Dne 24. října odvysílal doněcký propagandistický televizní kanál Oplot rozhovor se samozvaným „konzulem“ Doněcké lidové republiky (DLR) v ČR, Nelou Liskovou. Ačkoliv se zcela zjevně jedná o materiál určený místnímu publiku v Donbase, respektive obecenstvu jinde na Ukrajině a v Rusku, je užitečné shrnout si některé výroky, které se ve videu objevují. Jedná se totiž o ilustrativní příklad té nejprimitivnější proruské propagandy.
Už samotná prezentace „konzulátu“ jakožto oficiálního zastoupení tzv. Doněcké lidové republiky v ČR je z mezinárodněprávního hlediska nesmyslná a jeho existence je zcela virtuální, k čemuž se jednoznačně vyjádřilo i české Ministerstvo zahraničních věcí. (O otevření „zastoupení“ DLR v Ostravě v září letošního roku StopFake informoval zde – pozn. redakce)
Podobně absurdní jsou proto i slova Nely Liskové o tom, že doufá v mezinárodní uznání DLR a navázání plnohodnotných diplomatických vztahů s Českou republikou. Jak připomíná rezort zahraničních věcí: „tato entita není státem, ČR ji za stát neuznává a nemá s ní tak navázány diplomatické styky. To, co někteří nazývají „zastupitelským úřadem nebo zastupitelským centrem“ tzv. Doněcké lidové republiky, je dle našich informací pouze zapsaný spolek ve smyslu občanského zákoníku registrovaný Krajským soudem v Ostravě (Zastupitelské centrum DNR, z. s.), a nelze ho tedy považovat za diplomatickou misi ani konzulární úřad.“
Vedle evergreenů, jako je označování konfliktu v Donbasu za „občanskou válku“ či nařčení odpůrců otevření „konzulátu“ z toho, že jsou organizátory protestů placeni, aby vystupovali proti prezidentu Zemanovi, padá v desetiminutovém pořadu celá řada už na první pohled naprosto absurdních výroků.
Mezi nimi se obzvlášť vyjímá například tvrzení, že vstup Česka do Unie byl vynuceným krokem, o kterém samotní čeští občané nemohli nijak rozhodnout. Lisková tak zcela zamlčuje skutečnost, že se k otázce přistoupení ČR do EU uskutečnilo ve dnech 13. a 14. června 2003 referendum, ve kterém se více než 77 % voličů vyslovilo ve prospěch evropské integrace.
Zkreslené je také tvrzení o tom, že vystoupením z EU by Česko za několik let dosáhlo životní úrovně z doby před vstupem a že pokud by ČR neplnila všechny podmínky, které jsou jí kladeny ze strany EU a USA, byla by její životní úroveň mnohem vyšší. Pro porovnání lze uvést např. data Eurostatu o tom, kolika procent průměru EU dnes ve srovnání s rokem 2004 dosahuje český HDP v paritě kupní síly na hlavu. Na rozdíl od Liskové, která hodnotí dopady vstupu do EU výhradně negativně, vzrostla totiž hodnota HDP podle tohoto přepočtu ze 79 % na současných 85 %. Také Index lidského rozvoje, který každoročně publikuje OSN, dokládá, že kvalita života v ČR konstantně stoupá.
Celý rozhovor se nese v duchu toho, že EU, a jejím prostřednictvím i česká vláda, jsou pouhými „loutkami“ USA. Tento narativ mají prosazovat tzv. „oficiální média“, která podle „konzulky“ nepravdivě informují o tom, že lidé v Česku podporují prozápadní orientaci své země. Naopak tzv. „alternativní“ sdělovací prostředky mají spolu s ostravským „centrem“ přinášet „pravdivé“ informace o dění v Rusku a na Ukrajině. Oproti „neobjektivnímu“ oficiálnímu diskursu totiž podle Liskové ve skutečnosti podporuje prezidenta Miloše Zemana spolu s politikou sbližování s Ruskem až 80 % české veřejnosti.
Přitom podle průzkumů Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) Sociologického ústavu AV ČR ze září 2016 činí podíl těch, kteří rozhodně nebo spíše důvěřují prezidentovi, 57 %. Dle šetření prováděných od poloviny roku 2015 se důvěra v prezidenta pohybovala mezi 45 % a 62 % a nedůvěra mezi 36 % a 51 %. Pokud jde o sympatie vůči Rusku, ani ty podle výzkumů CVVM zdaleka nedosahují oněch deklarovaných 80 %. Podle dotazování z prosince 2015 ohodnotilo svoji přízeň k Rusku známkou 1 či 2 pouze 27 % veřejnosti.
Jedním z dokladů toho, jak je Česko v některých kruzích v Rusku stále vnímáno a jakým způsobem o něm mnohdy mluví ruská propaganda, je však označování ČR doslova za „bývalou sovětskou zemi“ (ačkoliv zprvu televizní moderátorka hovoří o Česku jako o „zemi bývalého sovětského tábora“), což v důsledku vyznívá tak, jako by bylo Československo před rokem 1989 přímou součástí SSSR. Jiným varovným příkladem toho, jak utilitaristicky současné ruské vedení zachází s výkladem dějin, je i ruský dokument z roku 2015 o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, který novodobá ruská historiografie popisuje jako zásah před hrozícím ozbrojeným převratem a vpádem vojsk NATO do ČSSR.
Autor: Michal Lebduška a Lyudmyla Tysyachna (AMO), pro StopFake.org
