Ruská média periodicky vystupují na podporu ukrajinského televizního kanálu Inter. Prokremelský web Ukraina.ru dokonce prohlásil, že „ukrajinská vláda se snažila podpálit Inter a rušit jeho signál“ a zároveň označil kanál (aniž se to snažil jakkoli skrývat) za „výrazně proruský“. Prohlášení o likvidaci televizního kanálu jsou lež a manipulace. Nedávno například byla kanálu Inter prodloužena digitální licence na dalších 7 let. V článku se navíc tvrdí, že „Inter je jedním ze dvou tradičně hlavních televizních kanálů“ země, což podle žebříčků různých organizací také neodpovídá skutečnosti.
Ve svém manipulativním článku rozjímají novináři z Ukraina.ru nad tím, „jaké místo zaujímá Inter v dnešní Ukrajině“. S odvoláním na anonymní zdroj, a sice komentáře údajného zaměstnance zpravodajského oddělení Interu, prohlašuje Ukraina.ru, že „ukrajinské úřady dělají všechno pro to, aby pořádně ztrpčila život pracovníkům Interu“. Ruští novináři například tvrdí, že během roku 2014 byl signál kanálu v několika regionech rušen a dělaly to právě ukrajinské úřady. „V roce 2016 pak televizní kanál podpálili,“ říká anonymní zdroj webu Ukraina.ru a pokračuje: „Všichni vědí, že za požárem budovy televizního kanálu stál ukrajinský ministr vnitra Avakov“. V článku se také píše, že „televizní kanál bude v následujících volbách prosazovat „proruského“ Jurije Bojka a „proruský“ Opoziční blok“ a že „současná ukrajinská vládnoucí moc musí nutně získat kontrolu nad Interem během prezidentských a parlamentních voleb“.
Navzdory tvrzení prokremelských novinářů, že ukrajinská vláda „rušila signál“ televizního kanálu kvůli jeho proruským postojům, v roce 2014 byly problémy i s mnohými jinými ukrajinskými televizními stanicemi. Psal o tom i zpravodajský web samotného Interu – Podrobnosti.ua. O výsledcích vyšetřování toho, že signál televizních stanic Inter, 1+1 a Ukrajina byly úmyslně rušeny informoval Inter ve svém pořadu Čornoje zerkalo.
V článku listu Kapital nazvaném „Inter vnucuje lidem myšlenku, že kanálu je rušen signál“ se rovněž píše o tom, že byly rušeny všechny kanály skupiny Inter. Je ovšem pravda, že v rozhovoru s novináři žádný televizní kanál výpadky signálu nepotvrdil, kromě samotného Interu.
Národní rada Ukrajiny pro televizi a rozhlas zároveň prodloužila digitální licenci Interu na sedm dalších let. Zároveň uložila Interu pokutu za podněcování nenávisti v přímém přenosu koncertu na počest dne konce druhé světové války, a to na základě 8. článku paragrafu ukrajinského zákona „O televizním a rozhlasovém vysílání“ (šíření výzev k rozpoutání agresivní války či její propagandy, a/nebo podněcování národnostní, rasové a náboženské nevraživosti a nenávisti).
Prohlášení o žhářství spáchaném na budově Interu na příkaz ministra vnitra Arsena Avakova také nejsou podložena žádnými důkazy, kromě verzí vyslovovaných samotnými představiteli televize Inter. Arsen Avakov v přímém přenosu pořadu TSN Tyždeň prohlásil, že ví o organizátorech protestu, jimiž byli „bývalí vojáci 30. brigády ukrajinské armády, kteří se pro daný protest spojili“. Pro tuto chvíli výsledky přípravného řízení tohoto případu ještě nejsou známy.
Prohlášení o tom, že Inter je „hlavním televizním kanálem země“ také není pravdivé. „Holding Viktora Pinčuka, pod který patří televize STB, Novyj kanal, ICTV a také televizní a rozhlasový kanál Ukrajina Renata Achmetova, jejich stupně popularity nikdy nedosáhl,“ píše Ukraina.ru. Podle nejrůznějších žebříčků Inter nefiguruje ani TOP 3 nejsledovanějších stanic na Ukrajině. Například v květnu 2018 byl Inter v divácké věkové kategorii 18-54 na 6. místě sledovanosti (údaje expertní skupiny Kwendi na základě dat Nielsen). V kategorii 25-45 vedou televizní kanály Ukrajina, STB a ICTV.
V reportáži prokremelského Prvního kanálu se po kauze pokuty za podněcování nenávisti také vyslovili na podporu televizního kanálu Inter. Novináři Prvního kanálu se rozhořčovali kvůli tomu, že „moderátoři na jevišti pouze pojmenovali věci svými jmény“ a „stovky sociologických průzkumů potvrzují: ať si kyjevský režim sympatizuje s hrstkou radikálů, jak chce, ale Ukrajinci ve své většině stejně náruživě ctí památku velké války jako Rusové“. O jakých stovkách sociologických průzkumů je řeč, novináři neupřesnili.
Prokremelští novináři byli také „nadšení odvahou kolegů“, neboť „Inter nejen, že v přímém přenosu pustil sovětské vojenské písně, ale dokonce si se vším rizikem dovolil ukázat neonacistické mládeži a ukrajinským politikům, kde je jejich místo“.
