Ačkoli Ukrajinci představují největší národnostní menšinu žijící v České republice, samotná Ukrajina nikdy nebyla předmětem zvláštního zájmu ze strany české veřejnosti. V důsledku neobratných a nepatřičných výroků některých českých politiků a části společnosti o Euromajdanu a následném dění na Ukrajině začala být Česká republika nahlížena jako „proruský“ stát a jeden z Putinových „trojských koňů“ v EU.
Jedním z nejzávažnějších následků této image je ztráta dobré pověsti a důvěryhodnosti na Ukrajině. Ruská propaganda se hluboce zakořenila v českém veřejném prostoru a dokonce i v politice. Ale jak bude dále vysvětleno, „proruský“ charakter české společnosti a politiky by měl být spíše chápán jako mediální obraz než odraz reality. Jednou z příčin je disproporčně velký prostor, který je věnován malému, ale hlasitě proruskému okruhu osob, ať již z ignorance, nebo za účelem zachování „vyváženého“ pokrytí událostí. Tato záležitost se netýká pouze soukromých médií, ale také veřejného vysílání České televize a notoricky problematické České tiskové kanceláře (ČTK).
Snad to byla obava z tohoto zdánlivě silného „proruského“ sentimentu přítomného v české společnosti, co vedlo mnohé politiky k používání „opatrné“ rétoriky zpochybňující nezbytnost sankcí a interpretující konflikt spíše ruskou optikou. Pravda je ve skutečnosti taková, že naprostá většina těch, kteří se zajímají o dění na Ukrajině, neschvaluje ruský postup – což lze doložit výsledky četných průzkumů veřejného mínění prováděných během let 2014 a 2015 Centrem pro výzkum veřejného mínění (CVVM), který je součástí České akademie věd. Obdobně také česká vláda, navzdory jistému individuálnímu nátlaku, vyjádřila jasnou podporu kurzu, který EU zastává od anexe Krymu. Klíčovým problémem však je, že existuje obrovský rozpor mezi vládním a především prezidentským postojem. Značně se také odlišují slovní prohlášení mnoha českých politiků a skutečné kroky Ministerstva zahraničních věcí, které se snaží udržovat nekontroverzní linii. Velká část české společnosti nicméně tíhne k ruskému světonázoru. Tato tendence je taktéž zřetelná u několika vlivných postav, včetně současného prezidenta Miloše Zemana. Tímto způsobem se tedy šíří propaganda o Ukrajině.
***
Anglojazyčný briefing paper Michala Lebdušky se věnuje české debatě o ukrajinských událostech počínaje Revolucí důstojnosti na přelomu let 2013 a 2014. Studie se zaměřuje na narůstající vliv ruské propagandy v Česku a přístup české vlády a prezidenta k řešení ukrajinské krize.
Autor: Michal Lebduška, Asociace pro mezinárodní otázky (AMO)
