Živou diskusi mezi úředníky, novináři a politiky na Ukrajině vyvolalo tříhodinové interview ukrajinského novináře Dmitrije Gordona s poslankyní ruské Státní dumy za anektovaný Krym a dříve ruskou státní zástupkyní Krymu Nataljí Poklonskou. Jako nejčastější otázka pak zaznívá, zda bylo vůbec vhodné dávat Poklonské mediální prostor pro veřejné projevy.
Zdroj: Kateryna Nekreča pro Krym.Realii
Bývalá ruská státní zástupkyně republiky Krym Natalja Poklonská v rozhovoru označila ukrajinskou Revoluci důstojnosti jako „celoukrajinský podvod a státní převrat“ a opět vznesla několik obvinění na adresu Oleha Sencova a také předsedy Medžlisu krymskotatatarského národa Refata Čubarova či vůdce krymskotatarského národa Mustafy Džemileva. Vůči Poklonské bylo zároveň na Ukrajině zahájeno několik trestních stíhání, například za vlastizradu během ruské anexe Krymu. Interview se věnoval také pořad Rádia Krym.Realii.
Předseda Medžlisu krymskotatarského národa Refat Čubarov, kterého Poklonská v rozhovoru několikrát zmiňovala, již dříve napsal na svém Facebooku, že samotné uskutečnění takového interview svědčí o neúctě k obyvatelům Krymu, kteří kvůli činům bývalé ruské státní zástupkyně Krymu přišli o svobodu. Právě Natalja Poklonská totiž iniciovala zákaz činnosti Medžlisu Krymských Tatarů na území Ruska a anektovaného Krymu. V dubnu 2017 Mezinárodní soudní dvůr požádal ruské úřady, aby Krymským Tatarům poskytly právo na prosazování svých zájmů, tento požadavek však nebyl splněn.
Refat Čubarov novinářům z Krym.Realii vysvětlil, proč rozhovor s Poklonskou kritizoval.
„Mnohá interview Dmitrije Gordona se stala výrazným novinářským fenoménem. Obzvlášť v posledních letech, kdy se velmi jasně vyjadřoval o ruské agresi či o charakateristice těch či oněch lidí. Proto pro mě byl velkým překvapením jak formát, tak styl včerejšího interview, proto jsem jej hodnotil takto ostře. Vycházím z toho, že Poklonská je válečný zločinec, jenž napáchal trestné činy na území Ukrajiny a proti Ukrajině. Gordon je ukrajinský novinář a natočil s ní rozhovor z území Ukrajiny. V situaci, kdy je paní Poklonská pro ukrajinské soudy fyzicky nedosažitelná, považuji podobná interview, kde může bezmezně lhát, pomlouvat a ospravedlňovat se, za nepřípustná. Jediná vhodná forma rozhovoru s Poklonskou je výslech za přítomnosti vyšetřovatele.“
Během interview, ve kterém bývalá ruská státní zástupkyně pro Krym mimo jiné komentovala ruský zákaz vstupu předsedy Medžlisu na anektovaný Krym, Poklonská konkrétně naznačila, že Čubarov údajně má pasy tří různých zemí a zároveň se vyhnula odpovědi na otázku ohledně jeho ruského občanství. Refat Čubarov tuto informaci popírá a poukazuje na problém, kdy za něj odpovídají na podobná tvrzení.
„Samozřejmě jsem občanem Ukrajiny a pouze Ukrajiny od roku 1991. Nikdo z nich samozřejmě neměl právo mě z Krymu vyhostit, protože zákaz vstupu na území Ruska nebyl na ukrajinském poloostrově pravomocný. Pokud ale na chvilku připustíme, že analyzujeme legislativu Ruska, pak jsem podle jejich zákonů stále byl poslancem Nejvyšší rady Krymu, to znamená, že mě nemohli soudit nebo zavádět jakákoli správní opatření bez zvláštního soudního rozhodnutí. Takže když potřebují pronásledovat občany Ukrajiny, neřídí se ani normami vlastního zákonodárství. Všechno to ale velmi dobře ukazuje rizika interview se zločincem, na kterého soudy prozatím nedosáhnou: Poklonská si může říkat, co chce, a lidi, které pomlouvá, se musí jakoby omlouvat.“
Ukrajinské soudy však prozatím nevynesly proti Natalii Poklonské v žádné věci obviňující rozsudek, do té doby je tedy možné ji považovat pouze za podezřelou. Ředitelka Centra investigativní žurnalistiky Valentyna Samar v této souvislosti poukazuje na nedostatky ukrajinského soudnictví ohledně představitelů ruské moci na anektovaném Krymu.
„Na Ukrajině dosud nebylo zformulováno přesné stanovisko ohledně toho, co se stalo na Krymu a později v Donbasu. Trestné činy, které byly spáchány na území okupovaného poloostrova, přitom měly být vyšetřovány jako válečné zločiny v souladu s mezinárodním právem a mezinárodním humanitárním právem. Úřad prokurátora Mezinárodního trestního soudu zároveň ve svých prosincových výročních zprávách situaci na Krymu hodnotí právě takto – jde o mezinárodní ozbrojený konflikt. Zároveň však byly všechny případy trestných činů na Ukrajině iniciovány a vyšetřovány podle civilního, nikoli vojenského trestního práva. Ve výsledku tak v sedmém roce ruské agrese proti Ukrajině byl na základě paragrafu o válečných zločinech vynesen pouze jeden obviňující rozsudek. A to je verdikt pro náš soudní systém, který si v tom všem ještě neudělal pořádek.
Valentyna Samar upozorňuje, že teprve v roce 2018 začaly ukrajinské orgány činné v trestním řízení přehodnocovat případy v souladu s mezinárodním právem.
„Proč se ale přitom tak dlouho nevyšetřovaly trestné činy spáchané na Krymu a spojené se separatismem, vlastizradou a zakládáním ilegálních organizací? Protože je neměl kdo vyšetřovat. Prokuratura Autonomní republiky Krym bylo obnoveno v roce 2014, avšak krymská policie, která má danou problematiku ve své gesci, do roku 2015. Takže rozsáhlé trestní stíhání proti Sergeji Aksjonovovi, Vladimiru Konstantinovi, Natalji Poklonské a dalším krymským úředníkům a politikům dlouho leželo ladem na Generální prokuratuře a poté bylo předáno Prokuratuře Autonomní republiky Krym. Nyní, pokud je mi známo, si věc vzalo na starosti nedávno vytvořené oddělení Generální prokuratury v čele s Hjunduzem Mamedovem. Ve výsledku jsou tak podle mých informací proti Poklonské zahájena tři různá trestní stíhání, která byla vyšetřována u třech různých orgánů.
Prokurátor oddělení prokuratury Autonomní republiky Krym Kirill Kopijka tvrdí, že jeho úřad provádí přípravné řízení v případu Natalji Poklonské na základě paragrafu o válečných zločinech.
„Je podezřelá ze spáchání trestných činů podle první části článku 438 trestního zákoníku Ukrajiny „Porušení válečných zákonů a zvyklostí“. Poklonská jako představitelka okupační moci a zaměstnankyní okupačního justičního orgánu Ruska napomáhala zákazu Medžlisu krymskotatarského národa a účastnila se nezákonného trestního stíhání účastníků protestního shromáždění u Nejvyšší rady Krymu 26. února 2014. Ruská legislativa byla přitom v tomto případě uplatňována retrospektivně, tj. vůči občanům, kteří se nacházeli na v té době ještě neokupovaném území Ukrajiny. To znamená, že vůči nim bylo možné uplatnit pouze ukrajinské zákony. V současnosti je po Natalji Poklonské vyhlášeno pátrání a trestní řízení je tudíž pozastaveno.“
V interview s Gordonem Natalja Poklonská prohlásila, že o podstatě obvinění, která proti ní vznáší Ukrajina, nic neví. Kirill Kopijka zdůrazňuje, že Prokuratura Autonomní republiky Krym Poklonské zaslala příslušnou zprávu všemi možnými způsoby, včetně zprávy na sociálních sítích.
„Kromě toho, podezřelá uzavřela smlouvu s advokáty, kteří se trestního řízení aktivně účastní, a to i při posuzování žádostí. Tvrzení Poklonské ohledně vlastní nevědomosti je tudíž fakticky nepravdivé. Dodávám, že veškeré informace obsažené v jejím posledním interview budou zahrnuty do spisů trestního řízení a budou příslušným způsobem posouzeny.“
Ukrajinská mediální expertka a šéfredaktorka portálu Detektor media Natalija Lihačоva hodnotí profesionální aspekty interview Dmitrije Gordona s Nataljí Poklonskou takto:
„Znám Dmitrije velmi dlouho, již od 80. let, a považuji ho za novináře. Ve svém oboru je bezpochyby profesionál. Fakt, že často pořizuje nekonfliktní rozhovory, neznamená, že nedokáže pořizovat žádné jiné. Dmitrij zvládne všechno, jen má zkrátka takovýto styl, takovouto metodu, jak si partnera získat. Interview s Poklonskou samozřejmě novinářskou obec zneklidnilo, ale u nás to vždycky vyšumí do ztracena. Dnes dokonce OBSE prohlašuje, že každý má právo na lež, dokonce i novinář. Já se jen obávám, že prostřednictvím podobných příspěvků v informačním prostoru dochází k legitimizaci takových osob, jako je Poklonská, ať už to Dmitrij Gordon zamýšlel, nebo ne. Nejen, že to rozostřuje otázku, kdo je ještě novinář, a kdo ne, ale i jinou, důležitější otázku, tedy co je to pravda? Jednou z metod kremelské propagandy je právě princip „každý má svou pravdu“.
Podle Lihačovové podobné případy zviditelňují jakousi alternativní pravdu o anexi Krymu.
„Rozmělňuje se samotný koncept historické pravdy, a to je nebezpečné. Nelze samozřejmě vůbec věřit takovým sdělením, obzvlášť pokud se interviewující nesnaží partnerovi nijak oponovat a dovoluje mu všechno možné bez toho, aby vyvracel i zcela evidentní věci. Kromě toho, dokážu pochopit, že někdo chce udělat interview s Vladimirem Putinem, ten ve světě o mnohém rozhoduje. Ale co je zač taková Poklonská? Mám velké podezření, že toto interview bylo pořízeno nejen proto, že je pro Dmitrije zajímavá jako postava. Omlouvám se, ale Natalja Poklonská je loutka, nadměrně zmedializovaná osobnost. V novinařině existuje kritérium společenského významu. Toto interview ale žádný společenský význam nemá. Ty tři hodiny měly vyvolat skandál. Spolu s tím Dmitrij Gordon učinil akt propagandy „ruského světa“ a Natalji Poklonské.
Novináři z Krym.Realii pozvali k diskusi o tomto interview také samotného autora Dmitrije Gordona, avšak ten se k nabídce zatím nevyslovil. Redakce je ochotna zveřejnit jeho názor na výše zmíněné problémy a tvrzení.
(Text připravil Vladislav Lencev)
Zdroj: Kateryna Nekreča pro Krym.Realii
Kateryna Nekreča je dočasnou šéfkou projektu Krym.Realii, televizní a rozhlasová moderátorka, autorka speciálních projektů.
