreslení“ (anglicky confirmation bias) je hlavním důvodem, proč lidé zaměřují svou pozornost na dezinformace.
Co to znamená? Nic víc než tendenci přijímat informace, které korespondují s tím, o čem je člověk již přesvědčen, a zároveň ignorovat ty, které jeho názory zpochybňují. Kvůli tomu se lidé uzavírají v informačních bublinách, kde se mohou „poplácávat po rameni“ s těmi, kteří smýšlejí stejně. Tito „poplácávači“ pak z takových – pro nás komfortních – lží vytváří systém vzájemného (dez)informování.
„V našem mozku je pevně zakořeněno, jak informace, které jsou vyhodnoceny jako v souladu nebo v rozporu s našimi přesvědčeními, mozek přijímá, odmítá, co si z nich přesně nezapamatuje nebo jak je zkreslí,“ vysvětluje vědec.
Avšak to není vše. Eve Whitmore, Ph.D., která se zabývá výzkumem lidského chování na Western Reserve Psychological Associates podotýká, že tento typ náchylnosti k přejímaní nám vyhovujících informací se vytváří již v raném dětství. V tomto období se dítě učí rozlišovat mezi fantazií a realitou. Zároveň v tomto věku děti poznávají okolní svět díky např. hrám nebo pohádkám, říká vědkyně. Díky tomu se vyvine a posléze i zafixuje určitá úroveň akceptování lži a představivosti. Navíc se ve vývojovém procesu formuje i kritické myšlení spolu s mechanismem, který nám umožňuje popírat realitu a zpochybňovat autority. Všechny tyto procesy jsou žádoucí a nezbytné, i když často vedou ke konfliktům (sociálním nebo mezigeneračním) a rovněž jsou základem pro strach na psychologické úrovni.
Takže co s tím?
Zde do procesu vstupuje racionalizační mechanismus. Lidé si rozvíjejí již zmiňovanou schopnost hledat potvrzení svých přesvědčení. Takové utvrzení funguje jako odměna a zároveň jako prostředek uklidnění. Hledáme potvrzení, a když jej najdeme, opouštíme otázku a náš mozek jakoby říká „ok, měl jsi pravdu, už se tím nemusíš zabývat“. A tohle dává prostor pro všechny druhy lživých informací a propagandě.
A řešení?
Vědci říkají, že jednou z cest, jak snížit atraktivitu lživých zpráv, je najít odvahu hledat alternativní informace, které nejsou nutně v souladu s naším názorem. Podaří-li se nám „ochočit si“ názory, které nám nejsou komfortní, místo toho, abychom je potlačovali, budeme schopni s nimi polemizovat nebo je dokonce (ale až poté, co je verifikujeme) přijmout. Příkladem procesu „ochočení“ mohou být vtipy o smrti, které nás chrání před myšlenkami, že každý den může být naším posledním a díky tomu nám umožňuje racionálně přijmout nevyhnutelné.
Samozřejmě další cesty, jak se vypořádat s (dez)informačními bublinami a lžemi je záměrně se účastnit diskuzí a rozvíjet si tím kritické myšlení, především je dobré pokládat otázky a hledat si na ně odpovědi.
Buďme otevřeni světu a nehledejme jednoduchá řešení. Tohle už je rada od StopFaku (ale je stejně chytrá jako od amerického vědce 😉 ).
Zdroj: MedicalNewsToday / vlastní zdroje
