Zdroj: Jurij Beršidskij, The Insider
Ve středu 11. září večer byl šéf výboru pro mezinárodní záležitosti Rady federace, horní komory ruského parlamentu, Konstantin Kosačov hostem pořadu rozhlasové stanice Echo Moskvy A-Team. Hovořilo se i o nedávné výměně mezi Ruskem a Ukrajinou:
Alexej Naryškin, moderátor:
„Ale Sencov nikoho, díky bohu, nezabil. Přesto dostal dvacet let. A co když lidé, kteří se vrátili k nám, zabíjeli?“
Konstantin Kosačov:
„Já nevím, co dělali. Ale Oleg Sencov po návratu na své tiskové konferenci sám řekl, že… přiznal se ke dvěma žhářským útokům a přípravě výbuchu. On sám tohle řekl.“
Obsah tiskové konference Sencova a Alexandra Kolčenka, který byl odsouzený spolu s ním a byl s ním rovněž propuštěn, je zveřejněn v ruštině na webu Rádia Svoboda/Radio Free Europe. O okolnostech odsouzení Sencova a Kolčenka se zde píše:
„K tomu, že se v trestním řízení objevilo obvinění z pokusu podpálit pomník Lenina v Simferopolu, Sencov řekl, že se s Hennadijem Afanasjevem a dalšími aktivisty scházeli, debatovali a mluvili o bláznivých nápadech jako „gaučová garda“, nicméně že po zatčení Čirnije (krymský učitel Alexej Čirnij byl rovněž odsouzen za přípravu teroristických útoků, pozn. překl.) se ‚vyšetřovatelé pokusili z toho něco ukout‘. Alexandr Kolčenko řekl, že kromě toho, že podpálil sídlo Strany regionů, se ničeho jiného na Krymu nedopustil, a to, co je napsáno v soudních spisech, jsou výmysly. ‚V situaci, která tehdy na Krymu panovala, nemělo smysl provádět jakékoli pokojné akce. Lidé pořádali individuální demonstrace a volali po mzdách, oslovovali lidi, kteří na ně mířili samopaly a prosili je, aby se rozešli. Domnívám se, že v této situaci zbývaly pouze takové metody,‘ řekl Alexandr Kolčenko. Podle Sencova to byl ‚odpor komára proti slonovi‘.“
V roce 2014, krátce po anexi Krymu, byly Simferopolu zapáleny dveře sídla krymské pobočky Strany regionů, kde se v té době nacházel také štáb „Lidové domobrany Krymu“ – ilegální ozbrojené skupiny, která pronásledovala proukrajinské aktivisty. Dveře byly zapáleny, když v kanceláři nikdo nebyl; zapálení bylo naplánováno tak, aby při něm nebyl nikdo zraněn. Sencov a Kolčenko se k tomuto žhářskému činu přiznali.
Následujícího roku, možná i pod vlivem této akce, jež si získala velkou pozornost médií, zapálil umělecký aktivista Pjotr Pavlenskij dveře budovy FSB (Federální služby bezpečnosti) na Lubjanském náměstí v Moskvě. Při soudním řízení Pavlenskij požadoval, aby byl, stejně jako Sencov, souzen podle paragrafu „Terorismus“, ale nakonec byl odsouzen pouze k pokutě ve výši 500 000 rublů podle paragrafu „Zničení nebo poškození objektů kulturního dědictví či kulturních hodnot“, přestože jejich jednání bylo ve skutečnosti identické (pomineme-li menší kulturní hodnotu simferopolské budovy).
Sencov a Kolčenko byli také obviňováni z úmyslu vyhodit do povětří pomník Lenina a památník Věčný oheň v Simferopolu. Tato obvinění oba odmítají.
Zdroj: Jurij Beršidskij, The Insider
