Analýza obsahuje výsledky výzkumu, který provedli analytici ze StopFake, a je založena na archivu vyvrácených zpráv z ruských médií.
Za první čtyři roky svojí existence projekt StopFake vyvrátil více než tisíc lživých zpráv o Ukrajině. V této zprávě bychom vám rádi představili výsledky kvantitativní analýzy falešných zpráv, které odhalil tým StopFaku. StopFake na základě metody obsahové analýzy roztřídil posbíraný materiál podle jejich původních zdrojů a ještě tematicky, aby obraz mediálního „ekosystému“ generujícího lživé zprávy o Ukrajině, byl celistvý a rovněž aby vymezil, jaké klíčové narativy vymýšlí ruská propaganda, konkrétně prostřednictvím dezinformací. Hlavními kategoriemi analýzy sebraných materiálů tudíž byly zdroje, ze kterých lživé zprávy vychází, a jejich tematické pokrytí. Jednotka analýzy je článek na webu StopFake vyvracející falešnou zprávu.
Množství zpracovaného materiálu čítalo 919 článků v období od března 2014 do června 2017. Z těchto 919 bylo 804 aktualit.
Z obsahové analýzy vyvrácených dezinformací vyšel podrobný seznam médií, která lživé zprávy buď sama vymýšlela, nebo je šířila, a zároveň se ukázal sklon k šíření nepravd různých typů médií.
Ve druhé části výzkumu byly analyzovány tematické struktury dezinformací. Výsledky ukazují, jaké směry v ruské propagandě ve vztahu k Ukrajině převládají. To se týká četnosti, s níž byla určitá témata prezentována, sdělení, jež měla recipientům předat, prostředky, jimiž bylo sdělení prezentováno, modifikace jednotlivých narativů atd.
Zdroje dezinformací
StopFake odhalil, že ze zkoumaných materiálů dezinformace vytváří 178 médií. První příčku v šíření lživých zpráv o Ukrajině obsadila ruská média (85 z 178). Mezi servery, která šíří lživé zprávy, se také umístilo 34 ukrajinských médií (nebo těch, která se tváří jako ukrajinská) a dalších 20 médií z tzv. DLR a LLR. 39 médií bylo z jiných zemí. Nezanedbatelná část z posledně jmenované kategorie pochází z Česka, Maďarska a Slovenska. Tímto způsobem je možné dojít k závěru, že ruská propaganda pracuje v plnohodnotném „ekosystému“ šíření lživých informací, v čemž spolupracuje s dalšími typy propagandistických materiálů (např. angažovanými „analytiky“ atd.). Tento ekosystém má jak vnitřní, tak vnější rozměr.
Z vnějšího hlediska se jedná o síť médií, mezinárodních tzv. opinion makerů, kteří mají vazby na Rusko, podporu alternativních médií a nevládních organizací v různých zemích.
Vnitřní rozměr se týká velkého množství mediálních organizací různého typu, které se zabývají šířením propagandistického obsahu. Analýza vyvrácených dezinformací o Ukrajině odhalila, že mezi ruskými médii se na první příčce v šíření největšího množství lživého obsahu umístil mediální holding Ministerstva obrany Ruska web Zvězda (79 článků), na druhém místě je stránka Ukraina.ru (73 článků) a třetí informační agentura RIA Novosti (62 článků).
Zdroje velkého množství dezinformací byly rovněž televizní kanály Rossija 24 (48 reportáží), RT (38 reportáží), LIFE (38), NTV (32), informační agentura TASS (31), Lenta.ru (30), První kanál (25), Komsomolskaja pravda (20). Na základě toho je možné potvrdit, že ruská propaganda cíleně využívá široké spektrum médií, což zahrnuje i ruské státní zpravodajské agentury (RIA Novosti, TASS) a televizní kanály (Rossija24, RT), a stejně tak i soukromá média (LIFE, NTV atd.) jako televizi, ale i tisk (např. Komsomolskaja pravda, Izvestija), a rovněž online média (Lenta.ru, Vzgljad.ru a další).
Množství lživých informací, které šíří přední ruská média, výmluvně svědčí o systematičnosti propagandistické činnosti. I když seznam médií, která šíří dezinformace vypracovaný StopFakem, odhalil i některá ukrajinská média či taková, která se tváří jako ukrajinská, anebo ještě online média jiných zemí, pořád je celkový počet dezinformací, které šíří, řádově v desítkách menší než u těch ruských. Nejvíce nepravdivých zpráv mezi tzv. „ukrajinskými“ médii je 7 článků na webu https://nahnews.org (tzv. „Novostnoje agentstvo Charkov“). Jak se již provalilo, Zpravodajská agentura Charkov (Novostnoje agentstvo Charkov) je petrohradská „továrna trollů“. Tento web, stejně jako další jemu podobné, jsou bezprostředně vedené a editované z Ruska, a dokonce nemá ani jediného vlastního korespondenta v Charkově. Ještě dodejme, že web nahnews.org důsledně reprodukuje klíčová témata ruské propagandy, které se týkají Ukrajiny.
Šest témat bylo odhaleno jako dezinformace i na webu Obozrevatel. Ostatní ukrajinská či zahraniční média, která StopFake analyzoval, posloužila jako zdroj pro 1 až 3 lživé informace.
Tematické pokrytí lživých zpráv
Z analýzy vybraných 500 materiálů prokremelských médií vyšlo 18 témat, která je spojují. S touto klasifikací poprvé přišel spoluzakladatel StopFaku Jevhen Fedčenko v článku Kremelská propaganda: Sovětská opatření jinými prostředky (Estonian Journal of Military Studies), č. 2, 2016, s. 140-169 www.ksk.edu.ee/publikatsioonid):
- Protiprávní převzetí vlády na Ukrajině v důsledku svržení zákonné vlády (Сoup d’état)
- Ukrajina je „fašistický stát“
- Ukrajina je tzv. failed state (stát, který selhal)
- Rusko není okupantem a nikdy neorganizovalo vojenské napadení Ukrajiny
- Diskreditace ukrajinských ozbrojených sil
- Dezinformace, které diskreditují dobrovolnické jednotky (které byly oficiálně začleněny do Ozbrojených sil Ukrajiny v roce 2015)
- Vnitřně vysídlené osoby (VVO) a uprchlíci z Donbasu a Krymu
- Územní rozpad Ukrajiny
- Údajné teritoriální nároky sousedních zemí (nároky na části ukrajinského území, které posléze budou připojeny státy jako Polsko, Maďarsko, Rumunsko nebo Slovensko)
- Lživá legitimizace anexe a okupace Krymu, k čemuž jsou využíváni představitelé vlád jiných států, zahraniční organizace a zahraniční média
- Dezinformace, které „objasňují“, že válka na Ukrajině je fakticky vedena americkou armádou, NATO nebo západními žoldáky
- Snížení podpory Západu Ukrajině aneb „únava z ukrajinské tematiky“
- Manipulace ohledně mezinárodních organizací
- Zprávy, které zavádějícím způsobem informují o politických a ekonomických vztazích mezi Ukrajinou a EU (např. bezvízový režim, Dohoda o volném obchodu, pěvecká soutěž Eurovision atd.)
- Příběhy o rozkladu EU, USA a Západu obecně, o nedůležité roli, kterou hrají v mezinárodní politice, o údajné nekonečné občanské válce, která tam má probíhat
- MH17
- Lživé zprávy o tom, jak Západ používá biologické zbraně proti Ukrajincům nebo na dočasně okupovaných územích (reportáže o AIDS, viru Zika a dalších nemocech)
- Zavádějící házení odlišných problémů do jednoho pytle: Ukrajina – Sýrie – teroristé z ISIS (např. Krymští Tataři jsou zobrazováni jako džihádisté, Ukrajina jako škola pro teroristy (http://www.ksk.edu.ee/wp-content/uploads/2016/12/soigiadlane_2_www.pdf, стор 159)
Analýza publika, pro které píší dezinformátoři, z jedné strany ukázala, že se jedná o velmi pestrou skupinu lidí. Na druhé straně z hlediska ruských narativů o Ukrajině však jde o předávání stále stejných schémat. Za čtyři roky se v médiích systematicky objevovaly určité tendence, které měly ovlivnit veřejné mínění různých skupin recipientů.
Zatím největší množství vyvrácených dezinformací (121) se týkalo ukrajinské armády a dobrovolnických jednotek.
Jakmile začaly vojenské střety s ruskými okupanty, začala i kremelská média napadat ukrajinskou armádu. Hlavní cíl těchto zpráv bylo ukázat ukrajinskou armádu v porovnání s ruskou jako slabou a bez řádného velení. Na příkladu takových zpráv je krásně vidět, jak si ruská propaganda postupně vybudovala destabilizační a agresivní rétoriku vůči ukrajinským vojákům. Když ruská média popisují ukrajinskou stranu, používají formulace jako: ozbrojený převrat, kyjevský režim, junta, dezerce. Na druhou stranu je-li řeč o Rusku, používají jednoznačně hrdinský akcent: Rusko pomáhá bratrským národům, Rusko nevede válku, ruská armáda přináší dobro a mír. Takovým způsobem se proruská média dopouštěla ne pouze překrucování a manipulací, kdy uměle vytvářela určité mýty a představy, ale co víc, dopouštěla se hodnotové a etické inverze, kdy je pachatel zobrazován jako oběť a skutečná oběť je obviněna ze spáchání zločinu.
Zvláštní pozornosti se dostalo představám o „zvůli, které se dopouští ukrajinská armáda“. V této tematické oblasti ruské propagandy vzniklo nepřeberné množství šokujících a absurdních lživých zpráv, které popisovaly masové běsnění ukrajinských vojáků. Připomeňme si například reportáž o údajných zvěrstvech ukrajinských vojáků ve vesnici Stepanivka v Šachterském rajonu Doněcké oblasti. Na ruském Prvním kanále 2. října 2014 dávali reportáž, ve které „informovali“ o tom, co se dělo v této vesnici. V reportáži vystoupil samozvaný „předseda vesnické komunity“ Viktor Bikodorov a mluvil o tom, jak do vesnice údajně přišlo ukrajinské vojsko a nahnalo všechny obyvatele na jedno místo. Na dotaz místních: „Proč bojujete na naší půdě?“ dostali odpověď: „protože nám slíbili kus půdy a dva otroky.“ Tato reportáž je zářným příkladem absurdní a nepokryté manipulace ruské propagandy. V reportáži chybí jakékoliv důkazy nebo oficiální vyjádření, která by tato slova potvrzovala. Celá reportáž je poskládána z vícero různých záběrů, které jsou ve skutečnosti syntézou epizod, z nichž některé byly natočeny ve vesnici Stěpanivka v roce 2014 a některé jsou převzaty z kroniky hrůz za druhé světové války. Autoři reportáže ukrajinskou armádu nazývají „trestnou výpravou“ a záběry hrůz, kterých se dopustili nacisté, byly využity jako manipulativní analogie současných událostí. Novináři Prvního kanálu bez sebemenších důkazů asociovali ukrajinské vojáky s nacisty, čímž u diváků záměrně navodili negativní vztah k ukrajinským vojákům. Autoři zároveň zamlčují fakt, že to byli právě separatisté, kdo vesnici zničil v důsledku ostřelování.
V důsledku mnohočetných lživých zpráv např. jak údajně trestná výprava bila matky vojáků, ničila školky, zabíjela církevní představitele či rozstřílela obydlí civilistů, byly vytvořeny emocionální příběhy, které postrádaly logiku, argumenty a důkazy, a jejichž cílem bylo psychologicky zapůsobit na publikum, vyvolat strach a zformovat krajně negativní vztah k ukrajinským vojákům na Ukrajině jako celku.
Ve výsledku každý devátý novinářský výstup obsahoval lživou informaci o ukrajinských vojácích, což, následkem kumulativního efektu, mělo vytvořit představu ukrajinských ozbrojených sil jako kriminálníků a delegitimizovat je tak.
Druhým nejpopulárnějším obrazem byla Ukrajina jako „fašistický stát“ (82 článků).
Podstatnou část dezinformací tvořily články o anexi Krymu (69), články degradující ukrajinskou politiku (69), a rovněž „zprávy“, které údajně potvrzují představu o tom, že válka na Ukrajině je záležitostí USA a/nebo NATO, a na ukrajinské straně se jí účastní najatí žoldnéři (66 článků).
Ruská propaganda se snaží vytvořit negativní obraz ukrajinských vojáků a jejich velení a ukazuje je jako nepřátele, kteří neznají slitování a zároveň jsou to neprofesionální uchvatitelé. K tomu využívá narativ „arcinepřítel Západ“, který vede globální geopolitickou válku proti Rusku a Ukrajina v této válce figuruje pouze jako půda pro vojenské operace. V tomto kontextu obraz ukrajinské armády získává nové prvky. Podle velkého množství zpráv, které zveřejnila ruská média, je to právě Západ (USA a NATO), kdo vede válku na Ukrajině. Mezi takovými články můžeme nalézt: Na straně Ukrajiny bojují žoldáci z USA, V ukrajinské armádě bojují Afroameričané, Na straně Ukrajiny bojuje polská soukromá společnost ASBS Othago, Opilí američtí vojáci se poprali v Mariupolu.
Kromě toho je ještě jeden výrazný příklad narativu, který v sobě obsahuje celé spektrum vývodů ruské propagandy diskriminující ukrajinskou armádu, a to téma Boeing MH17 (33). Nepřeberné množství článků, ve kterých je obviňována ukrajinská armáda, přesvědčují čtenáře, že západní státy obvinily Ukrajinu a odkazují se na vymyšlené závěry vyšetřujících komisí.
„Ukrajina se tak úporně snažila sestřelit ruský špionážní letoun, až nakonec sestřelila objekt, který, jak se posléze vyjasnilo, bylo letadlo, které prostě nevědělo, že vlétlo do bezletové zóny, kterou vyhlásila Ukrajina,“ citát Purgina v článku RIA Novosti.
„Cílem ukrajinské rakety, která zasáhla Boeing 777 společnosti Malaysia Airlines, se však celkem pravděpodobně mohl stát i letoun ruského prezidenta, míní zdroj v Rosaviaciji. Letadlo „číslo jedna“ se nedaleko od Varšavy ocitlo s dotyčným malasijským v jednom bodu na jedné letové hladině,“ citovala RT.
Avšak v případě Boeingu MH17 nebylo hlavním cílem ruských médií formulovat představu o viníkovi, jelikož o tom, že Ukrajina se sestřelením nemá co dočinění, svědčilo mnoho faktů a důkazů, ale spíše šlo o to vytvořit efekt „informačního šumu“, kdy z takového závalu zpráv o tom, co se stalo, publikum přestane analyzovat situaci a prostě převezme tu pozici, která je prezentována většinou informačních zdrojů.
Neméně pozornosti bylo věnováno takovým tématům jako „snížení podpory Západu Ukrajině“ (50 článků) a vztahu Ukrajina-EU (46).
Ke konci roku 2015 se propagandistická tematika v kontextu Ukrajiny mění a dostává nový účel. Geopolitické cíle Ruska se staly jasnými jak bílý den, stejně jako univerzálnost v metodách propagandy, které nyní využívají ve vztahu k dalším zemím jako Sýrie, Turecko, Německo a další. Zajímavá transformace prošla s informováním o tématech svázaných s ukrajinskou, tureckou a syrskou tematikou. V ruských médiích se objevují takové články jako: Turkobanderovci – na Ukrajině bojují džihádisté (televizní program Rossija 24), Oddíl Azov je spolu s Tureckem připraven bojovat proti Rusku v Sýrii (RT), Na straně syrských teroristů bojují Ukrajinci (nbnews.com.ua) (35 článků). V tomto případě ruská média konstruují syntetický obraz nepřítele, který jakoby pojímá všechny základní hrozby jimiž Rusko čelí.
Obecně analýza lživých zpráv a zmíněných mediálních prvků ukazuje, že ruská propaganda se cíleně snaží vykonstruovat obraz Ukrajiny jako státu, který selhal (failed state) a využívá k tomu prostředky, které delegitimizují ozbrojené síly, vládu a její opatření v různých sférách. Je však ještě jeden důležitý prvek, který má o to více přiřadit Ukrajinu k failed states, a to prezentace ukrajinské společnosti jako společenství, ve kterém narůstá popularita krajně nacionalistických názorů a skupin.
Autoři analýzy: Darija Orlova, Olha Makar, Viktorija Romaňuk, Marija Ždanova
