Zdroj obrázků: Wikipedia Commons
Autorka: Iva Merheim-Eyre, Analytička Výzkumného centra AMO
Vysvětlovat rostoucí roli Číny na západním Balkánu zahraničními dezinformacemi je nebezpečné zjednodušení, které opomíjí roli ostatních aktérů a jejich přístup ke komunikačním kanálům. Přestože se na první pohled v regionu jeví čínský vliv všudypřítomným, konečné slovo v šíření pročínských narativů a dezinformací mají balkánští političtí představitelé.
Vliv Číny na západní Balkán v posledních letech prokazatelně sílí. Vedle velkých developerských projektů v oblastech významných pro bezpečnostní infrastrukturu regionu se posílení role Číny projevilo především v době pandemie. V loňském roce, kdy se Evropa potýkala s nedostatkem ochranných roušek se mnohé balkánské vlády obrátily o pomoc k Číně a Rusku. Záběry Aleksandara Vučiće líbajícího čínskou vlajku po převzetí dodávky čínských ochranných pomůcek obletěly svět. V srbských médiích došlo k masovému rozšíření pozitivních narativů o tzv. “železném přátelství” s Čínou, které zastínily i dlouhodobě se vyskytující narativy o historickém vztahu s Ruskem. Oproti tomu pomalá počáteční reakce Evropské unie (EU) značně poškodila důvěru v solidaritu s kandidátskými zeměmi. Přestože EU zůstává největším donorem i investorem v regionu, v průzkumech veřejného mínění o tuto pozici často soupeří s Čínou. Například podle průzkumu IRI přes 50 % Černohorců a 71 % Srbů a 28 % Makedonců označuje Čínu za nejdůležitějšího ekonomického partnera.
Kladné hodnocení zvýšené přítomnosti Číny na západním Balkáně mnozí přičítají pronikání do místních médií jako součásti úspěšné komunikační strategie Číny. Do jaké míry se však opravdu jedná o zásluhy čínské politiky? Přestože je prokázána například koordinace strategické komunikace čínských ambasád v regionu či existence online médií propagujících kladný obsah o Číně, čínská stopa v západobalkánských médiích je poměrně malá. Je sice prokázána kooperace s místními médii (například studijní pobyty lokálních novinářů v Číně či bezplatné sdílení televizních dokumentů o Číně) a existence pročínských médií, nicméně žádná z hlavních čínských mediálních agentur a televizních stanic neprovozuje verzi v lokálním jazyce a čtenářská základna mediálních příloh informujících o Číně je zanedbatelná. Čínské developerské projekty a pomoc v době pandemie jsou hojně diskutovanými tématy v místních médiích. Nicméně mediální pokrytí těchto témat v drtivé většině neobsahuje dez(mis)informace, spíše jen pozitivní interpretaci čínských aktivit místními politickými aktéry. Právě důležitost role místních aktérů na tvorbě pozitivního obrazu a přístup do lokálního mediálního prostoru těch, kteří s čínskými aktivitami nesouhlasí, jsou často opomíjené aspekty čínského vlivu v regionu Většina západobalkánské populace považuje televizi či online stránky oblíbených televizních stanic za primární zdroj informací. Vezmeme-li v potaz velký vliv státních aktérů na obsah vysílání, budování pozitivní image Číny závisí z velké míry právě na nich.
Evropská Unie je již dlouho terčem kritiky pro slabou komunikační strategii vůči západnímu Balkánu, nedostatečnou snahu formulovat a komunikovat vizi geopolitického směřování západního Balkánu na Západ a provázanost ekonomické prosperity s právní jistotou. Přes oprávněnost kritiky je však důležité vnímat omezený prostor, který EU pro komunikaci v regionu má. Přes rozšířenost sociálních sítí se tradiční a online média těší veliké oblibě a představují hlavní zdroj informací. Nezávislost médií je ale čím dál tím více ohrožena především vnitrostátními politickými a finančními vlivy, které se nejčastěji vyznačují politickou kontrolou nejen veřejných médií a útoky na novináře.
Kritická je situace zejména v Srbsku, kde například během ledna a července 2019 Asociace nezávislých novinářů (NUNS) zdokumentovala 27 případů násilí či pohrůžek násilí proti zástupcům médií. V roce 2020 organizace BIRN mapovala vyšetřování bití novinářů přítomných na protivládních demonstracích. K omezování soukromých médií dochází však i jinými způsoby, třeba omezením přístupu k telekomunikační infrastruktuře či častými daňovými kontrolami. Za této situace mnoho médií omezuje investigativní a analytické žurnalistiky na minimum a spoléhá se především na informace oficiálních tiskových agentur. Zpravodajství tak z velké míry pokrývá aktivity vládních aktérů na úkor opozice,představitelů občanské společnosti či mezinárodních institucí. Podle výzkumu organizace BIRODI publikovala nejpopulárnější mainstreamová média před parlamentními volbami 2020 čtyřikrát více obsahu o vládních aktérech v porovnání s obsahem věnovaným opozici. Ještě více drastický nepoměr byl v sentimentu obsahu, který výrazně podporoval vládní kandidáty.
Je zřejmé, že v této situaci je podpora vládních představitelů v pronikání do informačního prostoru klíčová. Snaha EU o spolupráci na strategické komunikaci s vládami západního Balkánu je patrná ze společného prohlášení účastníků letošního evropského Summitu o západním Balkánu, které mimo jiné zmínilo: “EU je zdaleka nejbližším partnerem tohoto regionu, jeho největším investorem a hlavním dárcem. Nebývalý rozsah i škála této podpory musí být partnery při diskusi a komunikaci s veřejností plně uznávány a tlumočeny. (…) Budeme posilovat naši spolupráci za účelem boje proti dezinformacím a dalším hybridním hrozbám, jejichž původci jsou zejména aktéři ze třetích států, kteří usilují o oslabení evropské perspektivy regionu.” Jak se však k tomuto závazku postavily západobalkánské vlády?
Spolupráci s Čínou je v komunikaci západobalkánských vlád věnován prostor, který neodpovídá velikosti a významu vztahů a čínských investic. Jejich prezentace je na rozdíl od komunikace evropských projektů často emocionálně podbarvená a podmínky méně analyzovány. Čínské developerské projekty jsou často západobalkánskými politiky popisovány jako výhodné investice, přestože se velmi často jedná o půjčky s podmínkami, které by nebyly přijaty evropskými bankami (například v případě dálnice propojující Černou Horu se Srbskem). Podobné dezinformace se objevovaly také v době pandemie. Silně medializovaná stavba továrny na vakcínu Sinopharm v Srbsku byla například z velké části hrazena samotnou srbskou vládou. Především v ekonomice postižené pandemií se staly mnohamilionové čínské projekty lákavým řešením, jak ukázat úspěšnost vlády. Oproti evropským investicím a rozvojovým projektům, které se jeví jako zdlouhavé a plné podmínek, jsou čínské projekty realizovány rychle. Místní vlády se tak stávají nejlepšími propagátory čínských zájmů.
Ke snížení vlivu Číny je stěžejní podpora udržitelné transformace (především v oblasti energetiky a transportu) v souladu s evropským právem, jehož části jsou již dnes závazné pro přístupové země. Stejně klíčová je však i srozumitelná a otevřená komunikace rizik a již zjištěných negativních externalit čínských projektů. Zveřejňování konkrétních příkladů poškozování životního prostředí a práv jednotlivců má velký mobilizační potenciál přesahující hranice jednotlivých států, jak například ukazuje úspěch mezinárodní iniciativy Braňme balkánské řeky. V Srbsku v minulých týdnech proběhly největší demonstrace za posledních dvacet let, které v místních i evropských médiích zviditelnily dopady činnosti projektu nadnárodní těžařské společnosti Rio Tinto na životní prostředí a právní jistoty v Srbsku. Protesty se týkaly i změny zákona o znárodnění a zákona o referendu, které byly podle protestujících navrženy míru potřebám Rio Tinto. Ve stejné době došlo na nátlak veřejnosti k prošetření pracovních podmínek v objektech společnosti Ling Long, která patří mezi největší čínské developery v Srbsku.
Pozitivní vnímání vlivu Číny je postaveno na několika základních pilířích. Kvalitní obsah dezinformačních kampaní ze strany Číny, omezený přístup nevládních aktérů k místním informačním kanálům a souhlasný postoj balkánské politické reprezentace. Pro změnu vnímání Číny je zásadní právě její vůle, nicméně spolupráce jiných aktérů na porozumění a propagaci mobilizačních témat může pomoci probořit informační monopol politických elit.
