Čas od času se někteří z českých poslanců nebo senátorů vydají na dobrodružnou návštěvu anektovaného Krymu či okupovaného Donbasu. Cesta pana poslance Holíka, která na jeden den vrátila téma legitimizace Krymu i do českých médií, nebyla tedy prvním, ale nebude ani posledním případem. O to závažnější je pak fakt, že předchozí cesty se obešly pro české „delegáty“ bez následků a bez jasné reakce ze strany státu. Tyto návštěvy ale nelze podceňovat a je třeba je vnímat jako bezpečnostní riziko. Hybridní hrozby a dezinformační války jsou dnes ve slovníku každého z politiků. Efektivní mechanismy, jak se s nimi vypořádat, zatím ale bohužel nefungují ani v těchto případech.
Pan poslanec Jaroslav Holík, omluvte mé diletantství, ale o panu poslanci jsem uslyšela poprvé v souvislosti s jeho návštěvou Krymu, svou návštěvou anektovaného poloostrova porušil mezinárodní právo a sankce EU, k jejichž dodržování se Česká republika zavázala. A je úplně jedno, zda se jednalo o soukromou cestu (poslaneckou cestu by mu nikdo neschválil). Pan poslanec Holík svou přítomností na „oslavách“ anexe Krymu anexi poloostrova bezesporu legitimizuje. Pokud by se pan Holík jel koupat k chorvatskému moři, nikoho by to nezajímalo. Cestou na Krym chtěl pan Holík (i když soukromě) vyslat politickou zprávu. Měl by proto na ni dostat jasnou odpověď.
Pana poslance Holíka nepřekvapila reakce Ukrajiny, která mu na pět let zakázala vjezd do země. Mě naopak překvapila nulová reakce Poslanecké sněmovny. Také proto, že se nejedná o první takový případ. Pan Holík, ať už z ideologických důvodů (dříve zvolen jako nestraník za KSČM, dnes hájí barvy Tomia Okamury), či z jiných, což je v zásadě úplně jedno, protože výsledek bude stejný, jedná v zájmu Ruské federace, čímž ohrožuje zájmy České republiky. Rusové se nijak netají tím, že cílem návštěvy je prezentovat svým kolegům referendum jako legitimní a předat do svých zemí ruskou pravdu.
Česká republika se na mezinárodní scéně pyšní svým nově vytvořeným Centrem proti terorismu a hybridním hrozbám. Jednání pana poslance takovou hrozbu představuje. BIS ve své zprávě jasně popisuje, jak se Rusko vůči České republice chová – „Nástroje propagandy, které u nás Rusko užívá, začínají u lidí, kteří jsou ideologicky manipulovaní a nevědomky podporují ruské úsilí, a končí u těch, kteří se zemí a jejími špiony vědomě spolupracují.“ Poslanec Holík by proto měl být minimálně omezen ve svém přístupu k tajným materiálům. A znovu by se měla otevřít debata o poslanecké imunitě.
A nezapomeňme na další české bojovníky proti americkému imperialismu, kteří se vydali na dobrodružný výlet – ať už na Krym či na okupovaný Donbas, komunistické poslance Zdeňka Ondráčku, Stanislava Mackovíka. Oba reprezentovali Českou republiku na Donbase. Ano, reprezentovali, to je bohužel to správné slovo. Stojí tak bok po boku s Milanem Šarapatkou, zesnulým europoslancem Ransdorfem nebo senátorem Doubravou.
Bohužel se nejedná jen o Rusko, legitimizovat zmanipulované volby jezdí například Cyril Svoboda (Ázerbájdžán). Rusové testují naše reakce a ochranné mechanismy. Ty jsou zatím příliš zpožděné nebo nedostatečné.
Autor: Alžběta Chmelařová (AMO), pro StopFake.org
