Zdroj: Dmitrij Gorevoj pro Nastayaščeje Vremja
V souvislosti s rozšířením koronaviru COVID-19 a vyhlášením pandemie – tj. epidemie, která zasáhla celý svět, vlády řady zemí zavedly nouzový stav, karanténu a další opatření. Byly uzavřeny hranice, zrušena letecká spojení, zavřeny kavárny a restaurace. Zatímco vědci pracují na vakcíně a vyvíjejí nové metody léčby, analytici počítají potencionální dopady na ekonomiku, neboť pandemie velmi silně postihla jak velké, tak i malé podnikatele.
Uživatelé sociálních sítí nešíří pouze nejnovější zprávy a instrukce, jak si správně mít ruce a šít roušky, ale i články a komentáře typu: „Američané testují viry, mají celý arzenál biologických zbraní.“ „Virus dokonale pomáhá Putinovi.“ „Je to nástroj, jak zničit starou populaci, aby nebyly vypláceny důchody.“ „Čína o viru věděla, ale lhala.“ „Ředitel WHO je spojen s komunisty a vyhlásil pandemii.“ Tyto a podobné komentáře na sociálních sítích podporují teorie, že virus byl vytvořen uměle a je šířen úmyslně s konkrétními cíli.
Za této situace autor článku připomíná slavné konspirační teorie, příčiny jejich vzniku i to, jak je rozpoznat.
Co je to konspirologie?
Konspirologií nazýváme snahy vysvětlit složité společenské jevy zlými úmysly všemocných tajných sil na místo působení přirozených procesů nebo souhry různých faktorů. Slovo konspirologie lze odvodit od anglického výrazu „conspiracy“, které se překládá jako spiknutí.
Řadu konspiračních teorií se udržují ve veřejném diskursu dlouhodobě, jako příklad lze uvést, že Rothschildové vládnou světu; víru ve všemocnost zednářů; teorie o židovských spiknutích a podobně. Konspirační teorie mohou být globální i lokální.
Podle klasifikace amerického religionisty a politologa Michaela Barkuna existují tři typy teorií spiknutí. 1) Konspirační teorie události, ty se dotýkají omezených a jasně definovaných událostí (zavraždění Kennedyho, teroristický útok 11.září, přistání amerických kosmonautů na Měsíci), 2) Systémové teorie spiknutí, které předpokládají vyšší cíle, jako kontrola země, regionu, nebo dokonce celého světa. Typicky se jedná o spiknutí zednářů, globálních elit, židů, komunistů nebo farmaceutických společností. 3) Super teorie spiknutí jsou složité konstrukce, které vytváří hierarchický systém, ve kterém jedna teorie potvrzuje a vysvětluje fakta druhých teorií.
Ke známým teoriím spiknutí v oblasti medicíny patří teorie, že očkování může u dětí vyvolávat autismus a její přívrženci odmítají očkovat své děti. Ke konci 20. století byla vyvinuta komplexní vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. V roce 1997 se v odborném časopise The Lancet objevil článek britského lékaře Andrewa Wakefielda, který na základě dat z praxe napsal, že se u dětí se po očkování může vyvinout autismus. Nicméně v publikovaném textu se píše pouze o předpokladu možného vývoje onemocnění a autor rovněž upozorňuje, že jemu dostupná data nejsou dostatečná k formulování přesných závěrů. Těmto tvrzením však nikdo nevěnoval pozornost. O studii se začala zajímat média, kterým Wakefield velmi ochotně poskytoval rozhovory. Ve výsledku úroveň očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám ve Velké Británii na začátku roku 2000 klesla o 80%.
Později se ukázalo, že Wakefield si sám již dříve patentoval alternativní, domněle „lepší“ vakcínu a měl smlouvu s právnickými firmami, které vymáhaly náhradu škod pro ty, kteří své děti nechali očkovat. Rodiče, kteří věřili výrokům o škodlivosti vakcíny, na doporučení právníků vodili své děti k doktoru Wakefieldovi, což mu umožnilo otestovat vlastní vakcínu. Wakefield sám nebyl proti očkování, pouze mu vadila kombinovaná očkovací látka.
Po odhalení těchto skutečností byl Wakefield zbaven licence a bylo mu zakázáno vykonávat lékařskou činnosti. Vědci z celého světa provedli desítky podobných výzkumů, kterých se účastnily stovky tisíc dětí, a nezjistili vědecké potvrzení hypotézy o souvislosti mezi vakcínou a autismem.
Proč lidé věří v teorie spiknutí?
Analýzou teorií spiknutí dospěli vědci k závěru, že není třeba studovat víru v konkrétní jednotlivé teorie, ale zabývat se sklonem ke konspirologickému myšlení. Jestliže člověk věří v pravdivost jedné konspirativní teorie, to s vysokou mírou pravděpodobnosti považuje za pravdivé i ty ostatní.
Základním kamenem konspirologie je princip teleologie. Což je filozofický předpoklad, že každý proces nebo akce má účel. Jednoduše řečeno, že každá událost se děje se zvláštním účelem a že „jen tak“ se nic neděje.
Filosofové a psychologové uvádí několik důvodů, proč někteří lidé mají sklon věřit v různé teorie spiknutí.
Jako první lze uvést specifika evolučního poznání. Člověk je racionální bytost, a proto se snaží porozumět příčinám událostí kolem sebe. Abychom přežili jako biologický druh, potřebovali jsme jevy logicky vysvětlit a identifikovat možná nebezpečí. Nejistota je děsivá, protože neumožňuje předvídat budoucí události. K tomu, aby bylo možné proces kontrolovat, je třeba jej vysvětlit. Nezáleží na tom, zda jsou vztahy mezi příčinami a důsledky chápány správně, jde o dosažení psychické pohody.
Například primitivní člověk nevěděl, jak vzniká blesk. Vymyslí si proto bohy nebo duchy a snaží se je „udobřit“. Je pro něj uklidňující skutečnost, že „chápe“ mechanismus vzniku blesků a také chápe, jak je možné tento mechanismus ovládat. V této fázi vývoje lidstva je stále nemožné jasně rozlišovat mezi vírou, náboženstvím a konspirologií.
Postupem času se úroveň znalostí zvyšovala a fyzikální procesy a jevy bylo možné vysvětlit vědecky. Konspirologický typ myšlení ovšem nemizí a pouze se přesouvá z oblasti přírodních věd k politickým a společenským jevům.
Za druhé, konspirační teorie jsou vlastní těm, kteří nemají pocit, že jsou schopni ovlivnit změny ve svém životě. K těmto závěrům došli američtí vědci v roce 1999, když ověřovali hypotézu, že Afroameričané mají určitou „predispozici“ k důvěře ve spiklenecké teorie. V rámci studie zjistili, že konspiračním teoriím lidé nevěřili kvůli svým predispozicím. Ti Afroameričané, kteří si mysleli, že mohou ovládat politiku a ovlivňovat rozhodování, měli menší důvěru v konspirační teorie. (Podrobněji Parsons S., Simmons W., Shinhoster F., Kilburn J. A test of the grapevine: An empirical examination of conspiracy theories among African Americans // Sociological Spectrum. 1999. № 19 (2). P. 201-222).
Ti, kdo mají sklon si myslet, že na nich nic nezáleží a pouze vláda a politici rozhodují o životě společnosti, se lehce poddají víře v konspirační teorie. Díky takovému přístupu jsou pak lehce a přirozeně formovány myšlenky typu „ žije se nám špatně, protože je to pro někoho jiného výhodné a profituje z toho.“ Taková vysvětlení jsou srozumitelnější a lépe pochopitelná než komplexní vysvětlení skutečných ekonomických mechanismů.
A za třetí, konspirační teorie budou populární v oblastech, kde není důvěra ve vládu ani mezi jednotlivci navzájem. Tento závěr formuloval a vědecky doložil v roce 1992 Ted Goertzel, profesor na Rutgers University v New Jersey. Goertzel realizoval šetření na vzorku několika stovek náhodně vybraných osob a zjišťoval jejich názory na známé konspirační teorie té doby. Dále zjišťoval míru důvěry respondentů k jejich přátelům, sousedům a autoritám. Výsledky ukázaly, že u ti, kdo mají menší důvěru v ostatní, s vyšší pravděpodobností mají sklony důvěřovat teoriím spiknutí. (Podrobně: Goertzel T. Belief in conspiracy theories // Political Psychology. 1994. № 15 (4). Р. 731-742). Později teorii Goertzela ověřili i další výzkumníci (Darwin H., Neave N., Holmes J. Belief in conspiracy theories. The role of paranormal belief, paranoid ideation and schizotypy // Personality and Individual Differences. 2011. № 50 (8). P. 1289-1293).
Jak poznat teorii spiknutí?
Konspirační teorie lze poměrně snadno odlišit od analytické verze událostí. 1) Konspirační teorie vždy fungují jako alternativní modely vysvětlení a vždy odporují oficiálním verzím.
2) Konspirační teorie jsou vždy bohaté na detaily a každý prvek zapadá do celkového obrazu. Když čtete konspirační teorii, nedobrovolně se vtírá „Jak je všechno promyšleno, až do nejmenších detailů.“
Konspirační verze je vždy komplexní, lze s ní vysvětlit jakoukoli skutečnost a v zásadě je nevyvratitelná. Tím se liší od vědecké teorie, neboť ta může být vyvrácena.
Konspirologie je charakteristická specifickou slovní zásobou: například používáním termínů „tajná vláda“, „nadnárodní korporace“, „globální elity“ a sloves „klamat“, „skrýt“, „zadržet“.
Pokud vysvětlení nějakého sociálního jevu
– rozporuje oficiální nebo obecně přijímané verze
– velmi podrobně a jednoduše vysvětluje nové skutečnosti a okolnosti
– je téměř nepopiratelné,
tak se s velkou pravděpodobností jedná o klasickou konspirační teorii.
V postsovětském prostoru konspirační teorie padají na úrodnou půdu nejen kvůli zakořeněné nedůvěře k vládnoucím elitám a pocitu lidí, že nemohou ovlivnit vlastní životy, ale i historickým faktorům. V sovětských dobách vedení země a komunistické strany vysvětlovalo řadu jevů a procesů machinacemi nepřátel sovětského režimu, špionů a kapitalistů.
