V nedávném rozhovoru s Lubošem Palatou v pořadu Rozstřel ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta Hynek Kmoníček položil několik otázek týkajících se Ukrajiny, na které si dovolím odpovědět. Nehledě na to, že cílem pana Kmoníčka nebylo hledat odpovědi, jen sestavit mozaiku Ukrajiny tak, aby vypadala jako tzv. failed state.
Otázky a odpovědi:
Hynek Kmoníček: „…pro mě osobně bude důkazem, že Ukrajina drží pohromadě, až začne fungovat. Já vám dám takový příklad. V České republice není ukrajinský velvyslanec. Nevíme, kdy přijde, nevíme, jak přijde, nevíme, jestli přijde a nevíme s kým to na ukrajinské straně, která je tak jednotná ve svých názorech, že se je pokouší najít, takže ani nevíme, s kým tam o tom máme komunikovat.“
Odpověď: Stačí zavolat na Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, kde v době, kdy pan Kmoníček tato slova pronášel, už asi tři týdny ležela žádost ukrajinské strany o agrément (souhlas s příjezdem) pro nového ukrajinského velvyslance.
Hynek Kmoníček: „Příklad dvě. V roce 2022 pro ně i pro nás končí vrcholně významný kontrakt o transportu ruského plynu přes ukrajinské území. Může mi někdo dnes říct, jakým způsobem bude Ukrajina pokračovat dál? Hodlá s Rusy o tom debatovat, nebo ne? Hodlá jim zvýšit třikrát transportní poplatky, dvakrát, sedmsetkrát nebo vůbec, nebo to jednání přeruší? A začne nutit Evropu, která ten plyn bude potřebovat, aby za ni tlačila na Rusko? Kdo v té chvíli bude představitelem té jednotné Ukrajiny? Jakou bude mít politiku? Jak bude vypadat dočasné sdružení oligarchů, kteří tu vládu tam budou podporovat? To všechno nevíme.“
Odpověď: Kontrakt o tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu mezi Gazpromem a Naftohazem končí v roce 2019. Nový podepsán není a to je asi důvod, proč Naftohaz nepodepisuje kontrakty na další období s evropskými importéry. Jak správně, i když nediplomaticky pan Kmoníček naznačuje, pro Ukrajinu je pokračování v tranzitu výhodné, protože na něm vydělává, tudíž to není ta strana, která by smlouvu na další období odmítala projednat či podepsat. Není to Ukrajina, kdo staví Nord Stream 2 a Turk Stream s jediným cílem – aby ruský plyn proudil do Evropy jinými směry než ukrajinsko-slovenskou cestou.
Česká republika jako člen Evropské unie ovšem může tato jednání lehce ovlivnit. Pokud by odmítla výše zmíněné projekty jako nepotřebné nebo dražší (náklady na přepravu novými cestami jsou vyšší než přes Ukrajinu, což samozřejmě pro konečného evropského spotřebitele konečnou cenu prodraží), Gazprom by určitě urychlil jednání ohledně tranzitu plynu přes Ukrajinu. A ukrajinský Naftohaz by jistě neodmítl možnost nadále na tranzitu ruského plynu vydělávat.
A k tomu navýšení poplatků: Ano, poplatky za tranzit se zvyšovaly, stejně jako se zvyšovala cena za plyn. Jen pro ilustraci: Rok po Oranžové revoluci začalo Rusko zvyšovat cenu za plyn pro Ukrajinu. Z 95 USD za 1000 m3 v roce 2006 na 413,5 dolarů v roce 2013. V roce 2014 už Gazprom požadoval po Ukrajině 485 dolarů za 1000 m3. Za deset let tedy ruská strana zvýšila cenu za plyn pro Ukrajinu o 510 procent.
Všechno ostatní je právě ta dojmologie.
Autor: Lenka Víchová (Evropské hodnoty), pro Svobodné fórum
